Serhij Žadan Knihy

Internát je román o putování. Cesta, o níž se v knize vypráví, není dlouhá, vede však mezi městy, jež rozdělila válka. Hrdina, věčně nerozhodný a ke všemu lhostejný učitel ukrajinštiny Paša, se na poslední chvíli rozhodne, že z ohroženého internátu vyzvedne svého třináctiletého synovce. Je leden 2015 a na východní Ukrajině se válčí. Fronta se stále posunuje, putování nebezpečným územím nikoho se tudíž protáhne na několik dní. Je zima, mokro, prší a na zemi leží zbytky sněhu. Z dálky zní štěkot toulavých psů, hučení tankových motorů a zvuky výstřelů. Cesta pro Pašu znamená nutnost konečně dospět a přijmout odpovědnost za své činy. Síla Žadanova válečného románu tkví především v jeho atmosféře, která je často tíživá, vždy znovu ji však odlehčují pro autora typické básnické metafory a jemná ironie.

Výbor z veršů vydaný při příležitosti účasti autora na akci Měsíc autorského čtení 2015.

Básně jednoho z nejpopulárnějších spisovatelů současné Ukrajiny tvoří určitý poetický doplněk k jeho i v ČR známé sbírce povídek Big Mac (česky Fra, 2011). Dějiny kultury začátku století jsou rozděleny na tři oddíly, ve kterých se autor představuje jako mistr krátkých i dlouhých útvarů, v dobrém slova smyslu společensky angažovaný, skvělý pozorovatel a v neposlední řadě skutečný básník. Dějiny kultury (a nejen kultury) se na Ukrajině právě píší!

V Kyjevě jsem uslyšela hlas, který ke mně promlouval současností a napřímo: schylovalo se k invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Žadan četl v jednom z klubů své básně, naprosto civilně, bez patosu. S každou z nich přede mnou vznikal obraz východní Ukrajiny, zaznívalo v nich to, co jsem na východě já sama prožívala, co mě překvapilo a zarazilo, čemu jsem často nerozuměla, a o to víc mě to přitahovalo. Žadan je básník reflexe, s minimem vlastních emocí. V jeho díle se nikdo nedočte, jestli má ženu nebo dítě, zda bydlí v domě nebo suterénním bytě - o něm samotném se nedozvíme zhola nic. Ovšem ten východní prostor v jeho verších! Tak vzdušný, mocný a krásný - nehledě na to, že v něm zuří válka, že už nikdy nebude takový, jako byl před ní.

Studentské párty ve Vídni a mrtvý Ind, bary, benzínky a nádraží, opuštěné továrny a nečekané reflexe, nepravý Lennon a život na cestě – na cestě po střední Evropě i mezi hornickými městečky Donbasu – to jsou povídky Serhije Žadana (1974), autora řady básnických sbírek i několika románů, jednoho z nejúspěšnějších ukrajinských spisovatelů současnosti. Poznejte paradoxy postindustriální společnosti evropského západu – s jejími bohémy, imigranty, alkoholiky a intelektuály – očima postmoderního básníka z východu.

Charkov. Začátek devadesátých let. Studentské byty, fotbalové stadióny, nádraží, továrny Tři kamarádi hledají čtvrtého, aby mu sdělili smutnou zprávu o smrti jeho otčíma. Mají na to dvaasedmdesát hodin, celé tři deštivé letní dny – v cestě jim ale stojí moře alkoholu a taky trocha smůly. Začíná nezapomenutelné putování po průmyslových periferiích města, hledání svobody a smyslu života. Groteskní příhody se mísí s filozofickými úvahami a absurdním humorem, aby dohromady vytvořily opojný a tak trochu třaskavý koktejl. Serhij Žadan ve svém prvním románu Depeche Mode (2004) neopakovatelným způsobem zachytil atmosféru postsovětské Ukrajiny, která právě vykročila po trnité cestě ke kapitalismu.

Nepříliš úspěšného nezávislého experta Hermana jednoho rána probudí nepříjemný telefonát: jeho bratr, majitel benzínky kdesi ve východoukrajinské stepi, záhadně zmizel. Herman se musí vypravit do svého rodného města, aby tam převzal rodinný podnik. Během dramatického zápasu s oligarchickou konkurencí znovu objevuje ztracený vztah kdomovu, sílu přátelství i lásku. Hledání to však není snadné, neboť realita je zde, na okraji Evropy, věcí proměnlivou a nejistou. Průmyslový Donbas se v podání Serhije Žadana stává fantaskní krajinou plnou pašeráků a kočovníků, kde se odehrává archetypální příběh o návratu domů. V silné, poetické a expresivní próze se magický realismus proplétá s prvky road movie. Jazz na Donbase je jedno z nejvýznamnějších beletristických děl napsaných v ukrajinštině od získání nezávislosti země.

San Sanytsch, ein Ringkämpfer mit Abitur, schließt sich den „Boxern für Gerechtigkeit und soziale Adaption“ an, die als Wachschutzbrigade die Märkte beim Traktorenwerk kontrollieren. Nachdem er beim Testen einer kugelsicheren Weste fast umkommen wäre, tut er sich mit Goga zusammen, einem früheren Klassenkameraden, der aus dem Tschetschenienkrieg zurückgekehrt ist und vom eigenen Club träumt. In einem heruntergekommenen Sandwichladen namens „Butterbrot-Bar“ eröffnen die beiden den ersten Schwulenklub der Stadt. Seit einigen Jahren wimmelt es in der ostukrainischen Metropole Charkiw von Leuten mit ausgefallenen Geschäftsideen und dem Gespür für Marktlücken. Die einen gründen die Bestattungsfirma „House of the Dead“ und blamieren sich mit ihrer Power-Point-Präsentation in Budapest. Andere widmen sich den „Besonderheiten des Organschmuggels“ und handeln an der EU-Außengrenze mit Visa und Prostituierten. Wie in Depeche Mode zieht Serhij Zhadan alle Register seines Könnens, um in sechs witzigen, temporeichen Episoden ein paar Helden der Transformationszeit zu schildern - Mitspieler in einer Gesellschaft, die sie bald wieder ausspucken wird.

Serhij Żadan powraca jako poeta z pod wieloma względami wyjątkowym tomem Antena. Ten poetycki reportaż z ostatnich lat, które dla Ukrainy okazały się bardzo trudne, przynosi niejedno zaskoczenie. Żadan nigdy nie stronił od tematyki społeczno-politycznej i religijnej nowa antena wyczula jego wrażliwość, a tym samym poezję na wiele mniej oczywistych kwestii.

Nur in einer Umgebung, wo anachronistische Industrieanlagen wie Dinosaurier in der Landschaft liegen und als letzte Zeugen des grandiosen Sowjetexperiments vor sich hinrotten, konnte jene postproletarische Melancholie und Punkpoesie entstehen, die Sergiy Zhadan den Ruf des populärsten Lyrikers der Ukraine eingebracht hat.