Vera Verdiani Knihy

V Impériu zůstává Ryszard Kapuściński věrný svému životnímu tématu – politické a duchovní dekolonizaci světa. Líčí totiž rozpad poslední největší koloniální říše dvacátého století, kterou byl někdejší Sovětský svaz. Je to cestování časem – poprvé se setkal autor s Impériem ještě jako školák, když Rudá armáda obsadila v roce 1939 východní část tehdejšího Polska – i prostorem, neboť jeho reportáže nás zavádějí nejen do Moskvy, na Ukrajinu a na Kavkaz, ale i do nejzazších míst říše, jako je Vorkuta za polárním kruhem nebo Kolyma v nejvýchodnějším cípu Sibiře. Současně je to i cesta do nitra sovětského systému a onoho zvláštního lidského druhu, jakým byl homo sovieticus.

Just out of university in 1955, Kapuscinski, the novice reporter, told his editor he'd like to go abroad, dreaming no farther than Czechoslovakia. Instead he was sent to India. Kapuściński gives us the non-Western world through virginal Western eyes.

Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají. Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002.

Polský Franz Kafka, klasik evropské literatury, vychází po 55 letech v novém překladu Petra Motýla. S vnímavostí, umocněnou malířským viděním, se autor vrací do doby svého dětství, kdy po boku starého a nemocného otce objevoval zázračný svět fantazie, který jim dával zapomenout na všední starosti. Vzpomíná na mládí strávené na haličském maloměstě a poetickým stylem, v němž se prolíná fantazie s realitou a expresionistické obrazy s barvitým líčením okolní přírody, zaujatě vypráví o svém nejbližším okolí.