In deze intellectuele autobiografie verklaart de auteur van Vrijdag of het andere eiland , De elzenkoning , De meteoren , De fetisjist & andere verhalen zijn werk. Van anekdote tot metafysica, van kroniek tot literaire esthetiek, probeert hij het geheim van de schepping te benaderen. Het boek dat men moet gelezen hebben om de schrijver en zijn werk te begrijpen.
Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po „průmyslové“ období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý – nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu.
Na jaren van geluk lijkt er een einde te komen aan het huwelijk van de visser Yves Oudalle en zijn vrouw Nadège. Ze besluiten te scheiden, en om deze nare beslissing bekend te maken nodigen zij op een zomeravond al hun vrienden uit voor een grootse vismaaltijd. Tegen het ochtendgloren zullen zij dan een bordje 'Te koop' aan hun deur hangen en zal ieder zijns weegs gaan. Maar eenmaal bijeen blijken alle negentien gasten een verhaal of een vertelling te hebbben, die te zamen de voortschrijdende nacht een heel andere wending geven. Wanneer Nadège en Yves, nadat de laatste gast is vertrokken, hun gordijnen openschuiven om de eerste zonnestralen binnen te laten, weten zij dat hun liefde is gered. 'Wat ons ontbrak,' zo zegt Nadège, 'was een huis van woorden om samen in te wonen. Onze vrienden hebben ons alle benodigde materialen daarvoor aangedragen.'
Fanny, achttien jaar, wil hartstochtelijk door haar ‘lieve familie’ geaccepteerd worden. Maar iets in haar uiterlijk, het gevolg van de verbintenis tussen haar moeder en een vreemde vader, stoot de familie af. Ze onderneemt een reis om tante Leda te gaan zoeken: die zou het altijd voor haar moeder opgenomen hebben in de familie. Tijdens die reis ontmoet ze veel mensen, die beschreven worden op een indringende wijze waardoor er niet veel meer overblijft van hun zogenaamde eerlijkheid. (tekst Biblion. JM)
Román Tři mocné ženy vypráví o silném vzdoru hrdinek a o jejich snaze uchovat si důstojnost v patriarchální společnosti. Úspěšná advokátka Norah nachází dostatek sil, aby se postavila původci rodinného neštěstí a tak dokázala, že ženská hrdost se nedá snadno pokořit. Bývalý středoškolský profesor Rudy žije v nešťastném vztahu s manželkou Fantou, s níž musel před lety prchnout z její vlasti, čímž ji připravil o možnost pokračovat v úspěšné kariéře. Mladá a bezdětná vdova Khady je zavržena rodinou svého manžela a donucena vydat se na cestu do Francie. Co všechno nás spojuje a co nás rozděluje? Jak pevně nás kořeny, zapuštěné přes půl zeměkoule, drží v jedné kultuře, ačkoliv jsme vyrostli a žijeme v kultuře odlišné? Je možné sám sebe i s kořeny vyrvat a bez úhony žít jinde a jinak?
Hedendaagse Marokkaanse variant op het Duizend-en-een-nacht-verhaal, waarin een jonge vertelster erotiek en maatschappijkritiek verstrengelt.