Ota Filip Knihy

Román o velké, ztroskotané lásce a vzniku abstraktního malířství Literární románová fikce zachycuje úsek ze života velkého ruského abstraktního malíře Vasilije Kandinského v letech 1908-1914, kdy žil v Mnichově. Román je prezentovaný jako průběh neklidného milostného vztahu Kandinského a německé malířky Gabriely Munterové. Oba umělci žili šest let společně v bavorském městečku Murnau a jejich rozporuplný vášnivý vztah byl přes všechna trápení zároveň silným zdrojem inspirace pro jejich uměleckou tvorbu. Bohémský život obou hlavních protagonistů a řady jejich tehdejších přátel z uměleckého světa se soustřeďoval v malé vilce v městě pod Alpami, kde v této době vznikly skutečné základy evropského abstraktního malířství. Autor, třebaže v základu vychází ze studia dostupné literatury, využil faktografie jako rámce vášnivého milostného příběhu dvou výrazných osobností, jejichž prostřednictvím se pokouší o zachycení kulturního klimatu prvních desetiletí 20. století.

Román zachycující osudy majitele ostravské kavárny a jejích "štamgastů" v období první republiky a okupace. Je vyprávěn dorůstajícím chlapcem, synem majitele kavárny, a svým názvem jednak charakterizuje prostředí, tj. cestu,kdestojí kavárna, a jednak symbolizuje nedobrovolnou cestu mnohých hostů této kavárny, danou dramatickými událostmi okupace. V závěru se děj přenáší do prostředí malé valašské vesnice, kde se dokonává příběh lidského zrání a tříbení mravních hodnot.

Autobiografický román vypráví o 40. a 50.letech v Čechách a je odezvou na autorovo obvinění ze spolupráce s STB. Děj románu se odvíjí od září r.1939, kdy otec, jenž se "dal k Němcům" násilím odvádí svého devítiletého syna do ostravské německé školy. Konec války už prožívá mladý Ota v Praze. Protlouká se životem s pomocí svého strýce, finančně podporuje svou rodinu, když je otec odsouzen za kolaboraci. Po maturitě nastupuje jako redaktor v Mladé frontě a v r. l951 je odveden na vojnu k tzv. "černým baronům", kde je zapleten do pokusu o útěk na Západ a vykoupen podpisem spolupráce s STB. Na pozadí barvitého líčení "velkých dějin" se odehrává osobní příběh dospívání a zrání mladého muže, jeho vyrovnání s rodiči, prvními láskami i nepřející dobou. Silné osobní angažmá činí z románu zajímavou četbu, která nešetří nikoho, nejméně pak hlavního "smutného hrdinu".

Memoáromán Autobiografický román popisuje hrdinův život, jeho boj o přežití během padesátých let, morální poklesek, se kterým se musel vyrovnávat během svého života až do dnešních dnů. Autor řeší především své morální provinění. V padesátých letech neunesl tíhu závažné situace a svěřil se svému strýci od policie s plánovaným útěkem přes hranice. Díky tomu se ocitl u PTP a několik jeho přátel šlo do vězení. Během vynucené vojenské služby se setkává ve vlaku se svou budoucí ženou, která je mu v následujícím životě velkou oporou. Tragédie pro hrdinu totiž zdaleka nekončí, největší ho teprve čeká.

Československo roku 1957. Vypravěči je dvacet sedm let, když nečekaně dostane dopis s fotografií a dozví se z něj, že jeho babička, která údajně zemřela roku 1915, ve skutečnosti žije. A také že je od roku 1915 provdána za majora Caetaniho de Sermonte, po jehož boku dosud prožívá klidné dny v Toskánsku. Když se odváží zeptat svého mlčenlivého dědečka, bývalého důstojníka rakousko-uherské armády a konstruktéra tehdy nejmodernějšího děla ráže 48 centimetrů, na slavnou pěvkyni, s níž byl oficiálně sezdán, dostane se mu jen strohé odpovědi: „Byla to zrádkyně a špiónka. Kdyby nespáchala sebe­vraždu, zemřela by mojí rukou." Po vypuknutí války mezi Rakousko-Uherskem a Itálií v květnu 1915 přitáhne děda se svým dělem do Alp na frontu a zažívá tam absurdní příběhy. Autor napsal a vydal román německy v roce 1979 pod titulem Der Großvater und die Kanone (S. Fischer Verlag, Frankfurt am Main), později román vyšel ve dvou překladech. Po více než třiceti letech se autor rozhodl Dědu a dělo česky převyprávět, tedy nepřekládat svou původní německou verzi, ale obohatit ji o české příhody a motivy z dědova nevydařeného válčení v Alpách.

Idylické vyprávění o životě ve Slezsku a zejména v Ostravě od 30. let do r. 1968 je svázáno s postavou typického "malého" člověka.

Román s autobiografickými prvky vypráví z pohledu českého spisovatele, který v 70. letech emigroval do Německa, nejen o sousedských vztazích a životě v exilu. Oskar Měšťáček, český spisovatel, emigrant, který již přes třicet let žije v Německu, se před pěti lety přistěhoval do malebného bavorského městečka. V místní slepé uličce prožívá zdánlivě běžné sousedské tahanice, ale postupně odhaluje i mnoho temných či smutných tajemství, zvláštností a neřestí, které se skrývají za maskami spořádaných občanů alpského letoviska. Najdeme zde bývalého (i současného) fašistu, falešného hraběte, bláznivou pěvkyni či vysídlené sudetské Němce a mnoho dalších sousedů. A právě odtud se odvíjí řada tragických či tragikomických příhod, vyprávěných s mírně ironickým, ale i sebeironickým odstupem, které dohromady vytvářejí podmanivý příběh s nečekanou pointou.

Román vyšel poprvé v roce 1976 v Sixty-Eight Publisher Toronto v roce 1976. Tragikomický osud neúspěšného spisovatele Hugo Hugona. Jeho hrdina se po serii absurdních příhod dostane do vězení, kde zplodí dítě se známou prostitutkou Ančou Kejhákovou. Zdánlivě směšný příběh obyvatel moravského maloměsta ve svém podtextu zesměšňuje dobu tuhé normalizace.

Soubor vzpomínkových próz českého prozaika a publicisty se zamýšlí nejen nad některými osudovými momenty novodobé české historie, ale i nad hořkými zážitky z jeho osobního života.

Události popsané v tomto sborníku se odehrály před téměř sedmdesáti lety a souvisejí s odsunem Němců z Brna, známým jako "brněnský pochod smrti". Tento tragický moment postihl dvacet tisíc lidí, převážně dětí, žen a starců, kteří na konci května 1945 museli opustit své domovy a vydat se na neznámou cestu. Mnozí z nich skončili v hromadných hrobech u Pohořelic. Vina za tento čin padla na ty, kteří byli nejzranitelnější, a to pouze za to, že mluvili jazykem poražených okupantů. Po více než čtyřiceti letech totality se o osudech těchto lidí nemělo vědět, a režim se snažil vymazat nevhodné vzpomínky. Dnes připomíná oběti pamětní kámen v zahradě augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí v Brně a černý kříž u Pohořelic. Sborník obsahuje esejistická zamyšlení čtyř spisovatelů, jejichž životy byly tímto tragickým pochodem ovlivněny. Čtenáři by měli očekávat spíše otázky než odpovědi, které zůstávají a pravděpodobně zůstanou. Tato kniha je uctěním památky všech obětí poválečného vyhnání Němců (nejen) z Brna a dotýká se křehkého tématu viny, odpuštění a paměti, která se nedá vymazat.