Radim Kopáč Knihy

Umění je jedno. Tradice všech žánrů je ve svých počátcích propojena. Kreativitě umělců se však postupem času vymezovaly a zužovaly hranice mezi jednotlivými formami. Přesto ale byly přesahy vždy lákavé a využívané právě proto, že umění je jedno a vychází z podstaty potřeby člověka sdělovat vnitřní prožitek. Tato kniha prezentuje ty současné žijící autory, jejichž forma sdělení obsahu je v rovinách vyjádření (tedy v rovině slova i v rovině obrazu) umělecky závažná. Zastoupeni jsou např. M. Coufal, R. Erben,B. Jakubčíková, V. Kokolia, L. Kundera, P. Nikl, V. Ondráček, J. Róna, A. Šimotová, J. Švankmajer, V. Třešňák a další.

Obrazový průvodce po známých i neznámých zákoutích Prahy, spojených se životem a dílem světoznámého spisovatele Franze Kafky. Praha byla pro Kafku městem nejen rodným, ale též osudovým – právě tady napsal většinu svých textů, prožil první lásky, studoval i pracoval, chodil do bordelů či synagog, dokonce byl i spolumajitelem továrny na azbestové výrobky. Bohatě ilustrováno z dobových zdrojů i současnými fotografiemi.

Jiří Gold patří mezi nejdůležitější a zároveň nejvíc opomíjené autory české poezie po druhé světové válce. Kniha je průřezem celoživotní tvorbou příslušníka silné hiršalovsko-grögerovské generace domácích experimentálních tvůrců konkretistů, ale také básníka-esejisty, jehož úvahy a filosofická tázání jsou nepřetržitě aktuální. Jiří Gold, pro něhož jsou básně „mezerami v mlčení“ (titul výboru z let 1968–85), zcela volně slučuje nespojitelné: bravurně zvládnutý experiment s výsostnou existenciální lyrikou temné metafyzické ražby. Výbor z básnického díla Jiřího Golda Červi železa, rez hlíny je průřezem jednak jeho oficiálně vydanými básnickými knihami, jednak jeho rukopisnými a časopisecky tištěnými texty. Výbor je rozdělený na třináct částí, řazených chronologicky: nikoli podle roku vydání sbírek, ale podle roků vzniku textů, které jsou do sbírek zařazeny. V prvních dvou autorových sbírkách (Nebe jasně zelené, Minotaurus) nejsou texty datovány, proto je v podtitulku kapitoly uveden rok vydání knihy; v následujících osmi sbírkách texty datovány jsou, proto jsou uvedeny roky jejich vzniku. Závěrečný rozhovor s autorem byl publikován v časopise Weles (2007, r. 12, č. 30–31, s. 14–23) a později přetištěn v knize Alena Blažejovská, Radim Kopáč: Popiš mi tu proměnu: rozhovory s básníky (Pulchra, 2010, s. 80–90).

Malá antologie české naivní poezie 20. století. Vybral a uspořádal Radim Kopáč.

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé. Těsná blízkost datací Bondyho dramat a jejich „genetické“ zasazení do přelomového období novějších československých dějin zajistily textům napojení na dobové společensko-politické myšlení i významné postavení v rámci autorova díla jako celku. Soubor přináší jedenáct víceméně modelových aktovek, žánrově pojatých převážně jako černé grotesky či absurdní frašky, které jsou někdy koncipovány jako satirické opovržení komunistickou diktaturou, jindy jako post-apokalyptické vize budoucnosti totality a konečně také jako jízlivé glosy kritizující technické dobývání přírody a poukazující na neschopnost člověka zajistit si trvale udržitelné životní podmínky. A právě osobitě podvratné podání textů ve spojení s prozíravou kritikou civilizace zaručuje hrám nejen důležité postavení v kontextu moderního českého dramatu, nýbrž i inscenační živost, o níž řada jiných neoficiálních her postupem času přišla. Uspořádání a doslov Lenka Jungmannová. Obsahuje hry: Nic jsem si nemyslel Otec v restauraci Ministryně výživy Návštěva expertů Kdekoliv v současnosti Na dvoře Ludvíka XVI. Jednoho odpoledne Jednou v noci Devatenáct set padesát Pozvání k večeři První večer s maminkou

Básník a esejista Petr Král, narozený v Praze, od září 1968 žijící v Paříži, je autorem víc než tří desítek knížek, psaných česky i francouzsky: jeho doménou je poezie, ale věnuje se také filmové, literární a výtvarné esejistice, překladu a ediční práci – mj. v roce 2002 vyšla v nakladatelství Gallimard, jehož lektorem rovněž určitou dobu byl, jeho monumentální antologie moderní české poezie 1945–2000. V 60. letech minulého století patřil v Čechách k surrealistickému okruhu kolem Vratislava Effenbergera, posléze ve Francii své surrealistické východisko opouštěl – směrem k „pěší metafyzice“, jak sám říká a jíž je věrný dodnes. Rozhovor kritika a editora Radima Kopáče (1976), autora rozsáhlých dialogů mj. s Bohumilou Grögerovou (Klikyháky paměti, 2005) a Janem Řezáčem (Deliria, 2004) vzniká u příležitosti Králova návratu do Čech: rozhovor si za svůj leitomotiv zvolil úniky, neboť právě úniky z jedné země do druhé, z jednoho žánru k jinému, z jedné umělecké kategorie do další, jsou pro Petra Krále, svým způsobem permanentního nomáda a všetečného umělce, celoživotně příznačné. Knihu doprovází antologie Královy poezie a dokumentární fotografie. 1. vydání... celý text

Sbírka obsahuje verše, které vznikly v letech 2002-2003. Základním tématem tohoto Marvanova cyklu je tentokrát jeho půlroční pobyt v lesním klášteře na Srí Lance, kde působil jako buddhistický mnich. Tuto činnost vykonával autor pod jménem Mantakusala a vystupoval v ní především jako "tichá postava v oranžovém rouchu", oddávající se hlavně četbě a meditacím. I z tohoto důvodu jsou Marvanovy stručné texty naplněny rozjímáním, v němž hraje podstatnou roli střídání protikladů, ozvláštňující celkové vyznění veršů vibracemi vnitřního napětí. Marvan se pohybuje ve svých básních v obrazech, jež vyjadřují na jedné straně tíseň a samotu, na druhé však zároveň pocit hlubokého duchovního uspokojení. I když se tento pocit stává dominantním prvkem autorova nazírání na svět, neopomene v závěrečném verši zdůraznit varovnou připomínku, v níž přece jen "lidé bloudí ve svém životě / jako voda ve vodě".

Sborník Mácha redivivus (1810–2010) připomíná významné výročí české literatury a kultury: dvě stě let od narození básníka Karla Hynka Máchy (16. listopadu 1810 – 6. listopadu 1836). Povaha publikace, sestavené editory Alešem Hamanem a Radimem Kopáčem, se výrazně liší od titulů vydaných v souvislosti s máchovskými výročími v minulém století (Karel Hynek Mácha, osobnost, dílo, ohlas, 1937, Torzo a tajemství Máchova díla, 1938, Realita slova Máchova, 1966, Prostor Máchova díla, 1986 aj.). Snahou editorů bylo, aby ze sborníku, pokud možno, vyvstala mozaikově pestrá, konkrétní podoba básníka a jeho díla, jež by Máchův odkaz zbavila kanonické ztuhlosti a abstraktní formulkovosti.

Nová básnická sbírka ceněného esejisty a znalce dějin umění i kultury. Do kupy tu Josef Kroutvor sesadil texty formálně různé: od medailonu o třech prozaických větách po skladbu o deseti veršovaných částech. Jako do deníku, notesu nebo skicáku. Různou formu si totiž žádají různá témata: poetický přírodozpyt, obřadnost jídla a pití, na prvním místě čaje, dále vazby česko-německé, otištěné do konkrétní krajiny jižních Čech stejně jako do tamějších mýtů, legend nebo pohádek - a nakonec průvodce osobními dějinami posledního půlstoletí, od učedníka přes tovaryše po mistra. Nejde o básníkova témata věčná, nazrála teprve s časem, který se nyní jeví jako příhodný.

Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout. V novém výboru, s novými ilustracemi. Třeba pro srovnání s výbory staršími, jako Nonsens (1997) nebo Ostrov, kde rostou housle (1987). Některá jména se nabízela sama a nelze je pominout, za jinými bylo třeba jít a hledat. Výsledek je pak zábavným a užitečným čtením pro děti, mládež i rodiče. Nesmysl má totiž své místo v každém věku, kdekoli na světě. A škoda každého nesmyslu, který padne vedle. Protože bez nesmyslu by se smysl špatně poznal. Originální výbor nonsensové poezie od zkušeného editora Radima Kopáče ilustroval známý výtvarník několikrát nominovaný na Chalupeckého cenu, David Böhm. Jen při té spanilé jízdě dávejte dobrý pozor: Nesmysl je dobrý sluha, ale zlý pán!

Unikátně graficky pojatá publikace obsahuje téměř šedesát textů punkových a hard coreových legend doplněných průvodním slovem o historii hnutí a fotografiemi punkového New Yorku z počátku 80. let pořízených aparátem českého fotografa. Nejenom Sex Pistols, Clash, Dead Kennedys – ale i Youth of Today, Leftöver Crack, Iggy Pop, Cure, Siouxsie & the Banshees. Britský punk a americký hard core v textech. Od sedmdesátek po současnost. Text Radim Kopáč, fotografie Pavel Sojka, předmluva Jaroslav Rudiš, grafická úprava Tereza Šerá. „Těšte se na ten příval energie, na všechny ty flusance, ale i překvapivě silné poetické obrazy, na vztek i melancholii, na kopance i objímání neobyčejných hrdinů punku, kteří nastartovali punkovou revoluci nejen v Británii či Spojených státech. A tolik kapel a umělců inspirovali. Ta energie je prostě nakažlivá. Konec punku se tak nekoná.“

Obsáhlá monografie výtvarníka Michala Singera (1959) je retrospektivním průřezem autorovou výtvarnou i slovesnou tvorbou. Autor koncepce knihy Radim Kopáč pak s Michalem Singerem vede zajímavý rozhovor poodhalující taje jeho uměleckého vyjádření. Singerovy obrazy nenechají nikoho lhostejným. Jsou odlišné, dobře rozpoznatelné, výrazné, žhavé a naléhavé. Vycházejí vždy z konkrétního osobního zážitku a původní inspiraci se snaží zachytit v nespoutaném malířském projevu.

Bibliofilské vydání dosud napsaného díla divadelního režiséra a pozoruhodného spisovatele. Kniha, u které neusnete (v noci svítí). Kniha Všecko napsané shrnuje dosavadní literární dílo Zdeňka Petrželky, širší veřejnosti známějšího pod jménem J. A. Pitínský. Jeho původní dramatické, prozaické a básnické práce. "Pitínského hry, kterými se vine cit pro groteskní zobrazení lidské existence bez ohledu na to, jestli právě jde o černou komedii nebo o básnicky laděnou koláž, je dobré vnímat ve spojení s jeho prózami a básněmi. Zde, ničím nevázán, pluje se svou fantazií v třpytných mlhovinách, pod kterými lze rozeznat obrysy různých krajin. Nejlepší je nechat se v tomto případě unášet pocity a přistoupit na rozevlátost jako osvěžující princip. Tak pochopíme, že autor zůstává za všech okolností básníkem, strůjcem obrazů a volně řetězených asociací. Volné abstrakce, která žije vlastním životem." Píše o Pitínského díle v doslovu Jana Machalická.

První ukázka autorovy tvorby ze šedesátých a sedmdesátých let, kdy se intenzivně věnoval experimentální poezii.

Kniha vychází u příležitosti 200. výročí narození básníka a folkloristy Karla Jaromíra Erbena (1811-1870). Erbenovo dílo, především jeho sbírka balad Kytice, podstatně ovlivnilo českou literaturu a kulturu a zasáhlo mnoho generací čtenářů. Není divu, že vyvolalo neutíchající vlnu adaptací, zejména parodií, travestií, parafrází, imitací a dalších literárních žánrů, a to vlnu bez výjimky humornou, ironickou, satirickou, sarkastickou.

„Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy.“ Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922–1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928–1981) a Egona Bondyho (1930–2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury. Zejména na konci čtyřicátých let (a znovu v první polovině let šedesátých) se jejich životní i umělecké osudy těsně protínaly. V rovině výrazové sice každý mířil od počátku jiným směrem (od surrealismu mnoha podob k totálnímu realismu), téma však měli dlouhodobě společné: intenzivní mezilidské filiace, častokrát intimního rázu. Svědčí o tom třebas proslavený cyklus Krejcarové V zahrádce otce mého (v souvislosti s Havlíčkovou sbírkou Levou rukou) a Bondyho Appendix pro Honzu Krejcarovou (v reakci na její Dopis z jara 1962), ale i řada jiných příbuzností. Antologii uvedených, většinou raritních a téměř nedostupných textů, sestavil a předmluvou opatřil Radim Kopáč.

Publikace, realizovaná česko-anglicko-německy, shrnuje to podstatné, co se v českém komiksu odehrálo po roce 2000: představuje v autorských čtyřstranách na čtyřicet současných komiksových kreslířů a scenáristů, přináší zasvěcené průvodní studie (od Heleny Diesing, Vojtěcha Čepeláka a Radima Kopáče), nabízí plnobarevné ilustrace, výběrovou bibliografii a rejstříky. Kniha dokazuje, že médium komiksu už v českém kontextu dávno není pokleslou zábavou pro děti, ale plnohodnotným uměním s nadnárodním potenciálem.

Soubor textů esejisticko-kritické tvorby Jana Suka z let 1996-2004.

Ministerstvo kultury České republiky ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně a s kurátorkou Kateřinou Tučkovou připravilo výstavu Česká literatura v překladu 1998–2016. Jak napovídá název, výstava je věnována knižním překladům české literatury, které vyšly v daném období v zahraničí – s ministerskou podporou.

Zábavně-poučná procházka novinami a časopisy první republiky. Praha jinak, Praha „jinohledem“. Praha poskládaná jako noviny z éry mezi dvěma válkami. Dramaticky i vesele. Informačně a zábavně. Slovem i obrazem. Kolážovaný dokument doby, kdy se dělaly moderní česk(oslovensk)é dějiny. Co se tehdy o městě psalo, co se tady dělo, jak se měnila řeč, jak se měnila vizualita míst? To všechno přehledně ve dvanácti třaskavě nabitých kapitolách: první strana, z domova, ze zahraničí, společnost, kultura, sport, zdraví, zábava, móda, černá kronika, inzerce – a samozřejmě literární příloha. A spíš než středem jede tato kniha po okrajích, po výjimkách, po periferii. Prostě jinak. Poznejte jak!

Kniha obsahuje studie o životě a díle významných výtvarných umělců, malířů a grafiků, kteří patří mezi čelné představitele důležitých stylotvorných proudů minulého století. Tyto formace často vycházejí z druhé poloviny 19. století, kdy dominovala secese, a částečně se zakotvily v surrealismu. Erhartovy studie se zaměřují na osobnosti méně známé v českém prostředí, jejichž význam je srovnatelný s pilíři moderního umění, jako byli Picasso či Dalí. Důraz je kladen na tradičně opomíjené umění kresby a grafiky (Beardsley, von Bayros, Vogeler) a na meziválečný styl art deco, který získává pozornost až v posledních letech (T. Lempická, R. Brooksová). Erhart se věnuje secesním výtvarníkům jako A. Kubin a G. Klimt, expresionistům E. Nolda a L. Sagalla, a abstraktním expresionistům M. Rothka a W. de Kooniga. Zmiňuje také méně známé evropské surrealisty, jako jsou Meret Oppenheimová a Leonora Fini, a protagonisty art deca a Bauhausu. Kromě toho kniha obsahuje interpretace a eseje o českém umění a jeho osobnostech, jako jsou Václav Boštík a Jiří Načeradský.

Jedlan, Marr, Kataj, Kajem – to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované – vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 – jsou shromážděny v tomto svazku.

Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v literatuře vysoké i nízké, u Máchy a Erbena stejně jako v anonymním městském folkloru, ve středověkém popisu mučení nebohé panny i ve stručné referenci o spartakiádním vrahovi nebo vražednici s náklaďákem; prostě napříč širými lány fikce a non-fikce od nejstarších památek české literatury podnes. Kniha shromažďuje přes stovku textů nejrůznější povahy i umělecké, potažmo estetické kvality, a je tak v nejlepším slova smyslu quodlibetem. Ačkoli tu jistě není všecko, každý si může počíst dle libosti. Vytáhnout ze stránek svůj vlastní jedinečný horor. Zdůraznit strach, tajemství, hrůzu nebo šílenství, jak se komu líbí.

Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury. Autora, který sice za života bral popularitu plnými hrstmi, ale po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce: Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila jej na jednoho ze svých věrozvěstů. Cílem přítomného výboru, spjatého v první řadě s Prahou, s ranými a méně známými Kischovými texty, je zažité čtení relativizovat. Ukázat, že Kisch byl především velký novinář a spisovatel, zdatný stylista a bezpochyby zábavný kumpán. Jeho dílo skvěle funguje i po století, a i kdyby "jen" portrétoval dobu, dokumentoval vybraná místa, lidi, události, je jeho přínos české, potažmo evropské kultuře a společnosti nezpochybnitelný.

Básník a filozof Eugen Brikcius vzpomíná na své kamarády a přátele: historiky umění a filozofy, malíře a sochaře, básníky a esejisty. Kniha skládá jedinečný portrét české kultury, hlavně poezie a filozofie, od 60. let minulého století po dnešek. Jsou to: Milan Balabán, Vladimír Borecký, Ivan Dubský, Jiří Gruša, Ivan Havel, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Bohumil Hrabal, Ellen Jilemnická, Ivan Martin Jirous, Svatopluk Karásek, Petr Král, Jiří Načeradský, Karel Nepraš, Jiří Němec, Rudolf Němec, Karol Sidon, Andrej Stankovič, Jan Steklík, Miloslav Topinka a desítka dalších. Svědčí o jejích proměnách i stálostech, o dramatickém vývoji i útěšných a úlevných okamžicích.

Kam chodil v Praze za nevěstkami Franz Kafka? Kdo byly „Mucha Girls“? O čem snil Jan Zrzavý? Kde tančila v městě nad Vltavou „Bronzová Venuše“ Josephine Bakerová? A kde byl „záchod sebevrahů“? Na tyto a řadu dalších otázek odpovídá slovem i obrazem kniha Radima Kopáče a Josefa Schwarze "Praha erotická". Publikace představuje sto vybraných míst hlavního města v souvislosti s erotickým, obecněji sexuálním životem Pražanů zejména ve 20. století. Prochází jednotlivé městské čtvrti s důrazem na architektonické prvky a sochy ve veřejném prostoru, na lokality, kde žili nebo provozovali svoji živnost vydavatelé a autoři erotické literatury, ale i malíři, fotografové, filmaři, herci a zpěváci, případně různí popularizátoři, osvětáři a sběratelé, u nichž se objevovaly erotické motivy, a na instituce nejrůznějším způsobem spojené s tematikou lidské sexuality. Publikace přináší vedle úvodu a průvodních textů k jednotlivým zastavením četné ukázky z krásné i odborné literatury a bohatý ilustrační materiál.

Publikace "Když jsem šel okolo vrat..." je prvním úplným a necenzurovaným vydáním známých lechtivých a erotických "Písní krátkých" od sběratele lidové slovesnosti Jana Jeníka z Bratřic (1756-1845). Tento soubor lidových písní kvůli své dráždivé erotické explicitnosti nikdy nevyšel v úplnosti, což se týká i edičních počinů po roce 1989. Kniha vychází při příležitosti 200letého výročí od vzniku.

Rozsáhlý rozhovor R. Kopáče s přední básnířkou a spisovatelkou je doplněn několika prozaickými texty.

Monografie známé malířky Ivany Lomové (1959) zachycuje celé její dosavadní tvůrčí období - od počátečních ilustrací, kreseb a grafických prací spadajících do 80. let, až po současnou realistickou až hyperrealistickou malbu. Autorka v rozhovoru s Radimem Kopáčem komentuje svůj přístup k tvorbě i klíčové momenty svého uměleckého života. Z různých stran pak její tvrobu nahlíží i malíř Viktor Pivovarov a historičky umění Milena Slavická a Kateřina Tučková.

Rozhovory se ženami o literatuře a jiném Kniha rozhovorů není koncept: jednotlivá interview se scházela příležitostně, původně bez autorského úmyslu složit je v celek. Tištěny byly v časopisech(především v Týdeníku Rozhlas, ale také v Labyrint Revui a kulturním magazínu UNI) a autor je publikoval též na internetu (Portál české literatury); rozhovor se S. Antošovou původně vyšel jako doslov k její próze Nordickou blondýnku jsem nikdy nelízala. Rozhovory vznikaly v letech 2005 - 07. Autor předkládá rozhovory se Svatavou Antošovou; Alenou Blažejovskou; Irenou Douskovou; Janou Klusákovou; Lucií Lomovou; Markou Míkovou; Věrou Noskovou; Ivou Pekárkovou; Natašou Reimanovou; Dagmar Steinovou; Pavlou Waňkowskou - Šuranskou a Magdalenou Wagnerovou.

Osmadvacet rozhovorů, prostřednictvím kterých se Aleně Blažejovské a Radimu Kopáčovi podařilo zaznamenat momenty, představy či fascinace, jež ovlivňují životy českých básníků.

"Propouštím tě z hrdé izolace, Plavče, běž to teď hezky všechno povídat milým čtenářům, jukni na ně z těch počmáraných stránek, kapitáne, utři vousy a dej se do zpěvu... tance... Moje řeč!"Originální autorská kompozice básnických textů, kreseb a vizuální poezie, sestavená jednak z textů zhudebněných skupinou Ty Syčáci, jednak - a to především - z materiálu, jenž dosud veřejně v žádné podobě prezentován nebyl.

Přítomná knížka je prvním pokusem představit básnické dílo Emila Boka (12. 10. 1925–9. 7. 2007) v celé jeho šíři, byť nikoli v podobě kritického vydání, ale formou výboru. Svazek obsahuje ukázky z Bokovy poezie psané na ploše šestašedesáti let: od juvenilní ohlasové lyriky z první poloviny 40. let minulého století přes experimentálně temperované intermezzo v šesté dekádě a další hledání a zkoušení rozličných básnických stylů zejména v 80. letech – až po poezii zralou a ryzí, psanou zhruba v posledních patnácti letech autorova života. Knihu doprovází komentář editora Radima Kopáče.

Průřez texty z dějin českého písemnictví na téma alkohol a jeho konzumace. Ve třech hlavních kapitolách: pivo, víno, kořalka. A v několika vedlejších, například alkohol obecně, píseň lidová a píseň umělá, vtipy a aforismy. Od středověku po současnost, s těžištěm v devatenáctém a dvacátém století. Zábavné historky, odstrašující příklady. V jakémkoli žánru. Na tři stovky poutavých textových ukázek, řazených, jak je slina na jazyk přinesla. Včetně mravních ponaučení a několika desítek tematických ilustrací. Plus osvětová předmluva Jana Nejedlého a originální alkotest a alkokvíz závěrem. První knižní bilance svého druhu. Strhne k četbě nejen pijáky, ale i zaryté abstinenty.

Další svazek populární edice Zmizelá Praha přináší výběr historického fotografického materiálu velmi nezvyklého zaměření. Lokály a zařízení dětem nepřístupné, místa spojená s nočním životem města slibují zážitek velmi nevšední.

Základ předkládaného souboru tvoří autorovy aforismy z knihy Nevhodná slova (vydal ji společně s G. Laubem v r. 1967), podstatně doplněných z Růžičkovy literární pozůstalosti, tedy o práce, které již český čtenář číst nemohl. Růžičkovu aforistickou žeň provází biografická esej prof. Fr. Janoucha, „fyzika mnoha profesí“ a zakladatele Nadace Charty 77, který se s autorem stýkal v exilu. Vychází za podpory Nadace Charty 77.

Antologie představuje beletristickou (prozaickou a básnickou) tvorbu pětašedesáti autorů, kteří vstoupili do české literatury po roce 1989 a prvně knižně publikovali v rozmezí let 1995–2004. Uspořádali Radim Kopáč a Karolína Jirkalová, doslov napsal Jan Suk.

Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií, a nejen těch mainstreamových. K fenoménům, jako patafyzika, naivismus, mystifikace, romská literatura, akt ve fotografii nebo erotika v literatuře, existují po roce 1989 možná dílčí příspěvky, nikoli však sumarizující, rekapitulující texty. Právě takovou ambici mají kapitoly této knihy: chtějí být průvodci po tématech, nikoli literárně- či uměnovědnými výklady, mají za skromný cíl přiblížit a obhlédnout terén, předvést jeho široký potenciál. Prostě ukázat směrem, kterým se chtě nechtě hlavní proud vždycky obrátí pro svoji další potravu - na okraj.

Antologie obsahuje ukázky z poezie 17 autorů, kteří se ve své tvorbě zabývají patafyzickými východisky. Smyslem tohoto souboru je představit takový typ literatury, který ve svém tvaru dává co největší přednost uplatnění absurdní komiky. Časové rozmezí jednotlivých příspěvků je pak ohraničeno lety 1982-2004, čímž chce upozornit na skutečnost, že právě v roce 1982 vzniklo v Teplicích Patafyzické kolegium, které se této formě věnovalo a snažilo se ji rozvíjet všemi dostupnými prostředky. Kromě ryzí poezie jsou v tomto almanachu zastoupeny i prozaické texty, náznaky divadelních aktovek, životopisné parafráze či kvazideníkové záznamy. Charakteristickým rysem všech zúčastněných autorů zůstává jejich cit pro vyjádření ať už smyšlené nebo opravdové groteskní situace, v níž se často prolíná naivita s mystifikací. Kniha je doplněna zasvěcenou studií Vladimíra Boreckého, jenž je v současné době u nás považován za největšího znalce patafyzického hnutí.... celý text

Studie se zaměřuje na českou literární erotiku v letech 1800-2009, přičemž každá z devíti kapitol mapuje jednu vývojovou etapu a představuje významné autory nebo skupiny. Zkoumá problematiku erotiky a její vnímání v novodobých dějinách české literatury, od počátků národního obrození po současnost, kdy došlo k dramatickému vývoji pohledů na sexualitu. Cílem studie je vyvrátit představu, že literatura je pouze plodem kultivovaného ducha a že v ní sexuální prvky neexistují. V 19. století, kdy se národ obrozoval, byla literatura spojena s ušlechtilým jazykem a ideály, přičemž přední obrozenečtí autoři se zaměřovali na romantickou podobu lásky. Ti, kteří se od této představy odchýlili, byli často kritizováni a jejich díla byla uznána až později. Příklady zahrnují Máchovy deníky z r. 1835, parodický text Babička vulgaris a další díla Jaroslava Vrchlického. Tyto texty, často nevydané za života autorů, přinesly do literatury realitu života. Až poslední dvě desetiletí umožnila českému literárnímu erotismu svobodný prostor, neomezený obrozeneckými ideály ani cenzurou. Každá kapitola je doplněna ukázkami z literárních textů a bibliografií.

Antologie české erotické literatury mezi lety 1990-2005.

Tři plus jedna. Tři autoři postavili knihu na počest toho čtvrtého: Kopáč, Stančík, Mareš – a Kafka. První dva dodali slovo, třetí původní, komiksově laděné černobílé kresby – a ten čtvrtý, od jehož úmrtí je to letos 3. června právě sto let, posloužil svým životem a dílem jakoinspirace. Kniha je naformátovaná jako abeceda. Jednatřicet liter, a co litera, to heslo plus ilustrace. Napsané je to v žánru info-tainmentu, texty vycházejí z konkrétních dat, jmen, míst a událostí, spjatých s Kafkou, ale jdou po dvou linkách, které byly odjakživa vlastní i jemu: tedy nejenom analýza – ale taky komika. Začíná to „aeroplány v Brescii“ a končí v želízském penzionu, kde si Kafka léčil pochroumaný dech, ale taky potkal svou druhou osudovou milou Julii Wohryzkovou, a v neposlední řadě napsal „dopis otci“. Kniha je ideálním úvodem do Kafkova světa, poslouží jako rozcestník i motivace. A pak samozřejmě připomínka jednoho z největších géniů světové literatury, a nejen minulého století.

Název této publikace je záměrným odkazem. Jestliže jsme jednu z kapitol studie Zůstaňtež tudíž tajemstvím…, publikované v roce 2010, pojmenovali právě tak, přebíráme tentýž název pro nynější práci z jediného důvodu: jde o spojité nádoby, o dvě strany téže mince, o knihy, jejichž ústřední téma je jedno. A sice erotika, jak se projevovala v českém prostředí v porevolučním dvacetiletí v kontaktu s různými druhy uměn, od literatury původní, přes výtvarné umění, komiks, fotografii, film, divadlo či hudbu, po literaturu překladovou. A nejen v kontaktu s uměnami, ale i relevantními vědami: právě tímto směrem míří příspěvky, pohybující se v rámci sociologie, sexuologie, psychologie (zejména v souvislosti se zobrazováním sexu a nahoty na internetu), potažmo kulturologie.

Tu charakteristiku „Bergámo, punk zuřivej“ vymyslel David Kraus, fotograf a autor názvu Black Hand. Knížní rozhovor s Petrem Bergmannem (1967, Praha) představuje všestranného a činorodého aktivistu, manažera a producenta v alternativní kultuře, ekologického a sociálního aktivistu. Petr „Bergámo“ Bergmann žije od roku 2000 na Broumovsku, kde se věnuje zkoumání a oživování místní kulturní a historické paměti. Provozuje vlastní nakladatelství, publikuje a pořádá výstavy doma i v zahraničí. Je spojený s legendárním punkovým zinem Maximum Rocknroll, kam přispíval v druhé polovině 80. let, a s kulturně-sociálním centrem Black Hand, které vedl v pražských Dejvicích v letech 1991–1997. Také spoluzaložil hnutí Animal S. O. S. v roce 1992 a byl stipendistou nadace Ashoka v letech 2002–2003. Je autorem řady knih, včetně Papírového absolutna (1990), nepublikované studie Scéna v ohrožení (1998), Broumovska na historických zobrazeních (2014), Krkonoš na starých rytinách a litografiích (2016), monografie Sněžný Iwan (2020) a Osudy psané dlátem (2022).

Knížka Rozhovory o interview navazuje na tituly O fejetonu, s fejetonem (Karolinum, 2007) a Pokusy a dobrodružství: poznámky k eseji (Karolinum, 2008). Cílem publikace je poskytnout různé osobní pohledy na žánr rozhovoru, od vymezování jeho pozice přes nástin dějinného vývoje k jeho současnému místu v médiích včetně internetu. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč vyzvali ke spolupráci zajímavé autory, mezi jinými Marka Ebena, Ivo Fencla, Karla Hvížďalu, Naďu Klevisovou, Janu Klusákovou, Rudolfa Křesťana, Václava Moravce, Ondřeje Neffa, Olgu Sommerovou, Jindřicha Šídla, Martu Švagrovou, Petra Volfa a další. Ti všichni přispěli svými zkušenostmi s rozhovorem, ať už jako tázající se, nebo dotazovaní. Texty zahrnují jak informace z denní žurnalistické práce, tak praktické rady k přípravě knižních interview.

Antologie erotiky v české literatuře. Výprava za tématem erotiky napříč staletími - od počátků po rok 1989. Pouť začíná v polovině 14. století dramatickým Mastičkářem a končí texty, které vznikly těsně před "listopadovým uragánem". Povaha sebraného materiálu je různá, jako se různily doby, kdy jednotlivé příspěvky vznikaly. Čtenář objeví jak velké postavy dějin české literární erotiky (Jeník z Bratřic, K. H. Mácha, K. J. Obrátil), tak desítky autorů anonymních, zapomenutých nebo dosud neobjevených. Autorem osvětové předmluvy je esejista Jan Nejedlý. Kniha pojatá zábavným, nenuceným způsobem poslouží dobře k čtení, listování i snění v každém věku.

Janota soustředil do tohoto cyklu pětačtyřicet stručných miniatur, které ústí do aforismu nebo anekdotické pointy. Témata ke svým textům si vybírá z prostředí města, na druhé straně se však nevyhýbá ani metafyzické problematice nebo otázce existence člověka v současném světě. Nedílnou součástí autorovy poetiky se dále stává poměrně jednoduchý tvar verše, v němž forma směřuje k zesílení vnitřního rytmu i k poměrně ustálené "hrací" ploše, na níž se jednotlivé básně odehrávají. Patrně nejpřesvědčivější je Janota v oněch okamžicích, kdy popisuje pocity melancholie či stesku a zároveň si uvědomuje, že návrat do minulosti je nemožný.

Třicet undergroundových pohádek od dnes již legendárních autorů jako byli Egon Bondy, Ivan Martin Jirous aj. Najdete tu také pohádky od Jaroslava Hutky, Vlasty Třešňáka, Milana Balabána, Jiřího Gruntoráda, Františka Stárka a řady dalších autorů - co jméno, to v českém undergroundu pojem.

Cesta po punkové stopě jedné výjimečné éry zkoumá osudy konkrétních míst, lidí a událostí v Praze, jako jsou Klub 007, Buďánka, Cibulka a další. Kniha, graficky i obsahem pojatá jako fanzin z devadesátek, zachycuje atmosféru zaniklých skvotů a alternativních center, které fungovaly mezi devětaosmdesátým a rokem 2000. Tyto podniky a kontrakulturní centra poskytovaly jasnou opozici vůči mainstreamové kultuře, navazující na podzemní aktivity československé kultury sedmdesátých a osmdesátých let. Hudba, film, výtvarné projevy a literatura, spolu s principem do-it-yourself, umožnily jedincům a skupinám tvůrčí a osobnostní nezávislost mimo oficiální kulturní rámec. Tato neopakovatelná éra byla po roce 2000 nahrazena novými, virtuálně projektovanými světy a narůstající nepřejícností ze strany nových představitelů moci, kteří alternativu nevnímali jako nezbytnou součást hegemonie, ale jako hrozbu, podobně jako předchozí komunistická moc. Kniha obsahuje vzpomínky pamětníků a více než 400 dobových fotografií, plakátů, pozvánek a koláží, které dokládají bohatství této kultury.

Nakladatelství Meander vydává experimentální knihu Dnes dítě. Co den, to jedna věta dítěte. Dítě je čisté jak lilie a upřímné a pravdivé. Poví Vám toho o světě víc než noviny, televize, internet. Škoda každé chvíle, kterou sedí u počítače, tabletu, iphonu – a ne s Vámi, rodiči. Pocta spontánnímu vidění, jedinečné imaginaci, řeči, která se dobrodružně klube na svět. Vybrané věty rozvinula do podoby komiksového stripu jedna z nejoriginálnějších českých výtvarnic dneška, Vendula Chalánková.

Tato obsáhlá kniha vezme čtenáře na poutavou cestu po pražských hospodách a vinárnách, od dávných časů až po současnost, a nabízí pohledy na život i literaturu. Odhalí, kdo, kdy, kde, s kým a proč se scházel, a to od pozdně středověké Jedové chýše, kde se za dob Egona Kische tančilo s mrtvolou, přes legendární hospodu U Ježíška, kde se setkával Jan Neruda, až po dejvickou nádražku, kde Miloš Frýba stále vychutnává své pivo. Kniha je bohatě ilustrována historickými prameny a nejnovějšími fotografiemi, které doplňují poutavý vyprávěcí styl a přibližují atmosféru těchto míst.

Průvodce po stovce míst v Praze, kde se to od středověku po rok 1989 hemžilo zlodějnou, násilím, vraždami i sebevraždami. Na nejrůznější motiv, nejrůznějším způsobem. Pro peníze, ze žárlivosti, z nešťastné lásky, z důvodů objektivních i subjektivních, rozumných i nerozumných. Knihazabírá události neznámé a zapomenuté stejnou měrou jako ty nejvýraznější kauzy typu Kateřina z Komárova, Otýlie Vranská, Václav Mrázek, Olga Hepnarová nebo Jiří Straka. Zpracováním pak jde od dávných příběhů, které jsou dnes spíše legendou nebo morytátem, po případy pečlivě zdokumentované slovem a obrazem – od literatury k realitě a zase zpět. Pokaždé na pomezí „info“ a „tainmentu“, tedy seriózně zpracovaných podkladů a zábavného, čtenářsky chytlavého podání. Kniha je bohatě ilustrována: jednak z dobových zdrojů, jednak současnými fotografiemi vybraných míst.

Publikace věnovaná udělování Státní ceny za literaturu a Státní ceny za překladatelské dílo; obsahuje soupis laureátů.

Zatímco dřívější počiny na téma sledovaly hlavně muziku, kapely, koncerty, případně brutální reakci dobového režimu, tahle knížka sleduje taky texty, myšlenku, prostě ideový rámec českého punku a hardcoru: o čem se zpívalo, proti komu a za co. Průvodní studii prodlužuje bohatá antologie textů, od Zikkuratu a Extempore přes Radegast, FPB a Kritickou situaci po Šanov 1, Tři sestry, Akutní otravu nebo Požár mlýna – a všecko to rámují rozhovory se čtyřkou těch, co byli různým způsobem při tom: s Pavlou Jonssonovou, Josefem Vlčkem, Petrem Zelenkou a Štěpánem Stejskalem. Ten posledně jmenovaný pak knihu ilustroval snad stovkou dobových fotografií. Takže je co číst i na co se dívat! A taky na co vzpomínat…

Rozsáhlá kniha rozhovorů kritika a editora Radima Kopáče s filosofem, historikem umění a spisovatelem Bohumilem Nuskou postihuje Nuskovo působení na poli vědecké práce i výtvarné a literární činnosti. Významný prostor je věnován jeho životním peripetiím od dětských let v Českých Budějovicích přes pražská studia až po jeho příchod do Liberce v roce 1957, kde žije dosud. Kniha, již doprovází dokumentární fotografie ze života B. Nusky, je svého druhu ohlédnutím za dosavadním aktérovým životem a zároveň účtováním s úspěšnými i méně úspěšnými aktivitami.

Kniha shrnuje šestatřicet textů o nové české literatuře původně otištěných v různých periodikách, časopisech a novinách.

Kniha přináší čtrnáct rozhovorů o surrealismu.

Kniha mapující dvacet let existence nakladatelství Meander. 174 položek v bibliografii, skoro padesátka nejrůznějších ocenění, komiks i literatura pro děti a mládež, původní i překladová tvorba, mezi vydanými autory Havel, Vaculík, Wernisch, Nikl, Fischerová, mezi ilustrátory pak Sopko, Skála, Miklínová. „Naše knihy jsou většinou určeny pro celou rodinu,“ říká hlava Meandru Ivana Pecháčková, „A je to tak od začátku. I když mi bylo často vytýkáno, že takové knihy pro děti nejsou, že umělecké objekty vázané v plátně a vytištěné na ušlechtilém grafickém papíře malý čtenář poničí, a hlavně že je ani nemá šanci pochopit. Jenže tyto poněkud náročnější a kultivované knihy pro rodinné čtení, tedy pro dítě i dospělého, jsou teď, když děti stále méně čtou, ve světě velmi aktuální. Tak už se tím netrápím.“

Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční. Všechny uvedené kvality zcela samozřejmě a přirozeně uplatňuje rovněž ve svých odborných reflexích. Sám je označuje za myšlenkové experimenty oscilující mezi studiemi a eseji. Jejich důležitou vlastností je pak permanentní sebereflexe, komentování vlastních postupů a výkonů. Ne nadarmo se Vörös považuje za postmodernistu, autohermeneutika patří k základním rysům tohoto fenoménu.

Leszek Engelking (1955) patří mezi nejpilnější polské bohemisty po roce 1989. Věnuje se překladu, literární vědě, historii, kritice a publicistice; píše původní básně a prózu. Působí na univerzitě v Lodži. Publikace shrnuje devětadvacet Engelkingových literárněhistorických prací věnovaných české literatuře zejména posledního století, ale i starší: počínaje Máchou přes Richarda Weinera ke Skupině 42, Ivanu Wernischovi a českému surrealismu až po Jáchyma Topola.

Paperback. Text is in English and German. Covers are rather edge-worn and have several surface scratches and small indentations. Upper inner corner of front cover and spine head are considerably bumped. Spine head also has a small tear, and is quite creased. Leading corners are slightly worn and creased. Binding is sound and pages are tight and clean throughout. Text and illustrations are clear. AF

El erotismo tiene una larga tradición en la literatura checa. Tenemos las canciones medievales de los «alumnos pícaros», el erotismo místico del barroco, la sexualidad encubierta del renacimiento nacional y los brazos bien abiertos del folklore, y después la decadencia, el vanguardismo, la experimentación, el postmodernismo. En una búsqueda más minuciosa, se hace evidente que, a su manera, finalmente reflejaron su sexualidad todas las grandes personalidades que conforman el canon de la literatura checa, como Karel Hynek Mácha, Božena Němcová o Jan Neruda. Los autores de los siglos XX y XXI, por tanto, tienen con qué enlazar. La corriente profunda siguió sin cambios, pero la paleta expresiva ganó en amplitud. Sobre todo después del «huracán de noviembre» de 1989, que trajo a la literatura checa la libertad, después de largas décadas.