V deseti kapitolách o duchovním životě čerpá autor z moudrosti církevních Otců. Tak jako prvotní církev si zřetelně uvědomovala důležité biblické tajemství, že nám Písmo zobrazilo podobu Matky Marie jako vzor a předobraz Matky církev, tak i pro nás se stává celý život Matky Boží útočištěm ("refugium peccatorum") na našich cestách.
Jezuita není éterický spiritualista nebo klášterem vázaný mnich, ani nevyhledává církevní úřad. Bojuje podle svých sil za toho, jenž se skutečně narodil, skutečně jedl a pil, skutečně byl pronásledován za Piláta Pontského, skutečně byl ukřižován a skutečně vstal z mrtvých. To, že jezuita do „pomoci duším“ vřadí sobě vlastní způsob duchovního zápasu, a to až po zřeknutí se vnější přísnosti, řádového oděvu a vnějších skutků pokání, aby se v „obyčejném životě“ nelišil od „ctihodného kněze“, jej nejen činí způsobilým ke stálému pokání a naprostému sebezapomínání v boji ve viditelné a „obyčejné“ církvi, ale přivádí jej ke svobodě považovat vše za relativní kromě živého Pána.
Kniha zajímavě a přesně popisuje život sv. Ignáce, zakladatele jezuitského řádu. Jak se Ignác stal vojákem, jak později uvěřil v Boha a prožil svůj život v jeho jménu. Bratr známého teologa Karla Rahnera píše populárně čtivé meditace o životě zakladatele jezuitů, doprovázené četnými uměleckými černobílými dokumentacemi. Kniha patří mezi nejoblíbenější tituly s jezuitskou tématikou.
Selected for its cultural significance, this work contributes to the foundational knowledge of civilization. It is recognized by scholars for its importance in understanding historical and societal contexts, making it a valuable resource for those interested in the evolution of ideas and cultural heritage.
