Marián Gazdík Pořadí knih

Jak už jsme u Juliana Barnese zvyklí, v jeho textech se elegantně propojuje román a esej. V tomto prozaickém díle jde o přátelský vztah mezi neúspěšným hercem a starší učitelkou Elizabeth Finchovou, která mu po své smrti zanechá knihovnu i poněkud záhadné osobní zápisky. Esejistická část se týká života Juliana Apostaty, římského císaře, který se pokusil zvrátit křesťanský vývoj své říše. Jakkoli pro Elizabeth Finchovou platí to, co pro předcházející autorova díla, dost možná je román jeho nejhlubším i nejradikálnějším textem, pokud jde o úvahy o historii a křesťanství či o koncepci alternativních dějin. Navíc jde o román vysoce aktuální, neboť v sobě odráží pochybnosti a roztříštěnost současného světa.

Úchvatný obraz enormního civilizačního úsilí, které ve snaze zajistit maximální štěstí umělými prostředky vymycuje veškerý cit a zdokonaluje se pouze v čistě laboratorním zajišťování produkce lidských bytostí a ve vědecké ochraně člověkovy fyzické konstituce. Protiklad k takto okleštěnému a úděsně jednostrannému světu v této románové science fiction tvoří rezervace „divochů“, kde zůstávají zachovány lidské instinkty a původní citová oblast člověka. Vylíčení dramatického střetnutí Divocha s onou nadměrnou civilizací je dokladem autorova mistrného spisovatelského umění a myšlenkového bohatství.

Mae Hollandová získala práci v Circlu, nejsilnější internetové společnosti na světě, a nemůže uvěřit svému štěstí. Otevřely se jí tím nejen dveře do světa milých a pracovitých lidí, ale i sportovních klubů, skvělých restaurací a luxusu. Zaměstnanci Circlu používají nejmodernější technické vymoženosti, nosí nejkvalitnější oblečení, stojí u zrodu nových trendů a dokážou svými nápady a oddaností obrátit běh světových událostí k lepšímu. Navíc ve všech situacích drží pospolu a o každém svém kroku se informují na sociálních sítích. Mae tak víří v kruhu pracovních povinností, virtuálního přátelství, rostoucí sebedůvěry a stále větší zodpovědnosti a ani si nevšimne, jak se vzdaluje běžnému kontaktu s rodiči a přáteli… Opravdu chceme jeden o druhém vědět všechno, nebo je to na škodu? Máme ve světě sdílení informací ještě právo na tajemství a soukromí?