Jean Améry Životopis
31. říjen 1912 – 17. říjen 1978
Jean Améry se ve své esejistice často obrací k osobním zážitkům z druhé světové války. Jako filozof a literární student se zapojil do odboje proti nacistické okupaci, což ho vedlo k mučení a věznění v koncentračních táborech. Jeho dílo zkoumá hrůzy Třetí říše, zejména mučení, které považuje za její podstatu. Améryho psaní se vyznačuje hlubokou reflexí nad hranicemi lidské existence a paměti.
Jean Améry (31. října 1912 – 17. října 1978), narozený jako Hanns Chaim Mayer, byl rakouský esejista. Vystudoval filosofii a literaturu ve Vídni. Po vstupu nacistů do Rakouska uprchl se svou ženou do Francie a později do Belgie. Zde otevřeně kritizoval nacistickou okupaci Belgie, za což byl v roce 1943 zatčen Gestapem a poslán do koncentračního tábora, z něhož ho v roce 1945 vysvobodila až britská armáda. Po válce si změnil jméno na Jean Améry, aby tak vyjádřil distancovanost od Německa a příklon k Francii a její kultuře. Žil v Bruselu a pracoval jako kulturní redaktor pro švýcarské německy psané noviny. Dlouho odmítal, aby byla jeho díla publikována v Německu či Rakousku, vydával je pouze ve Švýcarsku. V roce 1964 vydal sbírku esejů Bez viny a bez trestu, kde se odrážejí jeho zážitky a zkušenosti z nacistických vyhlazovacích táborů. V roce 1978 vydal esej Vztáhnout na sebe ruku, kde řeší otázky týkající se sebevraždy. V roce 1978 sebevraždu sám spáchal.