Amos Oz Knihy

V jedenácti esejích a článcích pojednává autor, přední současný izraelský prozaik, o tak ožehavých a aktuálních tématech, jakými jsou soudobý sionismus, problematika kompromisních i konfliktních cest k řešení nevraživosti mezi Židy a Araby ad.

„Tahle kniha by se klidně mohla jmenovat Příběh skokana do prázdných bazénů,“ říká izraelský spisovatel Amos Oz. To když vypráví o zlomových okamžicích svého života, kdy se několikrát vydal do neznáma a musel začít znovu – změnil si jméno a opustil domov, podstatnou část života strávil v kibucu, kde si těžce vybojoval podmínky na psaní a nakonec i odtud musel spolu s dětmi a manželkou odejít téměř bez peněz a bez prostředků. Rozhovor s ním vede dlouholetá redaktorka jeho knih Šira Chadadová. Kriticky se ho ptá na jeho psaní a inspirace, politické postoje a vztah k erotice a genderu, empaticky naslouchá, když Oz vypráví o sebevraždě své matky nebo hněvu fanatiků, které pobouřil svými texty. V šesti rozhovorech o vášni a lásce, vině, radosti a smrti přináší ojedinělý a intimní vhled do života a tvorby významného spisovatele, věčného čekatele na Nobelovu cenu za literaturu.

Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější dílo, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje. Kniha získala řadu domácích i zahraničních ocenění a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.

Známý izraelský prozaik a publicista se ve dvojici esejů zamýšlí nad možnými východisky z dlouholetého izraelsko-palestinského konfliktu i nad širším problémem politického a náboženského extremismu, oživeným zejména teroristickými útoky ze září 2001. Ozův pohled na historii blízkovýchodního sporu a vize jeho uspokojivého řešení upoutají svou přímočarostí a odvahou, zároveň však i živým a osobně laděným podáním. Neotřelým způsobem a se smyslem pro humorné odlehčení tíživého tématu se Oz vyslovuje i k aktuálnímu problému světového terorismu, v němž vidí především nový projev odvěkého sváru mezi pragmatismem, pluralismem a tolerancí na jedné straně a různými formami fanatismu na straně druhé.

Obraz fiktivního kibucu padesátých let je pro Amose Oze návratem do míst, kde se zrodilo jeho psaní. Žijí tu kromě jiných i osamělí lidé, kteří se s kolektivistickým duchem prostředí těžko vyrovnávají. Skutečné sny se střetávají s idealismem v příběhu otce, který se rozhodne postavit milenci své dcery, svému příteli a vrstevníkovi, v osudu starého zahradníka, který na svých bedrech nese celou tíži tohoto světa, nebo v líčení ženy, jež své sokyni píše mučivě zvrácené dopisy. Ozovo brilantní literární mistrovství je tu opět hluboce lidské, empatické a zároveň kritické k dějinám i společnosti.

Román je příběhem několika dnů v životě stárnoucího recepčního na jeruzalémské gynekologické klinice, jeho okolí a izraelské společnosti vůbec. Titulní hrdina – snílek, nešika, příležitostný publicista – čelí po padesátce zostřujícím se svárům ve vlastním nitru. V objetí milenek nepřestává toužit po své bývalé ženě, pronásledován pocity viny z nečinnosti, neúspěšně bojuje s nástrahami každodenního života.

Sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana začínají s odstupem sedmi let luštit obsah „černé skříňky“ svého rozpadlého manželství. Chtějí zjistit, proč ztroskotal jejich kdysi vášnivý, ale nevyrovnaný vztah. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramů a dalších zpráv, do níž se postupně zapojuje i Ilanin druhý muž, rebelantský syn nebo Alexandrův advokát, čtenáře krok za krokem vtahuje do jejich stále ostřejší konfrontace. Všechny sice pojí silné citové pouto, ale přesto nejsou schopni překonat bariéru zaujatosti a nesmiřitelnosti. A týká se to i jejich politických a náboženských postojů, skrze něž Amos Oz přináší výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti. Jeho román vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

Proč jsou slova právě pro Židy tak důležitá? Izraelský prozaik Amos Oz a historička Fania Oz-Salzbergerová se pokoušejí zodpovědět tuto i řadu příbuzných otázek výpravou do historie židovského národa a nabízejí poutavý výklad kontinuity židovských dějin jako výrazu jedinečného vztahu mezi tímto etnikem a jeho ústními a písemnými projevy. Jejich útlý, ale informacemi a názory nabitý knižní esej, pokrývající široké teritorium od biblické Písně písní až k filmům Woodyho Allena, strhne čtenáře svou hravostí, provokativností a zaujetím pro své téma a jeho specifický kontext, ve kterém „je každý čtenář zároveň korektorem, každý student kritikem a každý autor, samotného tvůrce všehomíra nevyjímaje, musí čelit celé řadě otázek“.

Autobiografický příběh se odehrává v poválečném Jeruzalémě a líčí zážitky, pochybnosti a naděje dvanáctiletého chlapce. Prófa, syn polských přistěhovalců, založí se svými kamarády skupinu „podzemního hnutí“, jejímž cílem je vyhnat nenáviděné okupanty. Chlapec se poté náhodně potká s anglickým policistou a letmé setkání přejde v nesmělé přátelství. Prófa je však svými přáteli odhalen a nařčen ze zrady: musí čelit obvinění i vlastním pochybám. Autor se zamýšlí nad pojmy věrnosti a zrady a způsoby ideologické manipulace s nimi.

Nový román světoznámého izraelského prozaika, jeden z nejpůsobivějších textů autorovy kariéry, je příběhem o lásce, věrnosti a zradě a současně dramatickým obrazem neklidné podoby izraelského státu konce padesátých let. Poté co je neutěšenou rodinnou situací donucen přerušit studium, dělá izraelský student Šmuel za byt a stravu společnost chromému panu Waldovi, s nímž vede debaty o křesťanství a judaismu, ale také o problematických okolnostech vzniku Izraele. V domě bydlí rovněž starcova půvabná snacha Atalja, dcera někdejšího oponenta zakladatelů státu ocejchovaného nálepkou zrádce. Šmuela, který mezitím pokračuje na své doktorské práci o Ježíšovi, stále více přitahuje tragický příběh Ataljina otce i žena sama, přestože tuší, že citové vzplanutí k ní pro něj bude mít osudné následky…

Znepokojivý portrét izraelské venkovské komunity, který předkládá ve své poslední knize světoznámý izraelský prozaik, se vetře čtenáři pod kůži hned v prvním příběhu podivné návštěvy u místního rodáka Arjeho Celnika. Kdo je muž, který Arjeho přesvědčuje, že se má zbavit své staré matky a dům výhodně prodat? Jaký původ mají záhadné zvuky ozývající se zpod domu bývalého politika Kedema? A kam zmizela starostova manželka poté, co manželovi zanechala vzkaz, aby se o ni nebál? Cyklus místem i postavami propojených povídek upoutá výstižným obrazem lidské samoty a nejistoty, traumat dnešní izraelské společnosti i mistrně navozenou atmosférou.

Dvojici působivých novel předního izraelského autora spojuje široce pojaté téma nenávisti k Židům a židovské identity vůbec. V první z próz, zasazené na konec 11. století, se pouť družiny francouzského šlechtice do Svaté země postupně mění z cesty za vykoupením duše v orgii násilí a boj o holé přežití. Druhá z novel, pojatá jako monolog izraelského kulturně-politického aktivisty posedlého myšlenkou nebezpečí, jež hrozí ruským i izraelským Židům ze strany sovětského režimu, je výstižným obrazem neklidné duše stárnoucího hrdiny i bouřlivého vývoje moderního židovského státu.

„Píšu tohle, protože lidé, které jsem milovala, jsou už mrtví. Píšu, protože když jsem byla mladá, měla jsem sílu milovat, a nyní ve mně ta síla odumírá. A já nechci umřít…“ Těmito slovy začíná svou hořkou románovou zpověď třicetiletá Chana, propadající se stále hlouběji do traumatu neuspokojivého manželského vztahu a svých temných vášnivých snů. Známému izraelskému prozaikovi se v románovém příběhu, který po svém prvním vydání vyvolal nadšení i řadu bouřlivých reakcí, výjimečným způsobem zdařilo zachytit neklidný vnitřní svět jeho hlavní hrdinky, ale podat také výstižný obraz politických a kulturních rozporů zmítajících moderní izraelskou společností.

This book features six conversations between Amos Oz and Shira Hadad, who was his editor for the novel Judas. Conducted toward the end of Oz's life, these interviews delve into his thoughts on various themes that shaped his life and career, including writing, guilt, love, death, and the afterlife. In the first interview, "A Heart Pierced by an Arrow," Oz shares his journey to becoming a writer and discusses the challenges of his writing process. "Sometimes" reflects on his insights into men, women, and relationships. "A Room of Your Own" outlines his growth as a writer on the kibbutz and his decision to leave. In "When Someone Beats up Your Child," he addresses the critical reception of his work, while "What No Writer Can Do" covers his experiences teaching literature and his views on contemporary literary instruction. The final piece, "The Lights Have Been Changing Without Us for a Long Time," offers his reflections on fellow writers and the changes he has observed in himself and others over time. The title is inspired by a passage in the first interview, where Oz likens a story to an apple, formed from various elements yet distinct from them.

“An exemplary instance of a writer using his craft to come to grips with what is happening politically and to illuminate certain aspects of Israeli society that have generally been concealed by polemical formulas.” — The New York TimesNotebook in hand, Amos Oz traveled throughout Israel and the West Bank in the early 1980s to talk with workers, soldiers, religious zealots, aging pioneers, new immigrants, desperate Arabs, and visionaries, asking them questions about Israel’s past, present, and future. What he heard is set down here in those distinctive voices, alongside Oz’s observations and reflections. A classic insider’s view of a land whose complex past and troubled present make for an uncertain future.“Oz’s vignettes . . . wondrously re-create whole worlds with an economy of words.” — Philadelphia Inquirer

'Concise, evocative... Dear Zealots is not just a brilliant book of thoughts and ideas - it is a depiction of the struggle of one man who, for decades, has insisted on keeping a sharp, strident and lucid perspective in the face of chaos and at times of madness' David Grossman, winner of the Man Booker International Prize This essential collection of three new essays was written out of a sense of urgency, concern, and a belief that a better future is still possible. It touches on the universal nature of fanaticism and its possible cures; the Jewish roots of humanism and the need for a secular pride in Israel; and the geopolitical standing of Israel in the wider Middle East and internationally. Amos Oz boldly puts forward his case for a two-state solution in what he calls 'a question of life and death for the State of Israel'. Wise, provocative, moving and inspiring, these essays illuminate the argument over Israeli, Jewish and human existence, shedding a clear and surprising light on vital political and historical issues, and daring to offer new ways out of a reality that appears to be closed down.

The Hill of Evil Counsel is a fusion of history and imaginative narrative, re-creating the twilight world of Jerusalem during the fading days of the British Mandate. In these three closely linked stories, Oz vividly evokes the stifling atmosphere of impending crisis as real personalities rub shoulders with fictional characters whose hopes and fears are hauntingly portrayed.

In these essays, Amos Oz brings his experience as novelist, teacher and critic to bear on the different ways in which diverse writers enter into contact with the reader - by wooing them or by shock tactics. He analyzes writers such as Chekoh, Kafka, Agnon, Garcia Marques, and Raymond Carver.

This superb collection of essays offers Oz and much more.

This collection features political, personal, and literary essays by a renowned Israeli novelist, offering a lively and questioning perspective on Israel's complex cultural landscape. It delves into the Israeli-Palestinian conflict, the essence of Zionism, and the concept of 'homeland', alongside reflections on socialism and influential Jewish thinkers. Through these essays, the author reveals his own experiences and development, combining skepticism and idealism, which are likely to engage new readers while delighting long-time admirers of his work.

"When Soumchi, an eleven-year-old boy growing up in British-occupied Jerusalem just after World War II, receives a bicycle as a gift from his Uncle Zemach, he is overjoyed-even if it is a girl's bicycle. Ignoring the taunts of other boys in his neighborhood, he dreams of riding far away from them, out of the city and across the desert, toward the heart of Africa. But first he wants to show his new prize to his friend Aldo"

A collection of short stories set in a kibbutz, highlighting individual Israelis against a background of community life.

Hailed by Publishers Weekly as "magnificent", this moving novel is set in Israel just before the Six-Day War, and describes life on a kibbutz, where the founders of Israel and their children struggle to come to terms with their land and with each other. "(Oz's) strangest, riskiest, and richest novel".--Washington Post Book World.

In a distant village, all animals and birds have vanished. Only a young teacher and an old man discuss these mythical creatures with children who have never seen them, while a lonely boy dreams of animals amidst the eerie silence surrounding the topic.

In a psychological and metaphysical study of a man, Yoel Ravid, a retired Israeli secret service agent who lives a simple life at home, questions his life and his relationships with women

Analyses the historical roots of violence and confronts truths about the extremism nurtured throughout society. By bringing us face to face with fanaticism, this title suggests ways in which we can all respond.

An unnamed author waits in a bar in Tel Aviv on a stifling hot night. He is there to give a reading of his work but as he sits, bored, he begins to conjure up the life stories of the people he meets. Later, when the reading is done he asks a woman for a drink.

In the summer of 1989, at Tel-Kedar, a small settlement in the Negev Desert, the long time love affair between Theo, a sixty-year-old civil engineer, and Noa, a much younger school teacher, is slowly disintegrating.

Fima lives in Jerusalem, but feels that he is in Jerusalem by mistake, that he ought to be somewhere else. In the course of his life he has had several love affairs, several ideas, has written a book of poems that aroused some expectations, has thought about the purpose of the universe and where the country has lost its way, has spun a detailed fantasy about founding a new political movement, has felt longings of one sort or another, and the constant desire to open a new chapter. And here he is now, in his early fifties, in this shabby flat on a gloomy wet morning, engaged in a humiliating struggle to release the corner of his shirt from the zipper of his fly. With rare wit, intimate knowledge of the human heart, and his usual storytelling mastery, Amos Oz portrays a man - and a generation that dreams noble dreams but does nothing.

Amos Oz wurde am 4. Mai 1939 als Amos Klausner in Jerusalem geboren und verbrachte dort seine Kindheit. 1954 trat er dem Kibbuz Chulda bei und nahm den Namen Oz an, der auf hebräisch Kraft, Stärke bedeutet. Von 1960 bis 1963 studierte er Literatur und Philosophie an der Hebräischen Universität von Jerusalem und kehrte nach seinem Bachelor-Abschluss in den Kibbuz zurück. Seit dem 6-Tage-Krieg ist er in der israelischen Friedensbewegung aktiv und befürwortet eine Zwei-Staaten-Bildung im israelisch-palästinensichen Konflikt. Er ist Mitbegründer und herausragender Vertreter der seit 1977 bestehenden Friedensbewegung Schalom achschaw (Peace now). Seit 1987 lehrt er Hebräische Literatur an der Ben-Gurion Universität von Negev, Beesheba. Die Werke von Amos Oz wurden in 37 Sprachen übersetzt. Er hat zahlreiche Preise und Auszeichnungen erhalten.

Pragmatisch und visionär entwirft Amos Oz einen neuen Nahen Osten, der für die Zukunft die Lehren der Vergangenheit aufnimmt. Im Dezember 2018 ist der bedeutendste israelische Autor gestorben und hat uns sein Vermächtnis hinterlassen: Der Mensch ist seiner Natur nach offen. Darum wird es auch im Nahen Osten eine Lösung geben – bei gutem Willen aller. Im Juni 2018 trat Amos Oz das letzte Mal öffentlich auf, an der Universität von Tel Aviv hielt er seine letzte Rede, dies ist sein politisches Vermächtnis. Darin plädiert er leidenschaftlich für einen jüdischen wie für einen palästinensischen Staat im Nahen Osten, er mahnt, er warnt und er gibt Hoffnung. Nach allem, was passiert ist, möchte er nie wieder als jüdische Minorität leben. Der israelisch-palästinensische Konflikt müsse geheilt werden. Aber eine Wunde kann man nicht mit einem Stock heilen. Die Heilung brauche Zeit und erfordere zuallererst »eine Sprache der Heilung«, keine der Unterwerfung.

In jedem Paß, den der junge Staat seinen Bürgern ausstellte, war während der ersten Jahre der Unabhängigkeit Israels vermerkt: »Dieser Paß ist gültig für alle Länder – mit Ausnahme von Deutschland«.

In diesem Essay über Jesus und Judas erzählt der weltbekannte israelische Schriftsteller Amos Oz, wie Jesus für ihn von Kindheit an zu einer Art Begleiter wurde. Geboren in Jerusalem, wurde Amos Oz dazu erzogen, von Kirchen und Kruzifixen den Blick abzuwenden, weil dieser Mann so viel Unheil über das jüdische Volk gebracht habe. Der Bruder seines Großvaters, der berühmte Religionswissenschaftler Joseph Klausner, mahnte dagegen den Knaben: Wenn du an einer Kirche oder einem Kreuz vorübergehst, schau hin, schau genau hin, denn Jesus war einer von uns, einer unserer größten Lehrer, einer unserer größten Visionäre. Amos Oz geht den neutestamentlichen Berichten über Jesu nach und stößt auf die Geschichte vom Verrat des Judas. Sie wird für ihn zum Skandal. In der Erzählung von Judas erkennt er das Tschernobyl des christlichen Antisemitismus und den Beginn und die Gründungslegende einer unheilvollen zweitausendjährigen Geschichte. Wer war Jesus, wer Judas?: Ein engagierter persönlicher Blick!

Terra di profondi contrasti, Israele, anche in letteratura. I racconti qui presentati parlano di sentimenti forti: odio, guerra, sangue e violenza. Eppure non mancano l'amore per le proprie radici, le passioni cocenti, la sensualità.

Amos Oz wurde am 4. Mai 1939 in Jerusalem geboren und starb am 28. Dezember 2018 in Tel Aviv. 1954 trat er dem Kibbuz Chulda bei und nahm den Namen Oz an, der auf Hebräisch Kraft, Stärke bedeutet. Amos Oz war Mitbegründer und herausragender Vertreter der seit 1977 bestehenden Friedensbewegung Schalom achschaw (Peace now) und befürwortete eine Zwei-Staaten-Bildung im israelisch-palästinensichen Konflikt. Sein Werk wurde vielfach ausgezeichnet, unter anderem mit dem Friedenspreis des Deutschen Buchhandels 1992, dem Goethe-Preis der Stadt Frankfurt am Main 2005 und dem Siegfried Lenz Preis 2014. Sein bekanntestes Werk Eine Geschichte von Liebe und Finsternis wurde in alle Weltsprachen übersetzt und 2016 als Film adaptiert. Ruth Achlama, geboren 1945 in Quedlinburg, studierte Rechtswissenschaft in Heidelberg und Bibliothekswissenschaft in Jerusalem. Heute ist sie hauptberuflich als freie Übersetzerin tätig und lebt in Tel Aviv.

Die andere Seite des Krieges – Gespräche mit den Soldaten des Sechstagekriegs Nach dem Sechstagekrieg von 1967 initiierte Avraham Shapira zusammen mit Amos Oz das wohl einflussreichste israelische Buch: „Gespräche mit israelischen Soldaten“. Es entstand, als „nach dem Sechstagekrieg im Land eine Art Siegesrausch war“, so Oz im Vorwort zur Neuauflage. „Kein Mensch in Israel sprach vom menschlichen Leid und erst Recht nicht vom besiegten Feind. Wir hatten das Gefühl, dass man von Mensch zu Mensch gehen und erfahren muss, was die Kämpfer auf dem Schlachtfeld erlebt haben und was sie nach dem Schlachtfeld erlebten.“ Damals vom israelischen Militär stark zensiert, liefern die inzwischen weitgehend autorisierten Interviews einen beeindruckenden Einblick in die andere Seite auch heutiger Kriege.

Mit den jüdischen Einwanderungswellen nach Palästina und verstärkt durch die Gründung des Staates Israel im Jahre 1948 ist es zwischen der jüdischen Bevölkerung und deren arabischen Nachbarn zu heftigen Auseinandersetzungen, die in Kriege mündeten, gekommen. Diese Entwicklung prägte und prägt nicht nur die gesellschaftlichen und politischen Verhältnisse des Landes, sondern auch das Verhalten der einzelnen Menschen. Amos Oz ist der erzählende Chronist der realen, geistigen und emotionalen Verhältnisse Israels. Sein Roman Ein anderer Ort zeichnet mit der kleinen Welt des Kibbuz einen Mikrokosmos dieses Landes. Der Kibbuz liegt an der nördlichen Grenze Israels. Auf den ersten Blick erscheint er, zu Beginn der sechziger Jahre, als ein kleines Paradies auf Erden. Doch wird er zweifach bedroht: von außen, da auf den Bergen über dem Ort feindliche Stellungen lauern. Von innen: Hinter der harmonischen Außenseite tun sich Spannungen auf, verstricken sich die Menschen in verquere Liebesverhältnisse, werden ideologische Differenzen ausgetragen. Amos Oz zeigt in seinem humorvollen, vielstimmigen Roman, der moralische Wertungen vermeidet und auch dem Klatsch die ihm im Kibbuz gebührende Rolle einräumt, die eruptive Gewalt der Leidenschaften und der weltanschaulichen Gegensätze – und die Art und Weise, wie sie, vielleicht, versöhnt werden können.

Der vorliegende Band versammelt die wichtigsten, aufschlußreichsten und politisch relevantesten Essays von Amos Oz von 1967 bis zur Gegenwart. In ihm sind die Grundannahmen und politischen Schlußfolgerungen des brillant formulierenden Essayisten Amos Oz nachzulesen, die sich seit den ersten kriegerischen Auseinandersetzungen des Staates Israel mit den arabischen Nationen bis zum schwierigen Friedensprozeß zu einer geschlossenen Rundschau verdichten.

Effi Briest je román od Theodora Fontana, který sleduje osud Effi Briest, jež se ve svých sedmnácti letech provdá za barona von Innstettena, jenž je více než dvakrát starší. Baron ji zachází jako s dítětem a zanedbává ji kvůli své kariéře. Osamělá se Effi zaplete do pomíjivé aféry s důstojníkem. Když Innstetten po letech objeví jeho milostné dopisy, nedokáže jí odpustit. Zasažen zastaralým pojetím cti, zabije jejího milence v souboji a žádá o rozvod. Effi je společensky vyloučena a její rodiče ji zavrhnou. Až po třech letech jsou ochotni ji znovu přijmout, když je již vážně nemocná. Román odráží tvrdé důsledky, které v wilhelminské éře následovaly za porušení buržoazního morálního kodexu.

Na een mislukt eerste huwelijk probeert een jonge vrouw geborgenheid te vinden in een tweede huwelijk.