Ve svazku jsou zařazeny tři povídky italského spisovatele Itala Sveva, jejichž ústředními motivy jsou problémy dobra a zla, problém stárnutí a rezignace a problém neúspěchu.
Italo Svevo Knihy
19. prosinec 1861 – 13. září 1928
Italo Svevo, vlastním jménem Aron Hector Schmitz, je považován za průkopníka psychologického románu v Itálii. Jeho díla, zejména slavný modernistický román „Vědomí Zena“, ovlivnila literární hnutí a proslavila ho jako jedinečného hlasu své generace. Svevo zkoumal složitost lidské psychiky s pronikavou introspekcí. Jeho psaní vyniká hlubokým vhledem do vnitřního života postav.
První román významného italského romanopisce je umístěn do prostředí banky v italském městečku na sklonku století. Vypráví niterný příběh bankovního úředníčka, který touží po kariéře, zbohatnutí a nedostatek schopností i možností nahrazuje velikášskými sny a fikcemi a nakonec poneúspěchu milostného vztahu k bankéřově dceři hledá cestu v dobrovolné smrti. Kniha zachycuje i četné situace, příznačné pro epochu industrializace italského severu.
Výbor dosud nepřeložených povídek terstského spisovatele mapuje jeho tvůrčí dráhu od prvních textů, jež vznikly ještě před napsáním románů Život pana Alfonsa (1892) a Senilita (1898), přes období takzvaného ticha, kdy se Svevo chystal skoncovat s „tou směšnou a škodlivou věcí, které se říká literatura“, až k brilantním textům vzniklým v autorově posledním tvůrčím období, datovaném od vydání románu Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (1923), jenž mu přinesl slávu a úspěch. Některé z posledních povídek lze číst i jako kapitoly či fragmenty připravovaného čtvrtého románu, v němž mělo vyprávění Zena Cosiniho pokračovat, ale který už autor nedostal šanci napsat.
Román napsaný ve stylu kritického realismu je zajímavým, tragikomicky laděným pohledem na terstskou společnost na přelomu století. Formou osobních vzpomínek neúspěšného dědice významné terstské firmy se stává čtenář účastníkem celého jeho života, jeho lásek, manželství i jeho neúspěšné obchodní kariéry. Hlavní hrdina jenž sám sebe charakterizuje jako slabocha, výstředníka, lenocha a hypochondra, dochází nakonec tváří v tvář událostem první světové války k názoru, že nemocný není on, nýbrž svět, který ho obklopuje a který vynakládá tolik energie na vývoj těch nejstrašnějších prostředků hromadného vraždění lidí.
Autor, který je dnes oslavován jako zakladatel italského moderního románu, v románu zachycuje osudy drobného bankovního úředníčka a literáta, jenž se v pětatřiceti letech snaží prožít nezávazné dobrodružství s půvabnou ženou pochybné pověsti, přičemž mu chybí odvaha milovat tuto ženu takovou, jaká je, a věnčí ji ctnostmi. Tato tragikomedie egoistického slabocha se mění v drama, když se žena zamiluje do jeho přítele sochaře, člověka jistého a sebevědomého, a když se do jeho přítele zamiluje i jeho sestra.
