Jeanne Holierhoek Pořadí knih (chronologicky)

Román Tři mocné ženy vypráví o silném vzdoru hrdinek a o jejich snaze uchovat si důstojnost v patriarchální společnosti. Úspěšná advokátka Norah nachází dostatek sil, aby se postavila původci rodinného neštěstí a tak dokázala, že ženská hrdost se nedá snadno pokořit. Bývalý středoškolský profesor Rudy žije v nešťastném vztahu s manželkou Fantou, s níž musel před lety prchnout z její vlasti, čímž ji připravil o možnost pokračovat v úspěšné kariéře. Mladá a bezdětná vdova Khady je zavržena rodinou svého manžela a donucena vydat se na cestu do Francie. Co všechno nás spojuje a co nás rozděluje? Jak pevně nás kořeny, zapuštěné přes půl zeměkoule, drží v jedné kultuře, ačkoliv jsme vyrostli a žijeme v kultuře odlišné? Je možné sám sebe i s kořeny vyrvat a bez úhony žít jinde a jinak?

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román od Jonathana Littella je důkazem. Vyprávění nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede různými dějišti druhé světové války. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se neobhajuje, ale snaží se vysvětlit, jak funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Jako administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva na Ukrajině a Kavkaze, zažívá holocaust od amatérských začátků po „průmyslové“ období plynových komor. Vzpomínky nás zavedou do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, psaný suchopárným stylem, vyzařuje dojem neutuchajícího hnusu; román se valí jako temná řeka, pod jejíž hladinou víří páchnoucí freudovské bahno. Aue se prezentuje jako útlocitný intelektuál, jehož osobní příběh se prolíná s historickými událostmi. Působí jako psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, s vědomím historické nevyhnutelnosti. Littell za tento monumentální exkurz do duše mezi válečnými zločinci získal Velkou cenu Francouzské akademie a Goncourtovu cenu.

Hedendaagse Marokkaanse variant op het Duizend-en-een-nacht-verhaal, waarin een jonge vertelster erotiek en maatschappijkritiek verstrengelt.

Fanny, achttien jaar, wil hartstochtelijk door haar ‘lieve familie’ geaccepteerd worden. Maar iets in haar uiterlijk, het gevolg van de verbintenis tussen haar moeder en een vreemde vader, stoot de familie af. Ze onderneemt een reis om tante Leda te gaan zoeken: die zou het altijd voor haar moeder opgenomen hebben in de familie. Tijdens die reis ontmoet ze veel mensen, die beschreven worden op een indringende wijze waardoor er niet veel meer overblijft van hun zogenaamde eerlijkheid. (tekst Biblion. JM)

In deze intellectuele autobiografie verklaart de auteur van Vrijdag of het andere eiland , De elzenkoning , De meteoren , De fetisjist & andere verhalen zijn werk. Van anekdote tot metafysica, van kroniek tot literaire esthetiek, probeert hij het geheim van de schepping te benaderen. Het boek dat men moet gelezen hebben om de schrijver en zijn werk te begrijpen.

Na jaren van geluk lijkt er een einde te komen aan het huwelijk van de visser Yves Oudalle en zijn vrouw Nadège. Ze besluiten te scheiden, en om deze nare beslissing bekend te maken nodigen zij op een zomeravond al hun vrienden uit voor een grootse vismaaltijd. Tegen het ochtendgloren zullen zij dan een bordje 'Te koop' aan hun deur hangen en zal ieder zijns weegs gaan. Maar eenmaal bijeen blijken alle negentien gasten een verhaal of een vertelling te hebbben, die te zamen de voortschrijdende nacht een heel andere wending geven. Wanneer Nadège en Yves, nadat de laatste gast is vertrokken, hun gordijnen openschuiven om de eerste zonnestralen binnen te laten, weten zij dat hun liefde is gered. 'Wat ons ontbrak,' zo zegt Nadège, 'was een huis van woorden om samen in te wonen. Onze vrienden hebben ons alle benodigde materialen daarvoor aangedragen.'