Martin Vávra Knihy

Právo je jednou ze složek veřejné moci. Jak ale ukázal už Émile Durkheim, právo je také sociálním faktem, v němž se nějakým způsobem odráží podoba dané společnosti a její kultury. Kniha Kdo je vinen, pohybující se v rámci sociologie orientované na zkoumání kultury, nabízí pohled na trestní právo z hlediska analýzy kulturních významů. Významů, které jsou obsaženy jak přímo v jeho textu, tak především v jeho kontextu - v parlamentních debatách a v pracích právních či kriminologických expertů. Konkrétně jde o zkoumání toho, jak právo "nahlíží" odpovědnost člověka za jednání a jak se tento právní pohled formuluje v diskusích politických i expertních. Kniha je určena nejen sociologům, ale může být zajímavá i pro ty, kdo se zabývají trestním právem a trestáním z pohledu právní vědy, kriminologie či například analýzy veřejných politik.

„Kniha představuje (v českém prostředí doposud ojedinělý) pokus popsat a analyzovat určitá specifická témata spojená se sociologickým zkoumáním náboženství v dnešní české společnosti. Autoři si záměrně vybírají určitá témata, která dosud nebyla v rámci české sociologie náboženství analyzována - náboženskou socializaci (předávání víry v rodině), vztah náboženské příslušnosti a důvěry, vztah náboženství a pocitu štěstí nebo tolerantnosti, a souvislost náboženství s otázkami konce života, resp. pohřbívání. Text považuji v českém kontextu za velice zdařilý a je vidět, že autoři odvedli velký kus práce." - Z recenzního posudku doc. Dušana Lužného „Jde o dosud nejkvalitnější původní českou sociologickou monografii o religiozitě současné české spolecnosti. ... Autoři čerpají jak z dobré znalosti soudobých sociologických teorií, které tvořivě a nápaditě aplikují, tak zejména z rozsáhlého empirického materiálu. Je třeba ocenit, že podstatně rozšířili zdroje empirických dat, a tudíž mohli zpochybnit ci upřesnit široce rozšířené názory na českou religiozitu, opírající se obvykle pouze o údaje ze sčítání obyvatel či povrchních ,průzkumů veřejného mínění‘ a zaměřit se i na některé dosud zcela opomíjené aspekty ,české religiozity‘." - Z recenzního posudku prof. Tomáše Halíka

Kdyby ložnice, dětské pokoje, kuchyně a sklepy byly zručnými básníky, psaly by jako Martin Vávra. Netřeba chodit dál než k zahradním vrátkům, abychom cítili tok času,myšlenek a vzpomínek.

Kniha je hlavním shrnujícím výsledkem projektu, jenž zkoumá předsudky v české společnosti. Soustřeďuje se zejména na postoje vůči třem vybraným marginalizovaným skupinám: lidem bez domova, cizincům/imigrantům a Romům jako třem příkladům „jinakosti“ v české společnosti. Teoretický rámec publikace vychází z konceptů G. W. Allporta a jeho následovníků, nejvíce pozornosti je věnováno analytickým kapitolám, které se zabývají různými dimenzemi postojů vůči jmenovaným skupinám tak, jak se ukazují v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.

Kniha popisuje vývoj systematického výzkumu společnosti v Česku a na Slovensku, s přesahem do střední Evropy. Autoři jednotlivých studií se zaměřují na významné etapy sociálního výzkumu, který se často rozvíjel na hranicích oboru nebo mimo něj. Popisují klíčové výzkumy a fungování výzkumných institucí v širších souvislostech vývoje oboru. Čtenář najde kapitolu Dušana Janáka, která zasazuje československý vývoj do kontextu Polska, Maďarska a Rakouska. Další kapitola se věnuje brněnské sociologické škole, jejímž zakladatelem byl Inocenc Arnošt Bláha, a jejímu vývoji od počátků po současnost. Tomáš Čížek analyzuje začátky empirické sociální vědy na českém území a popisuje tři významné studie z počátku 20. století. Další kapitola se zaměřuje na pražskou sociologickou školu a její vliv na kvantitativní metody. Martin Vávra a kolegové se věnují obnově sociologie v šedesátých letech a jejímu výzkumu během normalizace. Markéta Škodová popisuje výzkum veřejného mínění v Československu a jeho proměny. Význam soukromých nadací pro rozvoj výzkumu ukazuje Marek Skovajsa. Jan Balon se zabývá západními teoretickými inspiracemi v československém výzkumu. Kniha obsahuje také kapitoly o slovenském výzkumu, přičemž Miroslav Tížik se zaměřuje na kvantitativní dotazníkové výzkumy a Ľudovít Turčan na vývoj slovenské empirické sociologie od 19. století.

Prostředí pro vědeckou práci v socialních vědach prochází překotným vývojem. Jedním z důvodů je také rostoucí objem dat, která jsou k dispozici pro socialní analýzy. Využívání nových možností i zpřístupňování vlastních databází bývá podmínkou pro plnohodnotné zapojení do života mezinarodní vědecké komunity a pro dosahování vysledků s uznávaným vědeckým impaktem. Efektivní práce s daty však vyžaduje orientaci v nepřehledném množství zdrojů, zvládnutí metod managementu dat a sekundární analýzy i orientaci v právních a formálních náležitostech sdílení dat mezi výzkumnými týmy. Autoři a autorky této knihy se právě proto zaměřují na problematiku vytváření a používání kvantitativních sociálních dat, věnují se metodám managementu dat a představují služby datových archivů. Zvláštní pozornost věnují problematice harmonizace dat pro účely časových a mezinárodních komparací. Velkou část knihy tvoří přehledové studie o dostupných datech včetně hlubších rozborů a analýz datových zdrojů k vybraným tématům. Kniha je primárně zaměřena na akademický sociální výzkum, své čtenáře si ale jistě najde i ve výzkumu pro potřeby státní administrativy, v soukromých výzkumných agenturách i mezi novináři a všemi, kteří pracují s výstupy sociálních výzkumů.

První část publikace seznamuje čtenáře s koncepty komunity a dobrovolnictví, s jejich definicemi, typologií a vývojem. Druhá část začíná stručným přehledem vývoje komunitního dobrovolnictví v ČR a popisem metodologie sběru empirických dat. Největší prostor je pak věnován sekundární analýze dat získaných reprezentativním kvantitativním výzkumem, jehož původním cílem bylo identifikovat vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti.

Od posledného vydania našej učebnice prešli štyri roky. Počas tohto obdobia sa náš náklad rozobral. Kniha sa tešila veľkému úspechu študentov. Preto sa sme sa rozhodli vydať 3. doplnené a rozšírené vydanie, v ktorom sme prepracovali a doplnili kapitolu sacharidy, lipidy, enzýmy, metabolizmus lipidov, do ktorej sme zahrnuli aj prepracovanú podkapitolu o metabolizme cholesterolu a pridali celkom novú podkapitolu metabolizmus eikozanoidov a látok od nich odvodených. Ostatné kapitoly boli doplnené, taktiež sme vymenili množstvo ilustrácii, ktoré dotvárajú celkový obraz nášho textu. Kniha dostala aj nový look, bola výrazne grafický prepracovaná, ako sa aj odstránili chyby tlače a korekcie, ktoré boli v druhom vydaní. Knihu opäť recenzovali skúsení recenzenti z 1. Lekárskej fakulty Karlovej univerzity, ktorý svojimi postrehmi a poznámkami vyzdvihli našu snahu na ešte vyššiu úroveň, začo im patrí nesmierna vďaka. Kniha je primárne určená študentom medicíny, zdravotníckych odborov, veterinárnych štúdií či farmácie, v neposlednom rade ju využijú aj študenti prírodovedeckých fakúlt či študenti pripravujúci sa na chemickú olympiádu. Snažili sme sa napísať učebnicu, ktorá by bola akýmsi kompromisom medzi uznávanými svetovými učebnicami z pera anglosaských autorov a štýlom výučby chémie v prostredí Československa.

Publikácia podáva prehľadne usporiadané pravidlá pre: tvorbu názvoslovia anorganickej chémie, organickej chémie, biochémie, ktoré je nevyhnutným základom úspešného štúdia chémie. Učebnica je primárne určená študentom maturitných ročníkov a poslucháčom bakalárských študijných programov ako ucelený prehľad najnovších pravidiel tvorby názvoslovia chemických zlúčenín. Je v rozsahu osnov strednej školy v súlade so štátnym vzdelávacím programom. Publikácia je určená aj študentom stredných škôl, ktorí ju využijú počas celého stredoškolského štúdia, pri príprave na maturitu a tiež na prijímacie skúšky na vysoké školy. Texty učebnice sú písané spôsobom zrozumiteľným pre laickú verejnosť. Je logicky členený s veľkým množstvom tabuliek a príkladov, čo umožňuje ľahšiu orientáciu v knihe a zároveň dopĺňa odborný text ako tvoriť názvy chemických zlúčenín, resp. ich vzorce. Veľkým prínosom knihy je uvádzanie častých chýb študentov, čo v slovenskej literatúre už dlhšiu dobu absentuje. Učebnica je písaná „perom“ autorov, ktorí vedia aké veľké problémy majú študenti všetkých typov škôl s tvorbou chemického jazyka.