Serhij Žadan Pořadí knih (chronologicky)

Feuerpause ist Serhij Zhadans erstes originäres Theaterstück, das ins Deutsche übersetzt wurde. Es spielt im Sommer 2014 im Donbass, während der Ukraine-Konflikt tobt. Zhadans Romane, wie Internat und Die Erfindung des Jazz im Donbass, thematisieren bereits eindrucksvoll diese Anfangsphase des Krieges. Mit Lakonie und Situationskomik schafft er eine dichte Atmosphäre, in der die Figuren nicht mehr ausweichen können und zu einer von Feindseligkeiten geprägten Schicksalsgemeinschaft werden. Der Tod vereint sie: Die verstorbene Mutter liegt oben im Schlafzimmer, während die beiden Brüder, Anton und Tolik, in der Küche aufeinandertreffen. Anton hat das Weite gesucht, während Tolik trotz des schwelenden Krieges geblieben ist. Doch nun sind die Brücke, das Postamt und die Felder zerstört, und die Wasserversorgung ist unterbrochen. Die Hitze steigt. Tante Schura und zwei Frauen kommen zur Totenwaschung und zum Aufräumen. Immer mehr Dorfbewohner treten ein, und das Haus der Toten wird zu einem Ort voller Leben, aber auch Misstrauen. Die Anwesenden haben sich gegenseitig ausspioniert und verraten. In dieser angespannten Lage stellt sich die Frage: Wie kommuniziert man, wenn die Sprache beschädigt und das Verständnis füreinander in der Vorkriegszeit verloren gegangen ist?

»Seit Februar fahren keine Straßenbahnen mehr«. Immer wieder gibt es Momente der Stille in der vom Krieg heimgesuchten Großstadt. Menschen treffen sich an Orten, die noch halbwegs intakt sind: auf dem Fußballplatz, in der Kirche, in einem lichtdurchfluteten Hochhausbüro. Zhadan-Leser treffen Figuren, die sie aus Mesopotamien oder Internat kennen: Leute, bei denen man nie genau wusste, was sie eigentlich tun, ob sie Musiker, arbeitslose Lehrer, Werbeleute, Automechaniker oder unabhängige Experten sind. Jetzt sind sie mit völlig anderen Dingen befasst: nach der Bombardierung eines Wohngebiets eine alte Frau evakuieren; einen Job für jemanden finden, der als Invalide von der Front zurückgekommen ist; an der Trauerfeier für einen getöteten Kollegen teilnehmen, der eine Einheit an der Front kommandiert hat. Jede dieser Geschichten prägt sich tief ein. Zhadan findet einen Ausdruck für die Schutzlosigkeit und die radikale Veränderung des Lebens in einer Gesellschaft, die sich daran gewöhnt hat, dass überall der »große Tod« mit herumsteht, wo man sich auch trifft.

Set against the backdrop of a war-torn eastern Ukraine, two brothers, Anton and Tolik, come together to bury their mother in their family home, facing isolation and a lack of basic necessities. Their survival hinges on a fragile ceasefire known as the harvest truce, which offers a glimmer of hope amidst the chaos. The tragicomedy explores themes of family, loss, and resilience in the face of conflict, highlighting the emotional and physical challenges they encounter during this poignant reunion.

Serhij Zhadan plante einen Gedichtband über die winterliche östliche Landschaft, doch der Krieg in der Ukraine unterbrach seine Poesie. Monate später kehrte die Sprache zurück. In "50 + 1" dokumentiert er den Riss zwischen Davor und Danach mit datierten Gedichten aus der Zeit von Ende 2021 bis Sommer 2023.

A searing testament to poetry’s power to define and defy injustice, from iconic writer-activist Serhiy Zhadan

In Serhiy Zhadan’s tragicomedy A Harvest Truce, brothers Anton and Tolik reunite at their family home to bury their mother. Isolated without power or running water on the front line of a war ignited by Russian-backed separatists in eastern Ukraine, the brothers’ best hope for success and survival lies in the declared cease fire—the harvest truce.

«Біг Мак» є книгою вибраних оповідань Сергія Жадана, написаних протягом останніх десяти років. Збірка містить як тексти першої прозової книги автора «Біг Мак», так і пізніші твори, датовані другою половиною 2000-х. Оповідання в книзі подані у хронологічному порядку, що дає можливість допитливому читачеві прослідкувати час та географію написання кожного з них.

Вірші на зламі епох часто втрачають свою автономність і все більше нагадують щоденники. Що можна знайти в новому поетичному щоденнику Сергія Жадана? 50 і 1 вірш, писані до і після великого вибуху, зібрані разом, поєднані відчуттям мови, яка так болюче зникає, але потім обов’язково повертається. Нанизані на нитку голосу, узалежнені від звучання, вони, ці вірші, лишаються приватною, рваною хронікою двох останніх років – наповнені снігом, співом, правописом, любов’ю.

Historia kultury (ale nie tylko) początku stulecia opowiedziana na nowo u progu trzeciej dekady przez jednego z najważniejszych pisarzy ukraińskich, kandydata do literackiej Nagrody Nobla. Ostra krytyka posowieckich absurdów wciąż funkcjonujących w Ukrainie, skontrastowana z ciepłymi opisami zwyczajnych doświadczeń i przepleciona wątkami oniryczno-surrealistycznymi. Wiersze pełne wyrazistych postaci: chłopackich poetów i rockandrollowców, którzy nie musieli dojrzewać w okopach, bogów przestępczego półświatka, cwanych biznesmenów, młodych zakochanych, robotników, współmieszkańców i towarzyszy podróży. Poetyckie soczewki skupione na relacjach: kumpelskich, miłosnych, artystycznych, tych trwałych i tych przelotnych. Wyśnione życie narodu ukraińskiego uwiecznione w przeddzień koszmaru wojennej realności. Zbiór w przekładzie Bohdana Zadury zawiera wznowiony i poprawiony tom Serhija Żadana z 2005 roku (który był pierwszą książką poety wydaną w Polsce) oraz 29 nowych przekładów.

From Ukraine's leading writer-activist comes an intimate account of resistance and survival in the earliest months of the Russian-Ukrainian war

V Kyjevě jsem uslyšela hlas, který ke mně promlouval současností a napřímo: schylovalo se k invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Žadan četl v jednom z klubů své básně, naprosto civilně, bez patosu. S každou z nich přede mnou vznikal obraz východní Ukrajiny, zaznívalo v nich to, co jsem na východě já sama prožívala, co mě překvapilo a zarazilo, čemu jsem často nerozuměla, a o to víc mě to přitahovalo. Žadan je básník reflexe, s minimem vlastních emocí. V jeho díle se nikdo nedočte, jestli má ženu nebo dítě, zda bydlí v domě nebo suterénním bytě - o něm samotném se nedozvíme zhola nic. Ovšem ten východní prostor v jeho verších! Tak vzdušný, mocný a krásný - nehledě na to, že v něm zuří válka, že už nikdy nebude takový, jako byl před ní.

Die Poesie lebt – doch die ungeheure Vielfalt der Dichter aller Sprachen, aller Länder von Albanien bis Zypern ist nahezu unbekannt. So ist es höchste Zeit für eine neue, aufregende Bestandaufnahme: Nach den legendären Vorgängern „Museum der modernen Poesie“ von Hans Magnus Enzensberger (1960) und „Atlas der neuen Poesie“ von Joachim Sartorius (1995) machen sich Jan Wagner und Federico Italiano auf eine faszinierende Reise. Die „Grand Tour“ durch die junge Lyrik Europas gibt poetischen Proviant für Jahre: Unbekanntes, Überraschendes und Unerhörtes - in Original und Übersetzung. Eine Entdeckungsreise für wache Geister.

An introduction to an original poetic voice from eastern Ukraine with deep roots in the unique cultural landscape of post-Soviet devastation

«Антена» – 80 нових віршів, написаних автором упродовж останніх двох років. Невідомо, на чому тримається чутливість «Антени», але це 80 спроб упіймати коливання повітря, вловити перетікання в просторі невидимих радіохвиль, відчути на дотик час, у якому ми живемо, яким ми дихаємо, який ми проговорюємо. Час, кожен доторк до якого лишає опік. Час, у якому приватні щоденникові записи можуть виявитися воєнною хронікою, а біблійні історії – ранковими новинами.

Internát je román o putování. Cesta, o níž se v knize vypráví, není dlouhá, vede však mezi městy, jež rozdělila válka. Hrdina, věčně nerozhodný a ke všemu lhostejný učitel ukrajinštiny Paša, se na poslední chvíli rozhodne, že z ohroženého internátu vyzvedne svého třináctiletého synovce. Je leden 2015 a na východní Ukrajině se válčí. Fronta se stále posunuje, putování nebezpečným územím nikoho se tudíž protáhne na několik dní. Je zima, mokro, prší a na zemi leží zbytky sněhu. Z dálky zní štěkot toulavých psů, hučení tankových motorů a zvuky výstřelů. Cesta pro Pašu znamená nutnost konečně dospět a přijmout odpovědnost za své činy. Síla Žadanova válečného románu tkví především v jeho atmosféře, která je často tíživá, vždy znovu ji však odlehčují pro autora typické básnické metafory a jemná ironie.

»Schlimm ist es zu sehen, wie Geschichte entsteht.« Seit Sommer 2014 notiert Serhij Zhadan, was ihm auf seinen Reisen ins ostukrainische Kriegsgebiet widerfährt. Es sind lyrische Momentaufnahmen, die das Essentielle jäh aufscheinen lassen, Kürzestgeschichten über Menschen, die plötzlich auf zwei verfeindeten Seiten stehen oder nicht mehr wissen, wo sie hingehören und was aus ihnen werden soll. Wenige Strophen vermitteln etwas von der Tragödie Millionen Einzelner. In den lakonischen Versen ist die Bedeutung Brechts spürbar, dessen Lyrik Zhadan seit der ukrainischen Revolution übersetzt.

7 відомих авторів у одній збірці!• Унікальний літературний формат• Оригінальна за формою та приголомшлива за задумом родинна сага• Планується гучна презентація під час Форуму видавців у Львові та авторський тур містами УкраїниУ не дуже віддаленому майбутньому звичайний український студент Андрій Чумак стає піддослідним у науковому експерименті: розшифровка генетичного коду дасть йому змогу особисто пережити найяскравіші моменти з життя предків. Сім історій у книжці – сім спогадів, які дивним чином зберігалися десь у структурі ДНК нащадка протягом 150 років.Ще чотири секретні складові – і науково-фантастичний роман неочікувано перетворюється на правдиву розповідь про батьків і Батьківщину: про пошуки справедливості й гіркі розчарування, перемоги й поразки. Пошматована, розкидана по світу примхами долі, родина Чумаків утратила головне – зв’язок поколінь. Чи не в цьому полягає трагедія всього українського народу? І хто вчиться на наших помилках?

A unique work of fiction from the troubled streets of Ukraine, giving invaluable testimony to the new history unfolding in the nation's post- independence years

Výbor z veršů vydaný při příležitosti účasti autora na akci Měsíc autorského čtení 2015.

Básně jednoho z nejpopulárnějších spisovatelů současné Ukrajiny tvoří určitý poetický doplněk k jeho i v ČR známé sbírce povídek Big Mac (česky Fra, 2011). Dějiny kultury začátku století jsou rozděleny na tři oddíly, ve kterých se autor představuje jako mistr krátkých i dlouhých útvarů, v dobrém slova smyslu společensky angažovaný, skvělý pozorovatel a v neposlední řadě skutečný básník. Dějiny kultury (a nejen kultury) se na Ukrajině právě píší!

Nepříliš úspěšného nezávislého experta Hermana jednoho rána probudí nepříjemný telefonát: jeho bratr, majitel benzínky kdesi ve východoukrajinské stepi, záhadně zmizel. Herman se musí vypravit do svého rodného města, aby tam převzal rodinný podnik. Během dramatického zápasu s oligarchickou konkurencí znovu objevuje ztracený vztah kdomovu, sílu přátelství i lásku. Hledání to však není snadné, neboť realita je zde, na okraji Evropy, věcí proměnlivou a nejistou. Průmyslový Donbas se v podání Serhije Žadana stává fantaskní krajinou plnou pašeráků a kočovníků, kde se odehrává archetypální příběh o návratu domů. V silné, poetické a expresivní próze se magický realismus proplétá s prvky road movie. Jazz na Donbase je jedno z nejvýznamnějších beletristických děl napsaných v ukrajinštině od získání nezávislosti země.

Studentské párty ve Vídni a mrtvý Ind, bary, benzínky a nádraží, opuštěné továrny a nečekané reflexe, nepravý Lennon a život na cestě – na cestě po střední Evropě i mezi hornickými městečky Donbasu – to jsou povídky Serhije Žadana (1974), autora řady básnických sbírek i několika románů, jednoho z nejúspěšnějších ukrajinských spisovatelů současnosti. Poznejte paradoxy postindustriální společnosti evropského západu – s jejími bohémy, imigranty, alkoholiky a intelektuály – očima postmoderního básníka z východu.

Seit einigen Jahren wimmelt es in der ukrainischen Metropole Charkiw von Leuten mit ausgefallenen Geschäftsideen und dem Gespür für Marktlücken. Die einen gründen die Bestattungsfirma „House of the Dead“ und blamieren sich mit ihren Power-Point-Präsentationen in Budapest. Andere widmen sich den „Besonderheiten des Organschmuggels“ und handeln an der EU-Außengrenze mit Visa und Prostituierten. Mit ihren genialen Einfällen besiegen sie ihre existentielle Verzweiflung – zumindest vorläufig. Serhij Zhadan, Chronist seiner Generation, erzählt von den Abenteuern der Transformationszeit: aggressiv, temporeich und witzig. „Die Geschichten sind so halsbrecherisch und komisch, so wahnwitzig, traurig und temporeich, dass einem beim Lesen schwindlig wird.“ Ilma Rakusa, Neue Zürcher Zeitung

Charkov. Začátek devadesátých let. Studentské byty, fotbalové stadióny, nádraží, továrny Tři kamarádi hledají čtvrtého, aby mu sdělili smutnou zprávu o smrti jeho otčíma. Mají na to dvaasedmdesát hodin, celé tři deštivé letní dny – v cestě jim ale stojí moře alkoholu a taky trocha smůly. Začíná nezapomenutelné putování po průmyslových periferiích města, hledání svobody a smyslu života. Groteskní příhody se mísí s filozofickými úvahami a absurdním humorem, aby dohromady vytvořily opojný a tak trochu třaskavý koktejl. Serhij Žadan ve svém prvním románu Depeche Mode (2004) neopakovatelným způsobem zachytil atmosféru postsovětské Ukrajiny, která právě vykročila po trnité cestě ke kapitalismu.

«Забудь про політику, не читай газети, не заходь в інтернет, відмовся від свого голосу» – так починається «Лівий марш», розділ з другого прозового збірника Сергія Жадана, девізом якого слугує пісня Sex Pistols, Anarchy in the UKR. Жадан стає однією з найсильніших голосів молодої української літератури – антиподом Юрія Андруховича. Його оповідач постійно в подорожах, мандруючи незвичними ландшафтами. Але його не тягне до руїн австрійського минулого, а до промислових пусток Донбасу на південному сході країни – до місць, де був знищений анархо-комунізм радянською владою. Ніхто, здається, не пам'ятає Нестора Махно. Анархізм, здавалося, ніколи не існував. Але в листопаді 2004 року в Харкові, біля підніжжя пам'ятника «Фак-Леніну», він відроджується.