Glauco Felici Pořadí knih (chronologicky)

È raro che una parodia superi l'originale ma Triste, solitario y final (1973), del grande scrittore argentino Osvaldo Soriano, è anche un'elegia, per il romanzo giallo e per il cinema. Soriano, infatti, resuscita Philip Marlowe, l'investigatore privato di Raymond Chandler diventato oggetto di culto tra i fans del sottogenere, e lo mette sulle piste di Stan Laurel e Oliver Hardy, John Wayne e Charlie Chaplin. Un eroe dell'«hard-boiled-school» si ritrova faccia a faccia con il vecchio cinema: un commosso, irriverente ricordo di due miti nordamericani diventati universali.

Co se stane, když román, který spisovatel napsal, vstoupí zpět do jeho života a fikce začne vytvářet vlastní skutečnost? Tato paradoxní situace je východiskem románu, v němž Javier Marías vystupuje jako vypravěč i autor. Zdánlivě chce „opravit“ mylný výklad čtenářů, kteří jeho dřívější román pochopili jako autobiografický. Avšak pravým tématem není náprava groteskních mýlek, nýbrž moc vyprávění, které dokáže zachránit skutečnost před zmarem míjejícího času, i když ji současně zastírá. Pod názvem, citátem ze Shakespeara, autor odhaluje osobní prožitky a sleduje životní příběh zapomenutého anglického spisovatele Wilfrida Ewarta v Mexiku, dobrodružství pilota Oloffa de Wet, který údajně prošel Prahou, a historii ostrovního království Redonda, jehož je Marías současným „králem“. „Šlechtou“ jsou osobnosti mezinárodního kulturního života, jako Pedro Almodóvar nebo J. M. Coetzee. Všechno, co bylo, i co je možné, přebývá na nejistém místě kdesi na rubu času, na jeho černých zádech, a chce to být vyprávěno. Marías to vypráví tak, že proměňuje vše v úžasný tok neskutečné skutečnosti a skutečné neskutečnosti: mistrně stvořená, všemocná realita textu, která odmění zkušeného čtenáře.

Uno Stan Laurel, ormai anziano e disilluso, si rivolge a Philip Marlowe, il celebre investigatore privato, per scoprire perché i produttori cinematografici non gli offrano più lavoro. Inizia così un'avventura nel mondo di Hollywood, con John Wayne che si comporta come un bullo e Charlie Chaplin coinvolto in rapimenti veri e finti. L'autore, Osvaldo Soriano, diventa un personaggio che affianca Marlowe nella complicata indagine. Scritto nel 1973, il romanzo è un tributo al mito del cinema americano e dei suoi eroi, ma anche una meditazione malinconica sulla loro inattualità, influenzata dai crescenti equilibri oppressivi dell'epoca, che Soriano viveva in un paese in preda a una spietata dittatura militare. La smagata anarchia di Marlowe, l'angoscia del vecchio Stanlio e la curiosità del personaggio-Soriano tracciano un nostalgico addio, mescolando comicità e disperazione, elegia e satira, denuncia e paradosso. Sotto il velo di un divertissement, il testo insinua nel lettore una sottile inquietudine, invitandolo a riflettere sull'apocalisse imminente.

Stárnoucí muž prožije drama, smrt náhodné milenky v jejím bytě, kde je zároveň malé dítě, a on je postaven před řadu dilemat. Psychologický román současného španělského autora velmi podrobně analyzuje pocity muže, který se zachoval nemužně, nicméně je si toho vědom a trápí ho svědomí. Navíc je zvědavý, kým vlastně mrtvá byla, kdo je její manžel, jaká je její rodina a jací byli její milenci. Opatrně se sbližuje s ženiným prostředím a hledá paralely mezi jejím a svým životem. Setkává se s ženinou sestrou a je k ní neodolatelně přitahován.