Rákosova próza je strhující, okouzlující, hravé, překvapivé, poučné a originální čtení. Je to kniha, která dožene čtenáře k slzám i ke smíchu. Z této mozaiky historek, bizarních výčtů, básní v próze, aforismů a absurdit postupně krystalizuje autorův sarkastický pohled na maskulinní mýtus. Pod krustou humoru prorostlou žilkami ryzí poezie lze však vposledku vycítit lehký smutek ze nevyhnutelné nestálosti, z míjení času i lidí. Ale smutek rozhodně není něco, s čím by si neporadil ostrý zoban.
Věděli jste, že se na podzim mění čas kvůli krádeži hodinové ručičky? A že se vše stalo na jednom českém nádraží? Vypravte se s osmiletou Lenkou a hodinářem Weissem zmizelé ručičce na stopu. Držitel Ceny Jiřího Ortena Vratislav Maňák nabízí jeden z prvních českých příspěvků k žánru steampunk, který znáte například od režiséra Tima Burtona.
Ano, toto je Paříž! První ze série slavných ilustrovaných průvodců světoznámého českého emigranta, ilustrátora, malíře, komentátora a redaktora rádia Svobodná Evropa Miroslava Šaška. Jeho procházka po Paříži proběhla před padesáti lety, je však překvapivě aktuální. Ač dnes v matce všech měst ubylo domovníků, koček i poštovních schránek, tržnice„les Halles“ se přesunuly do jiných čtvrtí a přibylo aut, její střechy jsou stále stříbrnošedé, bulváry široké, v kavárnách je od rána plno a voní tam máslové croissanty i dobrá káva. Procházet se Paříží je zkrátka pořád skvělé: ať už si jen listujete touto knihou, anebo ji strčíte podpaží a vydáte se objevovat na vlastní oči. Šaškovy knihy jsou nejen výborným průvodcem po městě, ale představují města taková, jaká jsou: okouzlující i obyčejná, plná slavných památek i drobných momentek všedního dne, a autor nezapomíná ani na děti, hry a atrakce, domácí mazlíčky, typické profese, oslovení… Své knihy tvořil uprostřed míst, o kterých psal: „Musíš se s těmi lidmi sžít, musíš je trochu poznat a oni musí poznat tebe… (…) Pak to začneš vidět jejich očima, pak už to nejsou jen domy a pamětihodnosti, ale život, takovej obyčejnej život, a ten ty města dělá.“ Svou velkorysou sérií knih o městech a zemích provedl Miroslav Šašek již několik generací dětí i rodičů na celém světě. Nyní se po 66 letech vrací do Čech.
Autorskou knihu Chrudoše Valouška nelze přehlédnout. Je výrazná autorským rukopisem výtvarníka i vlastním obsahem. Přináší soubor lidových přísloví - "Co na srdci, to na jazyku." - i moderních rčení - "Stará láska nerezaví." Poukazem na doslovný popis těchto lidových "mouder" nutí čtenáře přemýšlet o významu sdělení, příběhu, který se za jednou větou skrývá, a navíc často nabízí svou vlastní neotřelou a současnou parafrázi přísloví.Výběrem slovních spojení i způsobem zpracování vytvořil Chrudoš Valoušek dílo vpravdě mezigenerační. Malé čtenáře poučí, velké spíše pobaví. V každém případě je to kniha, u které se může sesednout celá rodina - a lidová slovesnost v tu chvíli ožije do současných poměrů. Pozitivní vliv na dětského čtenáře netřeba asi příliš zdůrazňovat.
Správná pohádka má mít tři vlastnosti: poezii, moudrost a vtip. A má se líbit jak dětem, tak dospělým. Pohádky Sylvy Fischerové takové jsou: odehrávají se v různých zemích světa, ze kterých taky původně pocházejí, ale jsou mezi nimi i pohádky čerstvě vymyšlené. Vystupují v nich králové a knížata stejně jako japonský broskevníček Momotaró a Rom Dežo z Dolní Terchové – a vedle nich strašliví Tlamachové, kteří jedí jehličí a salát z červů, anebo Chlebovka a Rohlikovka, se kterými rozmlouvá Konvice Kočka. Odehrávají se tu leckdy věci děsivé – je to vůbec pro děti? není to pro děti? –, ale pro dobré to dobře dopadne (kdo je ovšem dobrý?). Svérázný humor a jedinečná fantazie: to jsou hlavní znaky pohádek této knihy. A tak, milé děti a rodiče, čtěte! Protože jestli něco pohádky nesnášejí, tak když je někdo nepovídá a nečte. To pohádky nikdy nikomu neodpustí – a konce jsou strašné, jak je popsáno v této knize... V Egbérii nic není tak, jak jste na to zvyklí. Ale ani se nedá říct, že by tam všecko bylo naopak. V Egbérii je totiž všechno každou chvíli jinak. Ale zase ne úplně jinak. A jindy to vypadá stejně jako předevčírem. Například pět plus pět rovná se v Egbérii šestnáct; ale jindy dvacet jedna. A pozítří třeba mínus osmnáct, jenže to nikdo nedokáže předpovědět.
Kniha obsahuje především bajky, kterým nechybí vtip, nápad a samozřejmě ponaučení. Děti se zde setkají s marnivou stonožkou, beruškou, co ztratila tečku či žíznivým vodníkem. Také se např. dozvědí, proč se kos nesměje, kdo přemůže hroznýše nebo kde se vzaly stíny. Ale jak už to u bajek bývá, vystupují v nich sice zvířátka, ale jsou o nás lidech. A tak ať jsme malí či dospělí, nebojme se přečíst si něco o nás, zasmát se sami sobě a hlavně poučit se! Pohádky doprovázeny pěknými ilustracemi J. Horvátha. Soubor velmi zdařilých bajek a "nebajek", které přinášejí dětem zábavu, humor, ale i ponaučení. Vhodné pro děti od osmi let.
Sešit linorytových zvířátek s říkadly, které všichni známe, jen krapet jinak. Myška, lev nebo tučňák ve vtipném pojetí výtvarníka Chrudoše Valouška. Graficky upravil a smíchal Juraj Horváth, texty k obrázkům sestavila Tereza Horváthová.
Jednoho letního dne se na křižovatce objeví modrý tygr, devítileté Johance se spustí krev z nosu a Matyáš přilepí stěžeň k trupu lodi... Do přístavu právě dorazil slavný cestovatel a nad městem se začnou kupit těžké mraky.Čtivá, zábavná i napínavá knížka vypráví o dvou kamarádech, botanické zahradě a jednom neobvyklém tygrovi. V malé botanické zahradě uprostřed hlučného města, žije devítiletá Johanka a její kamarád Matyáš, syn věčně rozmrzelého zahradníka Kytky. Botanická zahrada je ale v ohrožení. Starosta přemýšlí, že by ji mohli zavřít, protože je na příliš pěkném pozemku. Jednoho dne se ale objeví Modrý tygr. Velká záhadná událost. Média z něj udělají legendu, připisují mu zločiny a také nalezené obří stopy. Každý po něm pátrá a snaží se na tom vydělat. Modrý tygr ale najde útočiště v botanické zahradě a Johanka s Matyášem se o něj tajně starají. Modrý tygr umí dělat zázraky. Zahrada překrásně vykvete a najednou se lidé začnou zajímat, proč má být taková krása zničena. Někdo ale Modrého tygra přeci jen najde a ukradne. Ale může být ukradena legenda?... celý text
Klasické pohádky (O červené Karkulce, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, O perníkové chaloupce, O Smolíčkovi a další) převyprávěli výtvarníci – kmenoví spolupracovníci nakladatelství Baobab. Při zpracování měli volnou ruku, ať při výběru výtvarné techniky, tak i v míře interpretace pohádky. A sázka na původní originální podání se vyplatila. Vzniklo dvanáct obrazových knížeček představujících dvanáct pohádkových světů: klasicky komiksové vyprávění Alžběty Skálové, fantastické kreslení Juraje Horvátha, spontánní malby Terezy Říčanové, vtipná sprejovaná zkratka Dory Dutkové, důvtipné šablony Petra Šmalce, kolážovaný „naivismus“ Evy Volfové. Výsledek je překvapivě živý, zábavný a spontánní. Dvanáct sešitů propojuje jednotná grafická úprava a především společný obal: kartonová krabička, do které se dá celý poklad pěkně uložit.
„Proč mám být sám?! Budu jako město Moskva,“ řekne si jeden z hrdinů Šťastné Moskvy, vrcholného románu Andreje Platonova (1899–1951), zrekonstruovaného z fragmentů čtyři desetiletí po autorově smrti. Moskva v něm není pouze město, které na začátku třicátých let dvacátého stoletíprudce roste a hodlá se stát hlavním městem světového proletariátu, div ne jeho rájem. Je to také mladá žena, hlavní hrdinka, Moskva Ivanovna Čestnovová, parašutistka a stavitelka metra, která v té pulsující metropoli žije, která ji svou neohrožeností i nezřízeností ztělesňuje. Platonov na svém románu pracoval v době, kdy byl ze sovětské literatury v podstatě vyloučen. Prózou na aktuální téma se do ní doufal vrátit. Šťastnou Moskvu však místo nadšených budovatelů světlých zítřků zabydlují upřímně naivní hledači pravdy a ideálu, často až fanatičtí a naplnění nezměrným steskem. Všem je vlastní neodbytná potřeba k někomu nebo něčemu přilnout, být součástí čehosi, co je přesahuje. Útlý román nabitý reáliemi není jen osobitým průvodcem po sovětské kultuře a každodennosti třicátých let; vždyť i dnešní Moskva zběsile hledá svou tvář a křečovitě se snaží být šťastná.
