Amos Oz

Amos Oz, vlastním jménem Amos Klausner (4.5.1939 – 28.12.2018) byl izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beer Ševě. Od roku 1967 byl předním zastáncem dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Jeho knihy byly vydány ve zhruba 41 jazycích, včetně arabštiny, ve 35 státech světa.

Narodil se v Jeruzalémě. Jeho rodiče, východoevropští Židé, uprchli ve 30. letech před nacisty do Palestíny. Jeruzalém v dobách jeho dětství byl jako federace různých sousedství: židovského, křesťanského, muslinského i arménského. Atmosféra židovského Jeruzaléma připomínala uprchlický tábor, přesto ho měl jako chlapec rád a psal o něm s láskou. Jeho rodiče a Židé jako oni znali mnoho jazyků a historii a milovali Evropu, která však nemilovala je. Kvůli svému evropanství byli napadáni nacisty i komunisty.

Jeho rodiče byli velmi vzdělaní, ovládali mnoho jazyků, ale syna učili jen hebrejsky. Báli se, že kdyby ovládal jen jediný evropský jazyk, zvábila by ho Evropa a tam by přišel o život. Jeho matka studovala v Praze a později mu vyprávěla o svých zážitcích tak podrobně, že když navštívil v roce 1992 poprvé Prahu, poznával některá místa, jako by tam již někdy byl.

Když mu bylo 12 let, spáchala jeho matka sebevraždu. On sám se s tím nedokázal vyrovnat, měl zlost na matku, že se zabila, na otce, že ztratil tak nádhernou bytost, i na sebe, že tomu nedokázal zabránit. Rodiče vymazal ze života a ani v náhradní rodině se o nich nebavil. Ke změně došlo až v románu Příběh o lásce a tmě, v němž místo vzteku přišlo soucítění. Po matčině smrti si změnil příjmení na Oz, to znamená silný a odvážný. Když mu bylo patnáct let, opustil domov, aby rebeloval proti světu svého otce. Ten byl pravicovým intelektuálem, Oz se stal socialistickým řidičem traktoru. Otec byl městským mužem, on se přestěhoval do kibucu, kde strávil 30 let. Sám přiznává, že to nebylo lehké, ale téměř vše, co ví o lidech, se naučil tam. Prožil tři války, z nichž dvou se zúčastnil. První válku zažil jako dítě, kdy v roce 1948 byl židovský Jeruzalém obléhán a bombardován. Války v letech 1967 a 1973 ho naučily, že největší zlo není válka, ale agrese, a té se musí občas čelit silou. Říkal o sobě, že není tradiční pacifista, ale mírový aktivista. Zemřel na rakovinu v 79 letech.