Život básnířky Suzanne Renaudové (1889 – 1964) je nedělitelně spjatý s Petrkovem, domovem muže, za kterého se roku 1926 v Grenoblu provdala. Poutavě vyprávěný příběh protnutí dvou zcela odlišných světů, Francie Suzanne Renaudové a Vysočiny Bohuslava Reynka, dotváří bohatá obrazová příloha. Dokladem o jemném předivu, kterým byla Suzanne Renaudová připoutána k Československu, je i soubor pozdních básní, vytrysklých v letech nejtěžšího exilu za zdmi petrkovského statku, v překladu Jiřího Reynka zde vůbec poprvé vydaný v češtině.
Je vyprávění příběhu otázkou rytmu, melodie, kadence řeči, intonace hlasu? Kolika očima lze uvidět mrtvého muže na hnojišti? Existuje nějaký spolehlivý vypravěč? Experimentální próza Roberta Pingeta (1919–1997), poněkud netypického představitele francouzského nového románu, z roku 1969 inspirovaná původně barokním variačním hudebním útvarem.
Texty dvojice básníků a fotografie jejich syna tvoří velmi zvláštní knihu. Obsahuje výběr z děl Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud, doplněný fotografiemi Daniela Reynka. Jiří, Danielův bratr, přeložil další prozaické texty. Bohuslavovy verše pocházejí ze sbírek jako Rty a zuby, Rybí šupiny, Sníh na zápraží a Odlet vlaštovek. Suzanne Renaud přispěla texty z Dveří v přítmí a Křídel z popele. Reynkova usedlost v Petrkově, s džunglovitou zahradou, je magickým místem české literatury. Reynek, osamělý tvůrce, přitahoval návštěvníky, kteří proměnili jeho domov na neformální poutní místo. Jeho manželství s Renaud přivedlo na svět dva syny, Jiřího a Daniela, přičemž Daniel se v totalitních časech věnoval fotografii. Jeho barevné kompozice, inspirované otcovými verši, představují meditativní umění. Danielova fotografie zachycují trvalé momenty, které překračují běžnou realitu. I když jsou fotografie spojeny s literárními texty, nelze je vnímat jako jednoznačnou symbiózu. Daniel Reynek navazuje na tradici svého otce a jeho dílo se propojuje s geniem loci, zatímco jeho přístup se liší od globálnější a novátorské tvorby Petry Růžičkové.
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí.
1.vydání
Rozhovor Aleše Palána s Danielem a Jiřím Reynkovými.
V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. Vyprávění bratrů Reynkových je plné osobitých postřehů a humoru, vedle kultury se důležitou součástí jejich vyprávění stává i český venkov a jeho osudy, zejména za 2. světové války a v době po únoru 1948. Bratři se představují též jako výrazné tvůrčí osobnosti: Daniel jako fotograf, Jiří jako překladatel z francouzštiny. Kniha je uvozena předmluvou Jaroslava Meda a doplněna kalendáriem, jmenným rejstříkem a desítkami unikátních fotografií, dokumentů, faksimilí, grafik a kreseb.
Advent není jen jedním z mnoha motivů Reynkovy tvorby, je to situace celého jeho básnického díla, poněvadž ji chápe jako základní situaci lidského života. Výběr z básnických sbírek, ve kterém se odráží radostná zvěst o příchodu Božího království, uspořádal básníkův syn Jiří.
[vybral a uspořádal Jiří Reynek ; k vydání připravil Mojmír Trávníček]
