Výběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelých třiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovy největší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je koláží jazykově i stylově vybroušených textů, které sahají od autorových vzpomínek na dětství přes pronikavé vhledy do těch nejbizarnějších koutů města na Bosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z této různorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený, téměř románový svět spisovatele rozkročeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvořit nesmírně poutavý příběh. (Argo)
Román tureckého nositele Nobelovy cenu za literaturu zavádí čtenáře do provinčního městečka Kars, ztraceného v horách na východě Turecka a odříznutého na několik dní od světa vánicí. Hlavní hrdina, básník a politický exulant Ka, se tam vydává, aby napsal reportáž o záhadných sebevraždách muslimských dívek a zároveň se znovu setkal se svou láskou z mládí. V Karsu jako bychom spolu s Kaem sledovali na zrychleném filmovém pásu dramatické scény z minulosti i přítomnosti Turecka, které se mísí s poetickými obrazy sněhu.
Istanbul je poutavým a současně nezvyklým pohledem na jednu ze světových metropolí očima autora, který je s ní neodlučně spjat. Kniha je nejen holdem Istanbulu a Bosporské úžině, ale i jakousi osobní kronikou Pamukova uměleckého zrání. Rodinná historie a autorovy vzpomínky se prolínají s esejemi o malířích, spisovatelích a cestovatelích – západních i tureckých – spojených s Istanbulem. Pamukův Istanbul však není radostnou ódou na tisícileté město, nýbrž zachycuje město spíše v jeho pochmurných tónech a s jeho bytostnou melancholií, zdůrazněnou i podmanivými fotografi emi Ary Gülera.
Jednoho zimního večera roku 1591 je v Istanbulu zavražděn přední iluminátor rukopisů a nyní k nám promlouvá ze studny, kam vrah hodil jeho tělo. Jeho hlas se ale ztrácí v koncertu ostatních hlasů, mezi nimiž figurují mistři sultánovy malířské dílny, knihař Kara a jeho milenka Şeküre, dohazovačka Ester, Strýc Efendi i mince, červená barva, smrt, pes nebo třeba strom. Každý z nich předkládá svůj pohled na svět a snaží se nás přesvědčit o své pravdě a je jen na čtenáři, jaký obrázek si z tohoto napínavého příběhu poskládá.
Román je vrcholným dílem tohoto tureckého nositele Nobelovy ceny za literaturu (2006).
Přeložil Petr Kučera
Jako každý z Ecových románů, ani Tajemný plamen královny Loany nemá „klasickou“ stavbu. Je rozdělen do tří částí.
První část – NEHODA
Po těžkém úrazu a dlouhém kómatu se v nemocnici probouzí starý antikvář Yambo (Giambattista Bodoni). Ztratil paměť, ale zachoval si objektivní informace, zatímco osobní vzpomínky, emocionálně zabarvené, mu chybí. Nezná svou manželku, děti ani domov. Po neúspěšných pokusech o znovuvyvolání paměti mu žena, psycholožka, doporučí návrat do rodného domu v Solaře, kde strávil většinu dětství. Jeho vztah k tomuto místu byl v dospělosti negativní.
Druhá část – PAMĚT Z PAPÍRU
Druhá a nejobjemnější část se odehrává v Solaře, kde Yambo čte staré knihy, učebnice a časopisy, aby rekonstruoval svou paměť. S pomocí přítele z dětství konzultuje své „objevy“. Děj není podstatný, spíše se jedná o Yambovy úvahy a myšlenkové pochody. Zjistí, že se jako dítě účastnil partyzánské akce a byl svědkem smrti několika lidí, což vysvětluje jeho negativní vzpomínky na Solaru. Dále si uvědomuje svou platonickou lásku ke spolužačce, která ovlivnila jeho život.
Třetí část – "OI NOΣTOI"
Poslední část se zaměřuje na Yambovu smrt a rekapitulaci jeho života. Popisuje stav, který vnímá jako fyzickou neexistenci, formu čisté energetické substance. Tato reflexe mu přináší smíření se světem, Vesmírem a Bohem, než umírá.
