Sborník obsahuje výbor z básnických a prozaických textů těchto sedmi autorů: Petr Rákos (Od šestého po třináctý schod, Anorganické verše, Bělohorské verše, Zoo po O), Ladislav Zedník (Neosvitly), Petr Zdražil (Salamandří veselice), Jana Orlová (O má tvar diamantu), Filip Němeček (Zabili Janka), Lubomír K. Weiss (Stříbrná lžíce, Výbor ze sbírek básní), Petr Váša (Visual IV - Černobílí hrdinové)
Milan Ohnisko: Vzdor verbální úspornosti má třetí básnická kniha Jany Orlové razanci plastické trhaviny. Bleskovými gesty evokuje básnířka znepokojující a dráždivé obrazy – a lusknutím prstu je zase nechává zmizet. Jako čarodějka ponořená do vzdorovitě vychýlených obřadů, v nichž se objímá temnota s přesně dávkovaným humorem. Tak či tak: neutečeš.
Újeď je specializovaný termín z oblasti myslivosti. Jedná se o návnadu, na kterou myslivci lákají zvířata, a pak z posedu, který se obvykle vyskytuje v bezprostřední blízkosti, zvířata pozorují a střílejí. Básnická sbírka Jany Orlové též láká čtenáře blíže k posedu.
Sbírka básní Předkyně se pohybuje na hranici těla a paměti, touhy a strachu, intimity a násilí. Hlas, který jí prochází, se vrací k minulosti, ale zároveň se jí vzpírá – k dědictví žen, jejichž zkušenosti, rány i mlčení mohou přecházet z generace na generaci jako stigma. Minulá traumata, objevující se stále a znovu v proudu času, jsou jednou z vrstev této poezie, nikoli však jejím jediným klíčem. Vynořuje se v ní také smrt, sexualita, moc, vina, proměna identity a neustálý zápas o možnost pojmenovat vlastní zkušenost. Básně se rozpadají a znovu skládají jako vzpomínka, sen nebo tělo v obrazech, které jsou zároveň temné i groteskní, jemné i intenzívně smyslové. Jazyk zde není bezpečným místem – je spíše branou, kterou je třeba projít.