Includes Penelope's Song in which the author interweaves in a book-length sequence an account of the dissolution of a contemporary marriage with the story of Homer's Odyssey. This collection of poetry also explores the notion of the nostos, the homecoming.
Básnická sbírka Louise Glückové Noc věrnosti a ctnosti vyšla v roce 2014 a setkala se s mimořádným čtenářským i kritickým ohlasem; autorce za ni byla mj. udělena Národní knižní cena za poezii. Spíše než o sbírku samostatných básní se jedná o propojené příběhy, jež sice vycházejí z autorčina života, ale mají mnohem obecnější dopad. Glücková svým volným veršem a zdánlivě prostým jazykem dokáže čtenáře očarovat, probudit v něm zvědavost a přimět ho podívat se na svět novýma očima. Jako by člověk s každou básní procházel jakýmsi snovým portálem, který ho pokaždé zanese na jedno a totéž místo, jen jinak rozestavěné. Společným jmenovatelem všech básní je setkání s neprozkoumaným a neprozkoumatelným světem mrtvých, který může i nemusí být tím naším, s věcmi, které jsou nám všem dobře známé, ale teď se na ně díváme v neznámém světle. Atmosférická sbírka nenabízí útěchu pro ty, kdo se obávají lidské smrtelnosti, zároveň však čtenáře nezanechává ve stavu naprostého zoufalství: nachází delikátní rovnováhu mezi skepsí a optimismem, smutkem a radostí, těžkomyslností a nadějí.
Svazek obsahuje sbírku současné americké básnířky, za níž obdržela v roce 1993 Pulitzerovu cenu. Autorčinu sbírku lze rovněž chápat i jako básnickou skladbu, která je komponována poměrně přirozeným a běžným jazykem, v němž je však zároveň uplatněn dokonalý rytmus a smysl pro frázování. Tento styl Glückové umožňuje udržovat text v dostatečném a trvalém napětí, které ještě více zesiluje dramatickou výstavbu jejího opusu. Ústřední motiv a vlastně i jakousi dějovou zápletku zde pak vytváří území zahrady, do něhož promlouvají tři hlasy: první patří postavě, která se o tento prostor stará, druhý rostlinám, jež jsou tady pěstovány a konečně třetí part představuje božskou sílu. I proto v této poezii zaznívají monology bílých růží, hluchavek a lilií, na druhé straně se tu však objevují i filozofické rozpravy, zamýšlející se v ostrých kontrastech nad otázkami zrození a zmaru. Jednotlivé hlasy se vzájemně prolínají a přinášejí tak například podobenství jak o pravidelném střídání ročních období, tak i o životě a smrti.