Lev Nikolajevič Tolstoj Knihy

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Třetí část epopeje se odehrává v roce 1812 a vypráví např. o bitvě u Borodina a Napoleonovi v Moskvě.

Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v aristokratických i rolnických rodinách během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebeobětování a sebeodpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem, a také fascinujícími bitevními scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.

Děj světoznámého románu Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír se odehrává na pozadí napoleonských válek a popisuje boj carského Ruska s dosud neporaženou francouzskou armádou císaře Napoleona. Ale nejedná se jen o velmi čtivý historický příběh plný politických, dobrodružných i romantických zápletek, je to také kompaktní obraz i analýza ruské společnosti a jeden z nejpůsobivějších protiválečných manifestů. Kniha patří z hlediska objemu, počtu hrdinů i dějových linií k nejrozsáhlejším dílům ruské literatury.

Děj světoznámého románu Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír se odehrává na pozadí napoleonských válek a popisuje boj carského Ruska s dosud neporaženou francouzskou armádou císaře Napoleona. Ale nejedná se jen o velmi čtivý historický příběh plný politických, dobrodružných i romantických zápletek, je to také kompaktní obraz i analýza ruské společnosti a jeden z nejpůsobivějších protiválečných manifestů. Kniha patří z hlediska objemu, počtu hrdinů i dějových linií k nejrozsáhlejším dílům ruské literatury.

Nový překlad Vojny a míru, věhlasného dílo Lva Nikolajeviče Tolstého, předává čtenářům cosi, co dodnes neztratilo na aktuálnosti a zajímavosti. V této rozsáhlé epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru podávající souhrnný obraz ruské společnosti.

Tolstoj se ve svém filosofickém díle věnuje zásadní otázce, jak se má člověk na své cestě životem chovat. Co má dělat, co namá, jak prožít svůj život dobře. Dílo je vlastně 19 otázek, které si autor klade, otázky jsou o samotném bytí člověka o smyslu života. Je Bůh? Je duše? Pročje násilí a proč láská? Autor si zde neodpovídá jenom sám, ale "přizval" si na pomoc i jiné filosofy například Kanta, Shopenhauera, Lao-Tse, ale i Kropotkina a Bakunina.

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. První část epopeje se odehrává v roce 1805 a obsahuje např. popis bitvy u Slavkova. 01-021-78

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Druhá část epopeje se odehrává v letech 1806-1811.

Pravděpodobně nejvydařenější adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého, který pojednává o morálce a postavení ženy v carském Rusku 19. století. Anna Karenina je krásná a inteligentní žena žijící ve spokojeném manželství. Její muž je bohatý, takže Anna netrpí materiálnímnedostatkem – přesto se však začíná nudit. Při návštěvě rodiny svého bratra poznává mladého, ale lehkomyslného hraběte Vronského. Ten má sice známost s dívkou Kitty, ale elegantní Anna ho zcela okouzlí. Situace se vyhrotí, když Anna s Vronským otěhotní – teď už se o všem dozvídá i její muž a chce se s ní dát rozvést. Rozvodem by ale Anna přišla o syna Sergeje, kterého neskonale miluje, a proto odmítá. Po porodu však manžela i syna opouští a odjíždí s Vronským. Štěstí ale nedosáhne – časem se s milencem odcizují a Anně se navíc silně stýská po synovi. Lidé v jejím okolí ji vesměs odsuzují a Anna se cítí čím dál tím více osamělá. Duševně zcela vyčerpaná a zlomená žena nakonec vidí jediné východisko ve smrti a vrhá se pod vlak...

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada fi

Vláda tmy je drama o cizoložství jak ji sám autor charakterizoval, opírají se o soudní případ, byla výrazně nesena tolstojovskými ideály. Tato hra se nesměla na jevišti vůbec provozovat. V Rusku byl cenzurní zákaz zrušen až v roce 1895, ale šířila se předtím v opisech. Premiéru měla v Paříži v roce 1888.

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Čtvrtá část epopeje se odehrává v letech 1812-1813 a popisuje např. Napoleonovu porážku.

Strhující příběh závodního koně, jenž prožije hvězdný život plný obdivu a slávy, aby se ve stáří dočkal zapomenutí a pohrdání, je jen paralelou k osudu lidí, kteří podlehnou během svého života klamnému zdání, že úspěch a obdiv jsou trvalými životními hodnotami, jimiž nemůže nic otřást. Autor, ruský klasik a zakladatel filosofie hlásající mj. zásadu lásky k bližnímu a nutnost nepřetržitého mravního sebezdokonalování, tak vytvořil obdivuhodný obraz osudu, který může potkat každého z nás. K novele je připojena tematicky příbuzná povídka Smrt Ivana Iljiče, považovaná za Tolstého mistrovskou drobnou prózu.

Tolstoj viděl hlavní úkol člověka v tom, aby se vnitřně zdokonaloval a nevěřil, že vnější změny politické, hospodářské aj. přinesou štěstí. proto se vždycky vzpíral tomu, aby nebylo jeho učení zneužíváno k účelům politickým. Doporučoval své názory jen takovým lidem vnitřně silným, kteří dovedli nésti jejich důsledky v plném rozsahu. Český čtenář tedy dobře zváží, až kam jest oprávněn následovati Tolstého v jeho poměru je státu, veřejnému hospodářství i v úkolech náboženských.

Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců všech dob, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací tohoto díla. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v pěti rodinách, některých rolnických, jiných aristokratických, během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj, jeden z největších myslitelů 19. století, zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebe-obětování a sebe-odpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem a fascinujícími živými bitevní scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.

Kniha Zákon násilí a Zákon lásky nabízí čtenáři praktický návod, jak svůj život prožít smysluplně jako člověk, jak život nepromrhat a nalézt jeho skutečnou hodnotu. Ač se text Tolstého může jevit našemu rozumu příliš neuchopitelný, což je v těchto případech rozumu zcela vlastní, naše srdce, náš duch, zajásá v naději z náhle se objevivšího Světla a okovy nevědomosti konečně prasknou. Lidé s otevřenými srdci pocítí a poznají pravdu, svobodu, najdou útěchu a konečnou cestu.

Román Vojna a mír se řadí mezi nejvýznamnější díla nejen ruské, ale i světové literatury. Popisuje Napoleonovo tažení do Ruska a obraz každodenního života v carském absolutismu z pohledu pěti aristokratických rodin. O milostná vzplanutí a líčení vojenských střetů není v díle nouze. Publikace nabízí zjednodušenou verzi románu, která je určena mírně pokročilým studentům ruštiny úrovně B1 až B2. Knihu doplňuje audionahrávka.

Soubor tří Tolstého divadelních her: Živoucí mrtvola Světlo ve tmě svítí Od ní jsou všechny vlastnosti

Výjimečně prozíravý, ba prorocký text napsaný téměř před pěti sty lety přináší pronikavou úvahu s nadčasovou platností o podstatě tyranské vlády a poddanství. Její autor jako první v dějinách evropského myšlení obrací naruby tradiční představu o vztahu mezi vládcem a ovládaným, mezi pánem a rabem. Nezaměřuje se totiž na analýzu moci, mocenského aparátu, nýbrž vychází z vůle pokořeného, z jeho chtění: ovládaný není pasivní obětí v rukou despotického tyrana, nýbrž sám chce být ovládán. Proč?

Strhující obraz z nevolné vesnice, kde se Tolstoj připojil na stranu mužiků a nevolníků - chudáků v hadrech, pro něž pár rublů znamenalo život. Polikej Iljič je mladý chudý čeledín. Rád pil a neměl rád, když se někde něco válelo; vždycky se našel někdo, kdo ty věcičky koupil. Jednou byl přistižen a slíbil, že se polepší. Jednou ho paní poslala do města, aby vyzvedl velkou sumu peněz a on se zařekl, že se nenechá zlákat. Jenže ono se to celé nějak zašmodrchalo... A zrovna v té době musela vesnice poslat tři rekruty. O dvou bylo rozhodnuto hned, ale byly velké pře, kdo bude ten třetí. Přitom by stačily čtyři stovky na to toho chudáka vyplatit.

Druhý svazek Knihovny Lva Nikolajeviče Tolstého, O životě, nabízí nový pohled na otázky existence a jejího vztahu k lidskému srdci. Tolstoj prostřednictvím úvah a přirovnání přináší rozumné poznání o lidském bytí a kritizuje učení světa, které zastupují vědci a duchovní. Oba tito představitelé, ač se zdají být v rozporu, neodpovídají na podstatu života a spíše se vyhýbají skutečným otázkám, přičemž jejich výklady jsou ovlivněny dobovými kontexty a ospravedlněními nerozumnosti. Od doby Tolstého uplynulo několik století, během nichž věda učinila významné pokroky, avšak základní premisa života zůstává mylná a její závěry jsou stejně klamné. Otázka smyslu života, utrpení, strastí a blaha, je i nadále nejasná, jakmile se lidé naučili pohlížet na život skrze falešné vědecké a náboženské interpretace. Tolstoj tak upozorňuje na to, že skutečné chápání života je stále vzdálené a zaměněné za povrchní názory, které nevedou k pravému porozumění.

Cílevědomý a schopný kníže Stepan Kasatskij se dozvídá, že jeho snoubenka bývala milenkou cara Mikuláše I., toto zjištění jej vrhá na duchovní cestu - do kláštera, kde se stává mnichem. Ani zde (později již jako Otec Sergěj) však nenachází klid a je vystavován pokušení i svým ambicím a pýše. Rozhoduje se proto uchýlit do poustevny, kde však nadále bojuje s pochybnostmi o víře a svou tělesnou žádostivostí následně umocněnou příjezdem rozvedené paní Makovkinové, která se se svými známými vsází, že jej svede.. Kromě titulní povídky obsahuje kniha ještě pět dalších krátkých povídek.

Situace se odehrává v letech před a během Napoleonovy katastrofální invaze do Ruska a román se zaměřuje na celou společnost roztrženou konfliktem a změnami. Zde je lidstvo ve své nevinnosti i zkaženosti, v moudrosti i pošetilosti.

Román slavného ruského realisty zachycuje mistrovskou formou společenskou atmosféru carského Ruska z konce 19. století. Děj se rozvíjí kolem tragédie vesnické dívky, kterou šlechtický syn uvedl na cestu morální zkázy a po letech se jí snaží jako soudce ze všech sil pomoci, aby odčinil svou vinu. Východisko k nápravě všeobecných poměrů vidí Tolstoj v náboženské výchově a v důsledném plnění evangelických přikázání o odpuštění a lásce k bližnímu.

Kniha Království Boží ve vás náleží do spirituální linie Tolstého tvorby, která nabrala sílu a svébytný tón až v posledních dvaceti letech jeho života. Avšak o to vyzráleji a myšlenkově působivěji vyznívá. Vzdálen hluku ruských velkoměst – jak skutečným životem, tak uvažováním – představuje zde Tolstoj své nejniternější přesvědčení a životní filozofii. Promlouvá z ní především touha po lásce v nejširším slova smyslu, touha po nenásilném, klidném, spravedlivém a čestném životě s čistým svědomím a s niterně prožívanou vírou jakožto nejdůležitější životní hodnotou. Ozývá se zde zároveň jednak údiv nad nesmyslným směřováním světa od základních humanistických principů k povinné vojenské službě, válkám a zabíjení lidí, jednak také obžaloba násilí a institucí, které násilí obhajují či dokonce vyžadují. Ale zároveň je tato kniha ukázáním cesty. Cesty v duchu Ježíše Krista. Tato cesta odmítá povrchní uctívání čehokoli vnějšího, poukazuje na mnohdy absurdní církevní dogmata a odkazuje k samotnému jádru víry, k tomu, co je skutečně důležité, co bylo důležité v době Tolstého a stejně důležité je i dnes. Nenásilí, mravnost a pokora. To vše v hluboké čisté lásce. Kniha je výborem z díla podle posledního českého vydání z roku 1925 v překladu Karla Štěpánka, Josefa Bečky a Karla Velemínského.

Co potkalu Táňu, která zabloudila v lese a dostala se do chaloupky medvědí rodinky. Aktivní čtení pro nejmenší na motivy pohádky L. N. Tolstého.

Básnická kronika Petrohradu. Výběr veršů i próz tematicky spjatých s Leningradem, bývalým Petrohradem. Jsou v něm zastoupeni A. S. Puškin, N. V. Gogol, A. Tolstoj, A. Blok, M. Gorkij, V. Majakovskij aj. Úryvky z děl jednotlivých autorů jsou provázeny historickým výkladem. Kniha je doplněna stručnými biografickými údaji o autorech, nástinem nejdůležitějších událostí v životě města, slovníčkem cizích slov a vysvětlivkami.

Psychologický román klasika ruské literatury. Niterný příběh mladé manželské lásky cítěný a vyprávěný z hlediska ženy. Příběh, který zachycuje vývoj a proměnu ženina citu od lásky neuvědomělé, předmanželské, přes lásku vědomou a vědomě vyznávanou po svatbě, potom dále přesdostavující se stagnaci, únavu z lásky, nudu, přes vznikající vzájemné se odpoutávání obou partnerů, přes touhu po obdivu mimo manželství, až ke krizi a přeměnu lásky v přátelství, románu vášně v mateřství.

Šest povídek klasika ruské literatury, které jsou volně spjaty tématem lásky, intimních milostných vztahů a zrcadlí se v nich hloubka nebo mělkost lidských charakterů. Každá z povídek je skvělou ukázkou mistrovství velkého spisovatele a tvoří jeden z vrcholů jeho tvorby. 1. souborné vydání.

Šest povídek klasika ruské literatury, které jsou volně spjaty tématem lásky, intimních milostných vztahů a zrcadlí se v nich hloubka nebo mělkost lidských charakterů. Každá z povídek je skvělou ukázkou mistrovství velkého spisovatele a tvoří jeden z vrcholů jeho tvorby. 1. souborné vydání.

Tolstoj v knize popisuje historii své duchovní cesty: od mladického nihilismu a bezbožnosti, přes existencionalistickou krizi až k opětovnému nalezení Boha.

Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé.

Autobiografická trilogie, již autor psal v letech své vojenské služby na Kavkaze (1851–1856), je básnickým účtováním s vlastním mladým vývojem a obrazem vnitřního růstu celé autorovy generace. Do obrazu jejích hrdinů vložil Tolstoj nejdůvěrnější znalost svého vlastního nitra, pronikavou analysu svého vlastního mládí. S otevřenou sebektritikou ukázal na svém Nikolenkovi Irtěnevovi, jak bolestně a těžce v něm rostl ze zmatků a tápání člověk. Dokonalý realista a psycholog nikde přitom nepřekročil hranice představivosti dětského světa. Již v tomto prvním svém díle Tolstoj „zobrazil mistrovsky sotva postižitelné projevy vnitřního života, které se střídají s neobyčejnou rychlostí a nevyčerpatelnou rozmanitosti“. Tuto zvláštnost psychologické analysy Tolstého – neomezovat se na zobrazení výsledků psychologického procesu, nýbrž zobrazovat proces sám – charakterisoval již Černyševskij jako „největší přednost a nenapodobitelnou svéráznost“ Tolstého talentu.

L. N. Tolstoj byl mistrem psychologické povídky a novely. Toto souborné vydání obsahuje pět jeho novel a povídek. V Příběhu koně (1885) sledujeme život opovrhovaného hřebce, který přesto prožije šťastný život u bohatého knížete, ale ve stáří dožívá nemocný a v zapomnění. Soudní úředník ve Smrti Ivana Iljiče (1886) se dočká života v přepychu, jenže po banálním zranění začne propadat děsu z umírání. Povídka Dva husaři (1856) pojednává o milostném vzplanutí otce a syna ke dvěma ženám a zachycuje rozdíly mezi generacemi i svázanost konvencemi. V povídce Albert (1858) autor popsal geniálního hudebníka-alkoholika, který odmítne nabízenou pomoc a raději zůstane, kým je. Závěrečná povídka Po plese (1903) přináší příběh mladé lásky, která skončí dřív, než se mohla rozvinout…

Tolstoy's epic novel explores themes of love, destiny, and self-destruction through the life of Anna Karenina, who appears to have everything—beauty, wealth, popularity, and an adored son. Yet, she feels her life is empty until she meets the impetuous officer Count Vronsky. Their passionate affair scandalizes society and family, leading to jealousy and bitterness. In contrast to Anna's tragic story is the tale of Levin, a man searching for contentment and meaning in his life, reflecting Tolstoy's own struggles. The novel intricately weaves these narratives, highlighting the complexities of human relationships and the societal constraints of 19th-century Russia. Through vivid characterizations and profound insights, Tolstoy delves into the depths of love, betrayal, and the quest for personal fulfillment.

Trilogie zkoumá formativní léta Nikolaje, syna bohatého ruského statkáře, a zachycuje jeho složitý vnitřní život a vztahy s rodinou a přáteli. Prostřednictvím živých charakterových portrétů, včetně jeho učitele a odtažitého otce, Tolstoj proniká do Nikolajových snů a morálních bojů, když přechází ze svého venkovského domova do městského života v Moskvě. Tento příběh o dospívání zdůrazňuje protagonistovu snahu o identitu a morální rovnováhu, přičemž ukazuje Tolstého ranou literární zručnost a jeho schopnost vytvářet bohaté, mnohovrstevné postavy.

Novela popisuje odvěké boje kavkazských horalů proti ruské nadvládě v 18. stol.

Podnes živý román slavného romanopisce, jenž, když vyšel před více než sto lety (1863), vyvolal pozornost novým tehdy zachycením přírody a osobité tváře i života lidu severního Kavkazu.

Tři obrazy z krymské války líčící realisticky život vojáků, jejich psychologii a hlavně - jejich bezměrné vlastenectví. Kniha je přípravou a přechodem k největšímu dílu Tolstého, k Vojně a míru.

Soubor obsahuje tři povídky: Dva husaři, Albert, Po plese.

Tři povídky vvynikajících ruských prozaiků všechny se stejným názvem: Vánice. Vybrala a přeložila Alena Morávková.

Proslulá novela z posledního období Tolstého literární tvorby, vyznačujícího se selsky patriarchálním světovým názorem a mravoučným zaměřením, líčí tragický rozvrat měšťácké rodiny. Přísně je v novele odsuzována moderní kultura, především hudba, domněle probouzející hříšné vášně.

Knihtiskárna Jiřího Jelena na Mělníce nad Labem.

Devatenáctiletý kníže Dmitrij Něchljúdov se rozhodl odejít z univerzity, aby se mohl věnovat svému zanedbanému statku a životu na vsi, s cílem napravit zbědované postavení sedláků a pozvednout úroveň hospodaření. Jeho teta, hraběnka Bělorecká, mu jeho úmysl rozmlouvá, často demagogickými argumenty, ale nepochodí. Mladý statkář se pak na místě seznamuje s problémy sedláků a poddaných, s jejich bídou, a snaží se o nápravu. Začíná chápat, že hlavní příčinou všeobecného úpadku a špatného hospodaření je nízká vzdělanost lidu, špatné návyky, nevědomost a všudypřítomný alkoholismus. Postupně rezignuje, zasažen pocity únavy, studu, slabosti a lítosti.

Historický román o životě během války s Napoleónem v Rusku. Děj se soustředí na osudy několika postav z různých společenských vrstev, které se snaží najít smysl a hodnotu v turbulentní době. Tolstoj zkoumá témata jako láska, smrt, rodina a osud, zatímco zachycuje jak osobní, tak kolektivní zkušenosti lidí v období války. Kniha se vyznačuje hlubokým psychologickým pohledem na postavy a jejich vnitřní konflikty, stejně jako realistickým zobrazením historických událostí a jejich dopadu na životy jednotlivců. Tolstoj mistrovsky kombinuje fikci s historií, čímž vytváří komplexní obraz ruské společnosti a jejího vývoje v těžkých časech.

Čtvrtý svazek obsahuje povídky z Nového slabikáře a čtyř Ruských čítanek pro nejmenší a nejprostší čtenáře. Většinu příběhů si Tolstoj vymýšlel sám na základě skutečnosti a nejednou čerpal i z lidové slovesnosti a ze sbírek světové literatury. K nim jsou připojeny povídky a pohádky (1885-1886) určené prostému lidu a prodchnuté ušlechtilými ideály mravnosti, jak on je chápal.