Hermína Franková

Rodiče Hermíny Frankové měli obchod s ručně šitou obuví ve Vodičkově ulici v Praze. Po válce otevřeli obchod v Jungmannově ulici, který byl znárodněn po roce 1948, rodinu vystěhovali z Prahy, otce zaměstnali jako dělníka na stavbě Slapské přehrady a matku zaměstnali ve slapské vojenské ozdravovně, která byla vystavěna na znárodněném pozemku rodiny. Po absolvování Dívčího reálného gymnázia v roce 1947 začala studovat farmacii na Univerzitě Karlově, studium dokončila roku 1953 na Masarykově univerzitě v Brně, kam fakultu přeložili. V roce 1949 se provdala za Miroslava Franka. Pracovala jako magistra v lékárně a v letech 1956–1961 v propagačním referátu národního podniku Léčivé rostliny. Od roku 1961 se živila jako spisovatelka. V roce 1968 vystupovala proti sovětské okupaci a vystoupila z komunistické strany (KSČ), kam vstoupila v roce 1945 jako studentka gymnázia, a následně byla zařazena mezi autory, kteří nesměli příštích deset let publikovat. V 70. letech deset let pracovala ve své původní profesi lékárnice, v této době její knihy vycházely pod jmény jiných spisovatelů. V letech 1969–1976 byl jejím manželem spisovatel Ota Šafránek a v letech 1980-1988 Milan Hruška. Její knihy začaly vycházet na začátku 60. let. V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti, podle níž v příštím roce napsala námět k filmové fantasy komedii Dívka na koštěti. V 60. letech napsala i řadu knih pro dospělé, například Děti platí polovic?, Ženy pod helmou či Blázni a Pythagoras. Od začátku 80. let se snažila vracet k psaní pod vlastním jménem. Vrátila se k čarodějnickému tématu a napsala scénář k sérii fantasy komedií Ohnivé ženy. Od 90. let se znovu může naplno věnovat psaní; podílela se například na scénáři projektu Kinolabyrint na výstavu v japonské Ósace. Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách, hold jim vzdala například v knihách Kluk od vody či Jupí, jdeme do světa (2014). Má dvě dcery.