Karel Klíma Pořadí knih (chronologicky)

S univerzitním profesorem Karlem Klímou se diskutuje o proměnách ústav v kontextu doby, o smyslu ústavnosti, kterou politické strany manipulují pro svůj volební prospěch, a o významu ústavního soudnictví pro stabilitu politického systému. V 18. století filozofové načrtli vizi ústavy jako společenské smlouvy, kde se svobodní občané dohodnou na výkonu moci. Po konstitučních monarchiích a americké ústavnosti se po 2. světové válce ukazuje klíčový význam ústavy pro demokracii a její ochranu. Karel Klíma, mezinárodně uznávaný profesor, hodnotí tento vývoj na pozadí vlastního občanského a profesního života. Otevřeně hovoří o životě na pražské právnické fakultě během normalizace a revolučních změn. Jako zakladatel plzeňské právnické fakulty a první předseda akademického senátu se podílel na jejím rozkvětu a mezinárodní spolupráci. V souvislosti se skandálem na plzeňských právech přináší nové argumenty, které ukazují na mediální degradaci fakulty a jejího dobrého jména, což poškodilo studenty a učitele. Kniha obsahuje disputace, tedy odpovědi profesora Klímy na klíčové otázky české ústavy za třicet let jejího politického života, včetně pokusů politiků ji přizpůsobovat svým cílům, a ukazuje na roli Ústavního soudu jako korektora nestabilní parlamentní politiky.

Jedná se o první vědeckou a odbornou monografii v naší právnické literatuře, která se zabývá realizací Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky v zákonech prakticky všech právních odvětví právního řádu České republiky. V úvodních částech díla převládají aspekty teoretické, zatímco v částech následujících převažuje praktický rozbor právních předpisů, a tak monografie neosloví pouze právní teoretiky, ale bude též významným přínosem pro právní praxi, zejména advokátní a soudcovskou. Autor je advokátem se specializací na ústavní právo a právo Evropské unie. Autor je rovněž univerzitním pedagogem. V obsáhlé literární činnosti vytvořil vlastní osobité pojetí ústavního práva.

Monografie shrnuje a bilancuje 40 let autorova přemýšlení o ústavním právu na univerzitní úrovni. Kniha je výjimečná širokým záběrem, v němž autor zúročil svůj mezinárodní odborný rozhled. Po úvodní části věnované historii ústavnosti, jejím teoretickým otázkám a pojetí jednotlivých institutů lidu, dělbě moci a náležitostem demokratického právního státu následuje pojednání o českém ústavním systému. Autor v této části uvažuje o roli exekutivy, o postavení prezidenta a jeho přímé volbě nebo o otázce kancléřské demokracie v České republice. Zcela nový pohled nabízí na otázky krizového stavu či konstitucionalizace antiterorismu a jejich ústavního zakotvení. Rovněž Ústavní soud České republiky je pojednán neotřele díky erudovanému komparativnímu pohledu. Poslední část knihy je věnována srovnávacímu ústavnímu právu, a to jednak z hlediska historického, jednak z pohledu modelových příkladů. Poprvé jsou tak v české odborné literatuře představeny ústavní zásady států, jako je Izrael, Grónsko, arabské státy nebo země Latinské Ameriky. Autor vychází z přesvědčení, že ústava je nejen psaný dokument, ale určitá ikona demokratického právního řádu. Je to dlouho budovaný systém hodnot, myšlenek, koncepcí a přístupů, které vytvářejí fenomén národní státnosti. Čtení této knihy tedy obohatí každého o poznání základních hodnot lidské civilizace.

Osobitost paralelní existence dvou propojených smluvních systémů v Evropě (Konvenční právo a Unijní právo jako právo Evropské unie) a jejich vertikální spojení s ústavními systémy a právními řády členských států vytváří určitý univerzální nadstátní systém ústavního charakteru, který si zasluhuje komplexního pojetí, zkoumání a didaktické koncepce. V tom smyslu je jako doktrinární nové pojetí (tedy „po Lisabonské smlouvě“) účelné oba mocenské systémy zkoumat uceleně, v návaznosti a komplexnosti pod předmětovým názvem „Evropské právo“.

Autori v 7. kapitolách rozoberajú ústavnú charakteristiku Slovenskej republiky ako zvrchovaného, demokratického a právneho štátu, pričom sa opierajú o bohatú odbornú literárnu produkciu. Výrazným kladom učebnice je aj jej aktuálnosť, postihujúca i posledné integračné procesy v Európe a ich odraz v ústavnom systéme Slovenskej republiky. Učebnica kompletizuje ústavnoprávnu matériu o teoretické východiská so všeobecnou platnosťou. Svedčí o tom aj medzinárodný autorský kolektív, ktorý predurčuje učebnicu na využitie nielen na Slovensku, ale aj v iných jazykovo príbuzných krajinách.

Druhé vydání komentáře si vyžádalo značnou aktualizaci, rozšíření, doplnění i dílčí přepracování. Komentář je nově rozdělen do dvou svazků, z nichž jeden obsahuje Ústavu a Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, druhý pak Listinu základních práv a svobod. Ke znění jednotlivých článků je doplněn obsáhlý komentář, judikatura, seznam souvisejících ustanovení ústavního pořádku a mezinárodních smluv, detailní přehled literatury a odkazů na související články. Ústavní pořádek přímo i nepřímo počítá s provedením, rozvedením a konkretizací v dalších zákonech. Pro úplnost komentáře k ustanovením Ústavy a Listiny je proto druhé vydání nově doplněno o výběr zákonů, které organicky předmět oboru ústavního práva dotvářejí. Přístup ke komfortnímu využití jejich elektronické verze naleznete na levé předsádce publikace.

První encyklopedie ústavního práva v České republice vytvořená kolektivem 31 autorů pod vedením profesora Karla Klímy. Encyklopedický instrumentář předkládaného díla záměrně čerpá ze zdrojů několika vědecko-pedagogických disciplín – srovnávacího ústavního práva, ústavního práva ČR, politologie, teorie práva, státovědy (teorie vládnutí), práva Evropské unie. Obecná teorie ústavního práva s jejím předmětovým pojmoslovím je však spojovacím prvkem a koncepční filosofií díla. Většina autorů jsou svojí vědecko-pedagogickou kariérou učitelé ústavního práva.

Publikace se věnuje výkladu fenoménu „státnosti“. Jejím předmětem je pojem státu, vznik a tendence jeho vývoje, jeho institutů, vztahy států k jiným společenským jevům, jako jsou vztahy k lidem, dále pak původ moci, ideologie, sociální vztahy, vztah k ekonomice apod. Publikace dále analyzuje zákonitosti struktury, rozvoje a činnosti státu, jeho prvků, územně mocenské zřízení, metody činnosti státních orgánů, národně specifické souvislosti moci apod. Oproti prvnímu vydání propracovává ty partie, kde je nutné zobrazit charakter suverenitní státnosti (pojmové znaky státu, stát jako mezinárodněprávní kategorie, území a hranice státu a suverenita státu). Prohlubuje rovněž tematiku institucí týkajících se lidských práv a jejich garančního mechanismu (pojem právní stát, principy katalogů lidských práv a veřejná funkce právní pomoci a obhajoby). Kniha tvoří základ pro studium oboru státověda pro studenty bakalářských a magisterských studijních programů právnických i neprávnických vysokých škol, stejně tak však může být cenným zdrojem informací pro představitele laické i odborné veřejnosti.

Studentům i širší právnické uživatelské veřejnosti se předkládá příručka, jež má za cíl posloužit širšímu poznání i praktické aplikaci ústavního práva. Publikace navazuje na 1. vydání a zároveň sleduje rozšíření tématiky na oblasti soukromého práva a soudně-procesní vztahy tam, kde se zejména Listina základních práv a svobod ukazuje jako realizovaný "ústavní pořádek" a kde tak ústavní právo získává svoji občanskou i podnikatelskou podobu Příručka má za cíl být jedním z prvních učebních návodů a objasnění souvislostí komunitárního a unijního práva a jeho přímé aplikovatelnosti v českém právním řádu. V tom smyslu reaguje na mocenské souvislosti a důsledky vstupu ČR do EU.... celý text

Konstituční(-tivní); aspekty zejména po vzniku Evropské unie jsou zřetelné a jejich zpracování by mělo představit systémový základ Evropské unie. Rozbor konstitučních základů a souvislostí Evropské unie není a nechce být samozřejmě odůvodňováním (neřkuli apologetikou); textu nedávno přijaté Evropské Ústavy. Naopak, hmotněprávní a procesněprávní zázemí přijatého textu je právo natolik historicky postupně upevňované a rozvíjené, že text je "pouze" logickým výsledkem dosaženého stavu integrace a určitých představ jejího vývoje. Předkládaná učebnice si neklade za cíl zužovat obvyklé pojetí práva Evropské unie na vynětí jeho ústavních aspektů. Spíše naopak - je cílem induktivním i deduktivním způsobem shrnout nosné pilíře oboru práva Evropské unie do systémové podoby právního řádu, v němž v jisté hierarchii se spojují prvky oboru veřejného práva (mezinárodní veřejné, ústavní, správní a finanční); a soukromoprávní odvětví (vlastnické právo, obchodní právo, ochrana osobnosti a trhu, podnikatelská svoboda, apod.).... celý text

Vysokoškolská učebnice "Teorie veřejné moci (vládnutí)" představuje pojetí veřejné moci v širším pohledu společenských faktorů, které v průběhu dějin státnost (a vůbec vládnutí) ovlivňovaly. Značně překračuje původní učení o státu (tzv. státovědu) a zkoumá vliv dalších institucí moci jako jsou územní samospráva, politické strany, volební systémy, skupiny vlivu. V širší souvislosti se současným pojetím demokracie učebnice využívá srovnávacího základu ústavních systémů s různými formami (modely) dělby moci. Posuzuje taktéž soudní ochranu ústavnosti a pojetí odpovědnosti veřejné moci. Zvláštní pozornost je věnována vývoji Evropské unie jako unikátního mocenského smluvního systému. 3. vydání

Kniha je vědeckou monografií o srovnávacím ústavním právu, o ústavněpolitickém uspořádání v těch státech, které jsou v současnosti středem pozornosti naší politiky, žurnalistiky, vyššího úřednictva, podnikatelské a bankovní sféry. Zároveň je to vysokoškolská učebnice pro právnické fakulty. Poskytuje kvalifikované poučení, utřídění a vzájemné porovnání ústavněpolitických procesů v nejvýznamnějších státech. Jako předmět komparace byly vybrány Spojené státy americké, Velká Británie, Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Rakousko, Švýcarsko a Česká republika. Jde o 3., přepracované a doplněné vydání.

Čtvrté vydání publikace pokračuje v úspěšné tradici vydání předcházejících, je však značně aktualizované, reaguje již na platnou (od 1. 12. 2009) tzv. Lisabonskou smlouvu a dva významné nálezy Ústavního soudu ve věci souladnosti této smlouvy s ústavním pořádkem České republiky. Vedle nezbytné aktualizace stabilního obsahového potenciálu učebnice rozšiřuje judikatorní argumentaci zejména v oblasti lidskoprávní (Listina) a v ústavním právu procesním (řízení před Ústavním soudem ČR). Teoretické partie učebnice významněji posuzují členství ČR v Evropské unii a „vnitřní“ vztahové otázky dělby moci České republiky.