Italo Svevo, vlastním jménem Aron Hector Schmitz, je považován za průkopníka psychologického románu v Itálii. Jeho díla, zejména slavný modernistický román „Vědomí Zena“, ovlivnila literární hnutí a proslavila ho jako jedinečného hlasu své generace. Svevo zkoumal složitost lidské psychiky s pronikavou introspekcí. Jeho psaní vyniká hlubokým vhledem do vnitřního života postav.
Výbor dosud nepřeložených povídek terstského spisovatele mapuje jeho tvůrčí dráhu od prvních textů, jež vznikly ještě před napsáním románů Život pana Alfonsa (1892) a Senilita (1898), přes období takzvaného ticha, kdy se Svevo chystal skoncovat s „tou směšnou a škodlivou věcí, které se říká literatura“, až k brilantním textům vzniklým v autorově posledním tvůrčím období, datovaném od vydání románu Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (1923), jenž mu přinesl slávu a úspěch. Některé z posledních povídek lze číst i jako kapitoly či fragmenty připravovaného čtvrtého románu, v němž mělo vyprávění Zena Cosiniho pokračovat, ale který už autor nedostal šanci napsat.
Román napsaný ve stylu kritického realismu je zajímavým, tragikomicky laděným pohledem na terstskou společnost na přelomu století.
Formou osobních vzpomínek neúspěšného dědice významné terstské firmy se stává čtenář účastníkem celého jeho života, jeho lásek, manželství i jeho neúspěšné obchodní kariéry. Hlavní hrdina jenž sám sebe charakterizuje jako slabocha, výstředníka, lenocha a hypochondra, dochází nakonec tváří v tvář událostem první světové války k názoru, že nemocný není on, nýbrž svět, který ho obklopuje a který vynakládá tolik energie na vývoj těch nejstrašnějších prostředků hromadného vraždění lidí.
Autor, který je dnes oslavován jako zakladatel italského moderního románu, v románu zachycuje osudy drobného bankovního úředníčka a literáta, jenž se v pětatřiceti letech snaží prožít nezávazné dobrodružství s půvabnou ženou pochybné pověsti, přičemž mu chybí odvaha milovat tuto ženu takovou, jaká je, a věnčí ji ctnostmi. Tato tragikomedie egoistického slabocha se mění v drama, když se žena zamiluje do jeho přítele sochaře, člověka jistého a sebevědomého, a když se do jeho přítele zamiluje i jeho sestra.
Ve svazku jsou zařazeny tři povídky italského spisovatele Itala Sveva, jejichž ústředními motivy jsou problémy dobra a zla, problém stárnutí a rezignace a problém neúspěchu.
První román významného italského romanopisce je umístěn do prostředí banky v italském městečku na sklonku století. Vypráví niterný příběh bankovního úředníčka, který touží po kariéře, zbohatnutí a nedostatek schopností i možností nahrazuje velikášskými sny a fikcemi a nakonec poneúspěchu milostného vztahu k bankéřově dceři hledá cestu v dobrovolné smrti. Kniha zachycuje i četné situace, příznačné pro epochu industrializace italského severu.
First published in 1893, this novel is concerned with the bourgeois soul and its inability to will or act. The heroes are typically men of business, but with cultural pretensions and he depicts them in their free time when they are not working.
A newly translated collection of fiction by the influential Italian modernist, continuing on his landmark work Zeno's Conscience. A Very Old Man collects five linked stories, parts of an unfinished novel that the great Triestine Italo Svevo wrote at the end of his life, after the international success of Zeno’s Conscience in 1923. Here Svevo revisits with new vigor and agility themes that fascinated him from the start—aging, deceit, and self-deception, as well as the fragility, fecklessness, and plain foolishness of the bourgeois paterfamilias—even as memories of the recent, terrible slaughter of World War I and the contemporary rise of Italian fascism also cast a shadow over the book’s pages. It opens with “The Contract,” in which Zeno’s manager, the hardheaded young Olivi, expresses, like the war veterans who were Mussolini’s early followers, a sense of entitlement born of fighting in the trenches. Zeno, by contrast, embodies the confusion and paralysis of the more decorous, although sleepy, way of life associated with the onetime Austro-Hungarian Empire which for so long ruled over Trieste but has now been swept away. As always, Svevo is attracted to the theme of how people fail to fit in. It is they, he suggests, who offer a recognizably human countenance in a world ravaged by the ambitions and fantasies of its true believers.
Set against the backdrop of early 20th-century upheaval, the narrative explores themes of illusion and self-deception through the life of Mario Samigli, a disillusioned septuagenarian writer. As he clings to his dreams through fables, a traveling salesman tricks him into believing that his long-forgotten novel will be published, igniting a misguided pursuit of fame. This leads to neglect of his ailing brother and an inevitable confrontation with reality, illustrating the pitfalls of impractical aspirations in a pragmatic world.
The book explores themes of nostalgia and the bittersweet nature of final moments, using the metaphor of a last cigarette to evoke deep emotions. It delves into the complexities of human experiences, highlighting the significance of endings and the memories they leave behind. Through rich imagery and introspective narrative, the author invites readers to reflect on their own moments of farewell and the flavors of life that linger in memory.
In this tragicomic study of deception and disappointment, Italo Svevo - who
himself was an undiscovered writer until his old age - parodies elements of
his own life and offers an insightful psychological portrait of a person who
has lost touch with reality.
