Peter Bondanella Pořadí knih (chronologicky)

Autor se ve svém díle zamýšlí nad tím, čím je člověk jako občan ve státě. Podle Machiavelliho řídí člověk své činy logickými a rozumovými kritérii, nikoli morálními. Klíčovou osobou ve státě je panovník, jehož ideálním cílem je chvályhodný cíl, přičemž způsob dosažení cíle může být jakýkoliv. Machiavelli se zaměřuje na vládu v knížectvích, která dělí na dědičná a nově dobytá. V dědičných státech je panovníkovi snazší vládnout, protože navazuje na tradice svých předků, což mu získává oblibu mezi lidmi. Smíšená knížectví čelí problémům, pokud mají rozdílnou kulturu či jazyk. Machiavelli navrhuje různé způsoby řešení, jako například přesídlení obyvatel. Panovník musí být prozíravý a buď zahrnout protivníky laskavostmi, nebo je zničit. Může se stát panovníkem i z vůle občanů, přičemž existují tři formy správy: knížectví, svoboda a anarchie. V krizových časech je lepší se utkat v otevřeném boji, pokud to okolnosti dovolí. Machiavelli také zvažuje roli osudu v lidském životě, přičemž tvrdí, že úspěch závisí z poloviny na osudu a z poloviny na lidské iniciativě. Úspěšný je ten, kdo se přizpůsobí podmínkám. Autor věnoval své dílo Lorenzovi Medicejskému.

Boccaciův Derameron, označovaný také jako " kniha krve a rozkoše". Je to mistrovské renesanční dílo, prosycené radostí, humorem, vtipem, erotikou - dílo, které oslavuje život. Tím víc překvapuje, že se zrodilo v bezprostředním střetu se smrtí. Literární odborníci dnes nedokáží přesně určit, kdy Boccacio Dekameron vytvořil. Ví se jen tolik, že na něm začal pracovat roku 1348, v době, kdy ve Florencii zuřila morová epidemie nebývalého rozsahu. Boccacio napsal Dekameron proti smutku a nemoci. A napsal jej tak, že ještě po polovině tisíciletí stojí za to, abychom se těšili z jeho stránek.

Packed with facts, attributions, and entertaining anecdotes about his contemporaries, Giorgio Vasari's collection of biographical accounts also presents a highly influential theory of the development of Renaissance art.Beginning with Cimabue and Giotto, who represent the infancy of art, Vasari considers the period of youthful vigour, shaped by Donatello, Brunelleschi, Ghiberti, and Masaccio, before discussing the mature period of perfection, dominated by the titanic figures of Leonardo, Raphael, and Michelangelo.This specially commissioned translation contains thirty-six of the most important lives as well as an introduction and explanatory notes.About the Series:For over 100 years Oxford World's Classics has made available the widest range of literature from around the globe. Each affordable volume reflects Oxford's commitment to scholarship, providing the most accurate text plus a wealth of other valuable features, including expert introductions by leading authorities, helpful notes to clarify the text, up-to-date bibliographies for further study, and much more.

The Art of War (Italian: Dell'arte della guerra) is a treatise by the Italian Renaissance political philosopher and historian Niccolo Machiavelli. The format of The Art of War is a socratic dialogue. The purpose, declared by Lord Fabrizio Colonna (perhaps Machiavelli's persona) at the outset, "To honor and reward virtu, not to have contempt for poverty, to esteem the modes and orders of military discipline, to constrain citizens to love one another, to live without factions, to esteem less the private than the public good." To these ends, Machiavelli notes in his preface, the military is like the roof of a palazzo protecting the contents. Written between 1519 and 1520 and published the following year, it was Machiavelli's only historical or political work printed during his lifetime, though he was appointed official historian of Florence in 1520 and entrusted with minor civil duties."

A biography of Federico Fellini that shows how his exuberant imagination has been shaped by popular culture, literature, and his encounter with the ideas of C G Jung, especially Jungian dream interpretation. It links his mature accomplishments to his first employment as a cartoonist, gagman, and sketch-artist during the Fascist era.

These biographies of the great quattrocento artists have long been considered among the most important of contemporary sources on Italian Renaissance art. Vasari, who invented the term "Renaissance," was the first to outline the influential theory of Renaissance art that traces a progression through Giotto, Brunelleschi, and finally the titanic figures of Michaelangelo, Da Vinci, and Raphael. This new translation, specially commisioned for the World's Classics series, contains thirty-six of the most important lives and is fully annotated.