Otakar Antoň Funda Pořadí knih

Glosy a Fragmenty nejsou a nechtějí být odborným textem. Nekladou si za cíl zachytit konkrétní významové podhoubí, z něhož Fundovy texty geneticky vyrostly, a přímo neodkazují ani k doložitelné stránce jejich různočtení. Nezdržují se kritickým aparátem. Zachycují autorovy torzovité poznámky i jeho reakce na jiné vybrané podněty, které filozoficky poučený čtenář dobře rozpozná. Má-li být filozofie lidem užitečná, musí se pokusit o co možná vysokou míru sdílné srozumitelnosti. Kniha se v tomto povýtce utilitárně výchovném ohledu, majícím současně interdisciplinární platnost, otevírá i těm vnímavým čtenářům, kteří neprošli filozofickým školením. Knihu doprovázejí reprodukce obrazů autorova otce, které organicky doplňují biograficko- filozofický obsah výpovědí.

Pochopit fenomén, jenž provází lidstvo po dvě tisíciletí a je jedním ze základních determinantů jeho dějin, není lehký úkol. Tím fenoménem je křesťanství a učencem, který mu zasvětil své celoživotní bádání, je prof. Otakar A. Funda. Na své cestě musel překonat nejednu překážku od otevřeného nepřátelství až po otevřené nepochopení, ale jeho vytrvalé úsilí přineslo své plody nejen v podobě jeho prací, zejména takových jako Křesťanství, jev lidských dějin a kultury (1992), Víra bez náboženství (1994), Mezi vírou a racionalitou (2003) a zvláště Ježíš a mýtus o Kristu (2007), ale také prostřednictvím mnohých studentů, jež ovlivnil a zasvětil do tohoto bádání. V knize, do níž přispěla nikoli malým dílem i jedna z jeho nejmladších studentek, se vrací ke klíčové fázi dějin křesťanství, k jeho vzniku a ranému období. Funda a jeho spoluautorka sumarizují své myšlenky a interpretace tématu a zároveň je aktualizují některými odkazy k současným kontextům. Dokazují tak, že jde o stále otevřené a živé téma.

Jak sděluje reprodukce na přebalu, každý, kdo se věnoval filosofickému tázání, se určitým způsobem vyjádřil na tržišti idejí i k tématu náboženství. Toto téma nemůže filosofie obejít. Funda v textu nesmlčuje důvody svého ateistického přesvědčení, zároveň však v plné úctě a vážnosti vyzvedá jedinečné antropologické momenty, které artikuluje náboženství, v našem kulturním kontextu křesťanství. Činí rozdíl mezi náboženskou filosofií a filosofií náboženství a reaguje na debatu Rortyho a Vattima o budoucnosti náboženství. Všímá si též řeči náboženství a hermeneutických modelů jeho sebesdělování. Kniha obsahuje poslední - upravenou - kapitolu knihy "Ježíš a mýtus o Kristu" a další nové texty.

Osobní zamyšlení českého teologa nad různými filozofickými i náboženskými tématy.

Autor uvádí na českou filosofickou scénu koncept kritické racionality významného německého filosofa Hanse Alberta. Představuje postupně Albertovu kritiku předních moderních teologů dvacátého století (R. Bultmanna, G. Ebelinga, H. Künga a J. Ratzingera) a v závěru se vůči ní v některých bodech vymezuje. Text by měl zaujmout zejména ty, kterým není lhostejná polemika mezi ateismem a křesťanstvím, vedená na vysoké filosofické úrovni moderního teologického diskursu.

Jak je již z názvu patrné, tato kniha, třebaže přináší filozofické fragmenty a texty, je sbírkou spíše osobních autorových výpovědí a otevřeného přemítání než uzavřenou odbornou studií. Filozof a teolog Otakar A. Funda se v ní ohlíží za dosavadní cestou svého myšlenkového směřování. Kniha zachycuje jeho klíčová životní témata, dává nahlédnout do jeho myšlenkového vývoje i do současné názorové pozice. V tomto smyslu může čtenářům sloužit také jako klíč k lepšímu porozumění Fundovým předchozím textům. Publikace přináší rovněž kompletní autorovu bibliografii z let 1965-2008.

Tato studie je psána z religionistického pohledu, přičemž autor se snaží uchopit téma historicko-kritickou metodou, nezávisle na křesťanské víře. Křesťanství je zde zkoumáno jako lidský jev v dějinách a kultuře, bez zohlednění nadpřirozených zásahů. Vznik křesťanské víry není interpretován jako boží zjevení, ale jako psychický proces v myslích Ježíšových přívrženců, kteří po jeho zatčení a ukřižování, plní zklamání, opět shromáždili v Jeruzalémě. Spojeni vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil a že se brzy vrátí jako Syn člověka, měli v této fázi charakter židovské sekty. V helénistickém prostředí prochází jejich víra významnými transformacemi. Ježíš je postupně vyznáván jako Kristus, syn boží, vzkříšený a spasitel, a jeho kříž je chápán jako mesiášská událost a oběť za lidské viny. Na konci 1. století, pod vlivem gnose, začínají teologické úvahy o Kristu jako vtěleném Logu a jeho jednotě s Bohem, která se později stále více chápe ontologicky.

Kniha zachycuje dvě fáze autorova myšlenkového směřování. V první, teologické, se soustředil k problematice demytologizace a existenciální interpretace zvěsti křesťanské víry. Ve druhé, filosofické, se orientuje na ritickém racionalismu a v rámci religionistiky se zábývá studiem křesťanství jako lidského jevu lidských dějin a kultury.

Ačkoli v pozadí této knížky jsou odborné diskuse k problematice evropanství, kultury, civilizace, kulturní identity, ekologie a hranic i nových obzorů vědy a techniky, je poslední práce Otakara A. Fundy především "filosoficky laděným zamyšlením nad námi lidmi, nad naší planetou, nad naší civilizací, nad naší Evropou".