Oksana Stefanivna Zabužko Životopis
19. září 1960
Oksana Zabuzhko je současná ukrajinská autorka, jejíž dílo se hluboce zabývá otázkami ukrajinské identity a postkoloniální problematiky. Její psaní se vyznačuje pronikavým pohledem na feminismus a často se dotýká složitých vztahů mezi jazykem, pamětí a národní příslušností. Prostřednictvím své literární a esejistické tvorby autorka zkoumá výzvy, kterým čelí Ukrajina při formování svého místa ve světě. Její jedinečný hlas vnáší do ukrajinské literatury silný intelektuální a emocionální rozměr.
Oksana Zabužko (*1960) je básnířka, spisovatelka a kritička. Vystudovala filozofii a estetiku v Kyjevě, spolupracuje s Filozofickým ústavem AV. Debutovala básnickou sbírkou Travnevyj inij (1985), pokračovala poetickými knihami Dyrygent ostanňoji svičky (1990), Avtostop (1994), Novyj zakon Archimeda (2000), Druha sproba (2005). Prozaická tvorba ji však proslavila nejvíce, zvláště román Polovi doslidženňaz ukrajinskoho seksu (1996, čes. Polní výzkum ukrajinského sexu, 2001). Je autorkou novel Inoplaneťanka (1992) a Kazka pro kalynovu sopilku (2000), sbírky krátkých próz Sestro, sestro (2003, čes. Sestro, sestro, 2006) a Knyha butťa, hlava četverta (2008), sbírek publicistických textů Chroniky vid Fortinbrasa (1999), Reportaž iz 2000-ho roku (2001), Let my people go (2005) a Z mapy knyh i ljudej (2012). Vydává též filozoficko-literární studie – Dvi kultury (1990), Filosofija Ukrajinskoji ideji ta jevropejskyj konekst: frankivskyjperiod (1992), Ševčenkiv mif Ukrajiny (1997) a Notre Dame d’Ukraine: Ukrajinka v konfliktimifolohij (2007).