Jan Riedlbauch Pořadí knih

Básnická skladba Jana Riedlbaucha Roztloukání lebečního ořechu, postavená na hudební formě passacaglia (ze slov pasar - procházet a calle - ulice), vznikala v průběhu několika desetiletí od 70. let do současnosti a tvoří ji padesát sonetů (prolog, čtyři části o dvanácti sonetech a epilog).Vychází z tradice evropské kultury (antika, křesťanství), ale i z kultur mimoevropských. Zachycuje běh lidského života na pozadí mytologie světa i vesmíru a svým rozpětím připomíná Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Poté, co je v kosmologickém Prologu vzýván Sluneční Démon, vypovídá první část Černá schodiště o prostorech, odkud duše sestupuje do těla, a o dění před a při narození dítěte (častý motiv spánku v paralele ke smrti). V Prolévání prsní klenby dochází při chlapcově dospívání k poznávání světa (zejména daru přírody a umění) a tajemství bytí. Třetí část Plameny vlhka zachycuje různé podoby lásky - od platonického okouzlení až po vášeň. V poslední části Hledání světla, prosycené vědomím návratu k bytí mimo zem, vystupuje do popředí přátelství s lidmi, živočichy a rostlinami. Závěrečný Epilog se vrací kruhově k Prologu - k mýtu s Drakem, který odpovídá Slunečnímu Démonovi. Kniha, bohatě ilustrovaná olejomalbami Petra Šmahy, vychází u příležitosti autorových 75. narozenin.

Výbor z básnického díla Jana Riedlbaucha Ein Traum aus schwarzem Glas/Sen z černého skla zachycuje autorovo básnické dílo ve všech jeho polohách: na jedné straně neoxpresivní lyrika s mohutným vrstvením obrazů až na hranici či za hranici srozumitelnosti (v návaznosti na tvorbu R. M. Rilka či V. Holana), začleňování našeho pozemského bytí do vesmírného řádu v duchu romantické tradice za specifického užití patosu, na straně druhé lidová píseň a žalozpěvy za mrtvé. Výbor vychází u příležitosti autorových sedmdesátých narozenin. Básně z autorových knih Mateníky v jestřábově žlutém oku, Bílý hřebec Černý pán, Zelená bříza Zpěvy pro otce, Obrazy Krajiny Hry, Obsidiánoví šílenci vybrala a do němčiny převedla Zdenka Procházková-Hartmann, uspořádal je autor. Poezie Jana Riedlbaucha je na všech rovinách inspirována klasickou hudbou; zejména po formální stránce autor usiluje o převedení hudebních forem do jazykové roviny.

Struktura Obsidiánových šílenců, první autorské sbírky Jana Riedlbaucha, je založena na napětí mezi dlouhými cykly strhujícími svou neklidnou fantaskností a expresivitou a křehkou přírodní lyrikou. Téma šílenců, umělců s tíživou tvůrčí energií (Dante, Li Pó, Sade, Nietzsche, C.G. Jung, Holan; Grünewald, Goya, Gogh, Odilon Redon, Paul Klee, Chirico; Bergman, Saura…), se promítá zejména v dlouhých cyklech, které tvoří vrchol sbírky ve středním oddílu s básněmi Agara, mor v morku Amor, Oči dokořán mrtvého básníka a v závěrečné kódě Ptáte se kdo všechno bydlí v bardově bardo-lebce, grotesce reflektující stav současného rozpadajícího se světa. Tyto temné cykly vyvažují lyrické básně s obrazy z české krajiny, ale také španělské, korejské…, často se jedná o kresby či náčrty v dvojbásních s vnitřním pnutím. Krajina v souvislosti s odkazem romantické poezie umožňuje transcendenci básníkova osudu, jakož i lidského osudu obecně. Riedlbauchova obraznost i formální koncepce v jednotlivých básních i v kompozici celé sbírky vychází z jeho zkušenosti s klasickou hudbou: mohutnost metaforiky vyrůstá nejen z barevných akordů jednotlivých obrazů, ale i z moderního hudebního rytmu, podtržených panteistickým proudem vrstvících se kosmických představ.

Sbírka niterné poezie českého flétnisty a pedagoga vypovídá v šesti oddílech promyšleně koncipovanými verši o vztahu člověka k vlastním kořenům. Autor svou sbírkou potvrzuje dokonalé zvládnutí formy, výlučný smysl pro neotřelou metaforiku a nevšední imaginaci. Jeho expresivní lyrika, navazující na Mallarméa, Březinu a Holana, je pevně zakotvena v klasické poezii a přes svou vyhraněnost a určitou komplikovanost patří nedílně k poezii jeho básnické generace, poznamenané nemožností svou tvorbu publikovat.