Italo Svevo Pořadí knih (chronologicky)

A newly translated collection of fiction by the influential Italian modernist, continuing on his landmark work Zeno's Conscience. A Very Old Man collects five linked stories, parts of an unfinished novel that the great Triestine Italo Svevo wrote at the end of his life, after the international success of Zeno’s Conscience in 1923. Here Svevo revisits with new vigor and agility themes that fascinated him from the start—aging, deceit, and self-deception, as well as the fragility, fecklessness, and plain foolishness of the bourgeois paterfamilias—even as memories of the recent, terrible slaughter of World War I and the contemporary rise of Italian fascism also cast a shadow over the book’s pages. It opens with “The Contract,” in which Zeno’s manager, the hardheaded young Olivi, expresses, like the war veterans who were Mussolini’s early followers, a sense of entitlement born of fighting in the trenches. Zeno, by contrast, embodies the confusion and paralysis of the more decorous, although sleepy, way of life associated with the onetime Austro-Hungarian Empire which for so long ruled over Trieste but has now been swept away. As always, Svevo is attracted to the theme of how people fail to fit in. It is they, he suggests, who offer a recognizably human countenance in a world ravaged by the ambitions and fantasies of its true believers.

Lieferung vom Verlag mit leichten Qualitätsmängeln möglich

Les choses les plus simples sont trop compliquées.

Výbor dosud nepřeložených povídek terstského spisovatele mapuje jeho tvůrčí dráhu od prvních textů, jež vznikly ještě před napsáním románů Život pana Alfonsa (1892) a Senilita (1898), přes období takzvaného ticha, kdy se Svevo chystal skoncovat s „tou směšnou a škodlivou věcí, které se říká literatura“, až k brilantním textům vzniklým v autorově posledním tvůrčím období, datovaném od vydání románu Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (1923), jenž mu přinesl slávu a úspěch. Některé z posledních povídek lze číst i jako kapitoly či fragmenty připravovaného čtvrtého románu, v němž mělo vyprávění Zena Cosiniho pokračovat, ale který už autor nedostal šanci napsat.

Difficile dire di che malattia soffra Zeno Cosini. Possiamo cominciare dal vizio del fumo: deve liberarsene, ma quando termina quell'ultima sigaretta, ecco che la voglia ricompare, perché proprio quella ha un sapore speciale. Poi c'è la questione degli studi: non riesce a decidere tra chimica e giurisprudenza. Quindi la faccenda del padre, che in punto di morte gli rifila un bello schiaffo - e lui non si spiega assolutamente il perché. E infine l'affare del prender moglie: possibile che di tre sorelle finisca per sposare esattamente quella che gli piace di meno? Sì, qualcosa che non va in lui c'è. Ma, anche quando individua una cura, si mette a litigare con il dottore. Alla fine Zeno sarà guarito? E da cosa poi? Probabilmente lo sa solo lui.

Automobilová nehoda v septembri 1928 zabránila Italovi Svevovi dokončiť rozpracovaný román. Nedokončené zostali i mnohé poviedky, lebo ako začínajúci autor bez publika nikomu nebol povinný predkladať ucelené diela. No ako chápať prerušené „náčrty“ zrelého autora? Podľa literárnych vedcov ich treba vnímať ako pomyslenú a zámernú súčasť jeho celoživotného diela, ktorými chcel vyzdvihnúť pôvab nedokončeného fragmentu.

Ve sbírce povídek Dubliňané (1914) se Joyce snažil postihnout provinciálnost a ubohost Irska. V autobiografickém románu Portrét umělce v jinošských letech (1916) se nejvýrazněji projevila Joycova estetika. Stejně jako v Odysseovi, který vznikl později, i zde vystupuje postava Štěpána Dedala.