Jan Riedlbauch

Jan Riedelbauch se narodil 29. 11. 1948 ve Strakonicích.

Je známý především jako jeden ze špičkových českých flétnistů, považují si ho především ve Francii. V r. 2002 mu byl francouzskou vládou udělen titul rytíře Řádu akademických palem (Chevalier dans l’ordre des Palmes Académiques) za dlouhodobý přínos francouzské kultuře v oboru hudby a poezie.

K jedné z nejvýznamnějších cen patří Choc du Monde de la Musique 1999 za CD Pražského dechového kvinteta se skladbami L. Janáčka. Ač autor řady rukopisných sbírek, knižně vydanou sbírkou se jako básník představil teprve bibliofilií Triptych vznešených sebevrahů v roce 1989.

Vystudoval Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění (obor příčná flétna, 1970–1974, prof. F. Čech), soukromě studoval u profesorů Munclingera a Nováka. Sedm let působil v jazzovém orchestru činohry Národního divadla a v orchestru opery ND v Praze jako 1. flétnista. Od r. 1977 vyučuje na Pražské konzervatoři hře na příčnou flétnu. Jako pedagog působil na mnoha univerzitách a hudebních školách v Evropě (Paříž, Bordeaux, Marseille, Ženeva, Londýn ad.), v USA (např. Boston, New York, Chicago, Oxford-Ohio), v Japonsku (Tokio) a Koreji (Soul). Jako sólista i jako člen mnoha komorních sdružení (mj. Dechové kvinteto 74, Ensemble Martinů, Pražské dechové kvinteto, Pražské marimbové trio; spolupráce s klavírními virtuosy mj. I. Klánským, M. Neofitidu, C. Orthis, F. Kůdou, P. Adamcem, D. Wiesnerem, Š. Kosem) koncertně vystoupil na mnoha renomovaných pódiích v Evropě, USA, Japonsku, Koreji. Kromě výše zmíněných získal řadu dalších ocenění od hudební kritiky za rozhlasové a gramofonové. Více než čtvrt století působí v klasickém uskupení příčná flétna – španělská kytara pod názvem Gran Duetto Concertante s koncertním kytaristou Miloslavem Klausem. Poezii píše od r. 1965. Před r. 1989 nemohl publikovat, samizdatově vyšlo několik básní v ineditní revue Tečna (Praha 1987), ve sbornících Úderem tepny a Almanach ’89. V rukopisech zůstaly např. sbírky: Gladiátorské listy, Na náhrobek kentaurů, Srdce jménem Orfeus, Černá růže pro Georga Trakla, Černé tóny modrá píseň, Divoký vězněný pták, Obsidiánoví šílenci, Černá labuť černá růže, Malinový kolouch, Za modrými květy, Žlutá růže pro Tu-Fua, Žena s koňskou hlavou – Dialogy se smrtí. Po r. 1989 byl tištěn mj. v Hudebních rozhledech, Revolver Revue, Souvislostech. Zastoupen je v antologii Krajiny milosti (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1994) a v internetové antologii Vrh křídel. Jeho básně byly zhudebněny I. Kurzem, V. Riedlbauchem a M. Kubičkou. Knižně vydal bibliofilie Triptych vznešených sebevrahů (kresby V. Popova, soukromý tisk, Praha 1989) a České triste –tři podzimní básně (kresby R. Riedlbaucha, Ladislav Hodný, Týn nad Vltavou 1993), výbory z básní z let 1984–1996 Mateníky v jestřábově žlutém oku (usp. J. Zelenka, kresby A. Hejla, Turské pole, Tursko 1996) a z let 1973–1999 Bílý Hřebec Černý Pán (usp. T. Riedlbauchová, kresby R. Riedlbaucha, Votobia, Olomouc 2001; závěrečná skladba Variace na údery vlastního srdce – památce Arne Linky vyšla v knize Svět hudby Arne Linky, Šimon Ryšavý, Brno 2000), soubor textů s dvojnázvem Zelená bříza Zpěvy pro otce (usp. T. Riedlbauchová, s obrazy R. Riedlbaucha a plastikami M. Váchy, Petrklíč, Praha 2007). Na r. 2008 připravují manželé Kulhaví z Jindřichova Hradce a rodné město Strakonice knihu básní Obrazy, krajiny, hry s kresbami R. Riedlbaucha.