Parametry
- 109 stránek
- 4 hodiny čtení
Více o knize
Jezuita není éterický spiritualista nebo klášterem vázaný mnich, ani nevyhledává církevní úřad. Bojuje podle svých sil za toho, jenž se skutečně narodil, skutečně jedl a pil, skutečně byl pronásledován za Piláta Pontského, skutečně byl ukřižován a skutečně vstal z mrtvých. To, že jezuita do „pomoci duším“ vřadí sobě vlastní způsob duchovního zápasu, a to až po zřeknutí se vnější přísnosti, řádového oděvu a vnějších skutků pokání, aby se v „obyčejném životě“ nelišil od „ctihodného kněze“, jej nejen činí způsobilým ke stálému pokání a naprostému sebezapomínání v boji ve viditelné a „obyčejné“ církvi, ale přivádí jej ke svobodě považovat vše za relativní kromě živého Pána.
Nákup knihy
Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality, Hugo Rahner
- Jazyk
- Rok vydání
- 2012
- product-detail.submit-box.info.binding
- (měkká)
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Ignác z Loyoly a dějinné pozadí jeho spirituality
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Hugo Rahner
- Vydavatel
- Refugium Velehrad-Roma
- Rok vydání
- 2012
- Vazba
- měkká
- Počet stran
- 109
- ISBN10
- 8074121194
- ISBN13
- 9788074121197
- Série
- Štítky
- Duchovní literatura, Náboženská témata, Náboženství, Spiritualita a duchovno, Křesťanská témata, Křesťanství, Duchovní rozvoj, Mystika, Světci a světice, Jezuité, Tovaryšstvo Ježíšovo, 15.-16. století, Služby v církvi
- První vydání
- 2011
- Původní název
- Ignatius von Loyola und das geschichtliche Werden seiner Frömmigkeit
- Hodnocení
- 5 z 5
- Anotace
- Jezuita není éterický spiritualista nebo klášterem vázaný mnich, ani nevyhledává církevní úřad. Bojuje podle svých sil za toho, jenž se skutečně narodil, skutečně jedl a pil, skutečně byl pronásledován za Piláta Pontského, skutečně byl ukřižován a skutečně vstal z mrtvých. To, že jezuita do „pomoci duším“ vřadí sobě vlastní způsob duchovního zápasu, a to až po zřeknutí se vnější přísnosti, řádového oděvu a vnějších skutků pokání, aby se v „obyčejném životě“ nelišil od „ctihodného kněze“, jej nejen činí způsobilým ke stálému pokání a naprostému sebezapomínání v boji ve viditelné a „obyčejné“ církvi, ale přivádí jej ke svobodě považovat vše za relativní kromě živého Pána.