Krisztián Grecsó Pořadí knih

V nejnovějším románu maďarského spisovatele Krisztiána Grecsóa je mnoho pozoruhodných postřehů, které by stály za zmínku. Nejpřínosnější je zřejmě to, jak se autorovi podařilo vystihnout atmosféru místa, onoho trojúhelníku Tótváros - Feketeváros - Körös-torok. Ten kout něčím připomíná historické Sedmihradsko - taky tady žijí, ale hlavně nějak spolu vycházejí prakticky tři národnosti - Maďaři, Slováci a cikáni. Ne že by to byla nějaká idyla, ale naprosto tu chybí vypjatý nacionalismus, spory se řeší hned, na místě - a hlavně v naprostém souladu s mentalitou toho kterého etnika. Podobně jako v Isten hozott (česky Buď vítán - Kniha ZLÍN 2008), ani tady nechybí prvek mystický - setkání s ďáblem-pokušitelem. Typické je, že ďábel se nezjevuje starému, zkušenému a nad prkotiny povznesenému Lajosi Szalmovi, protože mazaný ďábel ví, že u toho by se svým lákáním nepořídil. Ďábel si vybírá mladého Jocóoa, tam, doufá, bude mít lehčí práci, je ještě moc věcí, po kterých Jocó silně touží.

Buď vítán, Krisztiáne Grecsó, neboť přinášíš pozoruhodnou zpověď a vzpomínky na to, co teprve přijde. Nabízí se otázka, kdo je vlastně nástrojem vytvářejícím Kleinův deník, nástrojem toho "nevědomého psaní". Jedna z protagonistek, nebo sám Krisztián Grecsó? Z Kleinova deníku vyčte každý něco jiného, ale většina vesničanů je přesvědčena, že se vlastněs jedná o "umrlčí knihu" - knihu mrtvých, v níž je každému stanoven přesný čas jeho smrti - ale kým vlastně? A proč? - snad za hříchy spáchané v minulosti, v době současné, či snad za ty, jichž se teprve dopustí v budoucnu? Spousta otázek, pochybností, nejistoty, řada iracionálních epizod, zpod nichž prosvítá vědomí kolektivní viny. Grecsóův nejnovější román je ze všeho nejvíc o vině, zpytování svědomí, promítajícím se do "bezprizorních stínů". Autor do děje rafinovaně vtahuje čtenáře, nechává mu ale i velmi široký prostor ke spekulacím a domýšlení.