Ivan Klíma Knihy

Paměť dějin i paměť jednotlivce mají své vlastní nezbadatelné zákony, ale někde v individuálním osudu se propojují. I tak je možné vnímat nejnovější knihu povídek Ivana Klímy. Nebezpečným výletem bylo už, obrazně řečeno, narodit se do šíleného dvacátého století, ve kterém vykrystalizovaly dva totalitní režimy. Žít právě v nich znamenalo spíš snahu přežít, a to se na všech, jimž se to podařilo, něčím otisklo. Klímovy povídky o lidech těch časů i o sobě samém jsou často nemilosrdnými zrcadly doby i lidských povah. Tím víc čtenáře upoutá autorův střídmý styl a cudnost, něco, co se z české prózy téměř vytrácí. Vzniká tu zvláštní kontrast: autor si bere za hlavní zbraň proti zločinnosti sociálního inženýrství a proti lidem bez svědomí cudnost a slušnost. Je to nečekaně vzácná hodnota ve světě rekordů a superlativů.

Výtvarník Bedřich Fritta namaloval v koncentračním táboře Terezín svému synkovi obrázkovou knížku k třetím narozeninám. Ivan Klíma napsal k těmto obrázkům příběh chlapce, který se nestal číslem.

Poetická pohádková vyprávění, která reagují na zvědavé dětské otázky o světě a jeho smyslu. Dětská proč se proměňují v poetické texty, které poutavě i hravě pronikají do tajemných zákoutí lidské existence. Některé příběhy se po malých krůčcích dobírají témat, o kterých pojednávají první stránky Bible. Autor je výsostný vypravěč, který přístupným jazykem vysvětluje původ světla, cenu vzduchu, ale i důležitost přátelství a úcty k druhému člověku a k přírodě kolem nás. Kniha slouží k předčítání dětem. Prostřednictvím nádherných ilustrací Hany Pavlátové je vhodná pro četbu před spaním nebo pro listování a povídání s dětmi. Ivan Klíma je známý autor, jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré a zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetony i knížky pro děti. V 50. a 60. letech 20. století pracoval jako redaktor a přispěvatel několika časopisů a novin, působil také v nakladatelství Československý spisovatel. Od r. 1970 byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi.

V Čapkových politických statích najdeme kritické analýzy české malosti, provincialismu, kritiku špatného fungování spravedlnosti, pokleslé politické kultury a intrikování politických stran. Zároveň vytyčil Čapek jakési základní normy, které by ti, kdo se považují za duchovní elitu, nikdy neměli opustit. Výbor z publicistických prací uspořádal Ivan Klíma. Uspořádal: Ivan Klíma

Tímto titulem pokračuje ucelená řada učebnic českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií. Autoři vycházejí z přesvědčení, že logické postupy, vyvozování a odůvodňování mají ve výuce jazyka své místo. Žáky budou výrazně motivovat poutavé texty spisovatele Ivana Klímy. Učebnice získala ocenění Zlatá stuha 2000. Ucelená řada učebnic Český jazyk 6, 7, 8 a 9 obdržela ocenění Nejlepší exponát na výstavě SCHOLA NOVA 2003.

Ve druhém svazku pamětí Ivana Klímy se ocitáme v roce 1967, kdy autorův život, stejně jako život celé země, brzy vstoupí do politických turbulencí. Klíma opět poutavě líčí peripetie vlastního myšlení a osudů své rodiny, ale také významné události v zemi a jejich reflexi ve světě. Popisuje okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, která ho zastihla v Anglii, a první měsíce po vpádu vojsk, kdy se zdály naděje na pokračování pražského jara mizet. Před oddělením země od západní kultury železnou oponou je pozván do Spojených států, kde by mohl s rodinou zůstat. Avšak jeho české kořeny a sepětí s rodným jazykem ho přivádějí zpět, aby prožil dvacet let v období, jemuž se říká „normalizace“. V letech 1969 - 1989 však není nic úplně normální. Lidé zažívají schizofrenii mezi soukromým a veřejným životem a ti, kteří se snaží čelit útlaku, často přicházejí o možnost vykonávat svou práci. Patologická atmosféra se promítá i do intimních vztahů, což vede k rozpadům rodin a charakterů. Přichází čas aktivit a rozhodnutí, zejména s iniciativou Charty 77. Paměti jsou opět proloženy eseji, v nichž autor zobecňuje základní rysy „šíleného století“.

Ústředním motivem je morální odpovědnost soudce za rozsudek smrti, který má vydat, ačkoliv sám má pochybnosti o absolutním trestu. Do této postavy, která je autorovým vrstevníkem, promítá Klíma svou vlastní životní zkušenost, především dětství strávené v Terezíně a následný zápal pro socialismus.

Eseje o Karlu Čapkovi. (2. částečně přepracované vydání)