Amos Oz Pořadí knih

„Tahle kniha by se klidně mohla jmenovat Příběh skokana do prázdných bazénů,“ říká izraelský spisovatel Amos Oz. To když vypráví o zlomových okamžicích svého života, kdy se několikrát vydal do neznáma a musel začít znovu – změnil si jméno a opustil domov, podstatnou část života strávil v kibucu, kde si těžce vybojoval podmínky na psaní a nakonec i odtud musel spolu s dětmi a manželkou odejít téměř bez peněz a bez prostředků. Rozhovor s ním vede dlouholetá redaktorka jeho knih Šira Chadadová. Kriticky se ho ptá na jeho psaní a inspirace, politické postoje a vztah k erotice a genderu, empaticky naslouchá, když Oz vypráví o sebevraždě své matky nebo hněvu fanatiků, které pobouřil svými texty. V šesti rozhovorech o vášni a lásce, vině, radosti a smrti přináší ojedinělý a intimní vhled do života a tvorby významného spisovatele, věčného čekatele na Nobelovu cenu za literaturu.

Obraz fiktivního kibucu padesátých let je pro Amose Oze návratem do míst, kde se zrodilo jeho psaní. Žijí tu kromě jiných i osamělí lidé, kteří se s kolektivistickým duchem prostředí těžko vyrovnávají. Skutečné sny se střetávají s idealismem v příběhu otce, který se rozhodne postavit milenci své dcery, svému příteli a vrstevníkovi, v osudu starého zahradníka, který na svých bedrech nese celou tíži tohoto světa, nebo v líčení ženy, jež své sokyni píše mučivě zvrácené dopisy. Ozovo brilantní literární mistrovství je tu opět hluboce lidské, empatické a zároveň kritické k dějinám i společnosti.

Nový román světoznámého izraelského prozaika, jeden z nejpůsobivějších textů autorovy kariéry, je příběhem o lásce, věrnosti a zradě a současně dramatickým obrazem neklidné podoby izraelského státu konce padesátých let. Poté co je neutěšenou rodinnou situací donucen přerušit studium, dělá izraelský student Šmuel za byt a stravu společnost chromému panu Waldovi, s nímž vede debaty o křesťanství a judaismu, ale také o problematických okolnostech vzniku Izraele. V domě bydlí rovněž starcova půvabná snacha Atalja, dcera někdejšího oponenta zakladatelů státu ocejchovaného nálepkou zrádce. Šmuela, který mezitím pokračuje na své doktorské práci o Ježíšovi, stále více přitahuje tragický příběh Ataljina otce i žena sama, přestože tuší, že citové vzplanutí k ní pro něj bude mít osudné následky…

Proč jsou slova právě pro Židy tak důležitá? Izraelský prozaik Amos Oz a historička Fania Oz-Salzbergerová se pokoušejí zodpovědět tuto i řadu příbuzných otázek výpravou do historie židovského národa a nabízejí poutavý výklad kontinuity židovských dějin jako výrazu jedinečného vztahu mezi tímto etnikem a jeho ústními a písemnými projevy. Jejich útlý, ale informacemi a názory nabitý knižní esej, pokrývající široké teritorium od biblické Písně písní až k filmům Woodyho Allena, strhne čtenáře svou hravostí, provokativností a zaujetím pro své téma a jeho specifický kontext, ve kterém „je každý čtenář zároveň korektorem, každý student kritikem a každý autor, samotného tvůrce všehomíra nevyjímaje, musí čelit celé řadě otázek“.

Znepokojivý portrét izraelské venkovské komunity, který předkládá ve své poslední knize světoznámý izraelský prozaik, se vetře čtenáři pod kůži hned v prvním příběhu podivné návštěvy u místního rodáka Arjeho Celnika. Kdo je muž, který Arjeho přesvědčuje, že se má zbavit své staré matky a dům výhodně prodat? Jaký původ mají záhadné zvuky ozývající se zpod domu bývalého politika Kedema? A kam zmizela starostova manželka poté, co manželovi zanechala vzkaz, aby se o ni nebál? Cyklus místem i postavami propojených povídek upoutá výstižným obrazem lidské samoty a nejistoty, traumat dnešní izraelské společnosti i mistrně navozenou atmosférou.

Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější dílo, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje. Kniha získala řadu domácích i zahraničních ocenění a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.

Známý izraelský prozaik a publicista se ve dvojici esejů zamýšlí nad možnými východisky z dlouholetého izraelsko-palestinského konfliktu i nad širším problémem politického a náboženského extremismu, oživeným zejména teroristickými útoky ze září 2001. Ozův pohled na historii blízkovýchodního sporu a vize jeho uspokojivého řešení upoutají svou přímočarostí a odvahou, zároveň však i živým a osobně laděným podáním. Neotřelým způsobem a se smyslem pro humorné odlehčení tíživého tématu se Oz vyslovuje i k aktuálnímu problému světového terorismu, v němž vidí především nový projev odvěkého sváru mezi pragmatismem, pluralismem a tolerancí na jedné straně a různými formami fanatismu na straně druhé.

„Píšu tohle, protože lidé, které jsem milovala, jsou už mrtví. Píšu, protože když jsem byla mladá, měla jsem sílu milovat, a nyní ve mně ta síla odumírá. A já nechci umřít…“ Těmito slovy začíná svou hořkou románovou zpověď třicetiletá Chana, propadající se stále hlouběji do traumatu neuspokojivého manželského vztahu a svých temných vášnivých snů. Známému izraelskému prozaikovi se v románovém příběhu, který po svém prvním vydání vyvolal nadšení i řadu bouřlivých reakcí, výjimečným způsobem zdařilo zachytit neklidný vnitřní svět jeho hlavní hrdinky, ale podat také výstižný obraz politických a kulturních rozporů zmítajících moderní izraelskou společností.

Dvojici působivých novel předního izraelského autora spojuje široce pojaté téma nenávisti k Židům a židovské identity vůbec. V první z próz, zasazené na konec 11. století, se pouť družiny francouzského šlechtice do Svaté země postupně mění z cesty za vykoupením duše v orgii násilí a boj o holé přežití. Druhá z novel, pojatá jako monolog izraelského kulturně-politického aktivisty posedlého myšlenkou nebezpečí, jež hrozí ruským i izraelským Židům ze strany sovětského režimu, je výstižným obrazem neklidné duše stárnoucího hrdiny i bouřlivého vývoje moderního židovského státu.

Autobiografický příběh se odehrává v poválečném Jeruzalémě a líčí zážitky, pochybnosti a naděje dvanáctiletého chlapce. Prófa, syn polských přistěhovalců, založí se svými kamarády skupinu „podzemního hnutí“, jejímž cílem je vyhnat nenáviděné okupanty. Chlapec se poté náhodně potká s anglickým policistou a letmé setkání přejde v nesmělé přátelství. Prófa je však svými přáteli odhalen a nařčen ze zrady: musí čelit obvinění i vlastním pochybám. Autor se zamýšlí nad pojmy věrnosti a zrady a způsoby ideologické manipulace s nimi.