Jan Wintr
9. srpen 1978
Jan Wintr (*1978) se narodil a žil dosud převážně v Praze. Po maturitě v matematické třídě dnešního Gymnázia Christiana Dopplera studoval právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (1996–2001) a historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1996–2004). Na Právnické fakultě UK pokračoval doktorským studiem (2001–2006). V letech 2002–2003 absolvoval roční studijní pobyt na univerzitě v Mnichově. Od roku 2004 je akademickým pracovníkem Právnické fakulty UK na katedře teorie práva a právních učení, roku 2014 byl jmenován docentem a roku 2021 profesorem. Nikdy si nepřestal vážit toho, že může být členem společenství studentstva a učitelstva Univerzity Karlovy a zvláště její právnické fakulty.
V průběhu své akademické dráhy absolvoval studijní a výzkumné pobyty ve Frankfurtu nad Mohanem, Heidelbergu, Mnichově, Krakově, Berlíně a Vídni včetně pětiměsíční stáže v Komisi pro dějiny parlamentarismu a politických stran při německém Spolkovém sněmu a vystoupil na řadě zahraničních konferencí a seminářů. Byl členem akademického senátu Univerzity Karlovy a předsedou akademického senátu Právnické fakulty UK, dosud je členem vědeckých rad pražské a olomoucké právnické fakulty a působí v redakční radě časopisu Právník. Externě vyučoval na Fakultě sociálních věd UK a učí na Filozofické fakultě UK.
Napsal učebnici Principy českého ústavního práva (6. vydání, 2023), v níž se snaží ukazovat ústavní právo jako pole, kde se střetávají protichůdné principy státu demokratického, liberálního, sociálního, právního a ústavního, a usiluje o hledání interpretací, které umožní chápat a vysvětlovat náš ústavní systém jako smysluplný, funkční celek. Je autorem čtyř monografií: Metody a zásady interpretace práva (2. vydání, 2019), Česká parlamentní kultura (2010), Proměny parlamentní kultury (2021) a Říše principů. Obecné a odvětvové principy současného českého práva (2006), za niž získal Bolzanovu cenu a Cenu Antonína Randy. Dále se podílel na komentáři Listiny základních práv a svobod v autorském kolektivu vedeném Eliškou Wagnerovou a napsal stovku dalších odborných textů z oblasti teorie práva, ústavního práva, právních dějin a politologie. Je spolueditorem odborných knih, mimo jiné dvaceti pěti sborníků studentských prací z výjezdních seminářů z ústavního práva. K ústavněprávním tématům též publikoval v denním tisku a vystupoval v hromadných sdělovacích prostředcích.
Byl členem Legislativní rady vlády, Výboru pro práva LGBTI+ lidí Rady vlády pro lidská práva a Etické komise Českého rozhlasu; v letech 2014–2015 byl předsedou Rady České tiskové kanceláře. Od roku 2019 pracoval jako tajemník Stálé komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky.
Ve volném čase čte, hraje tenis a chodí po české krajině.
Dne 5. června 2023 byl jmenován prezidentem Petrem Pavlem soudcem Ústavního soudu.