Albert Kaufmann Životopis
Básník a překladatel.
Vlastním jménem Vítězslav Čížek. Do roku 1970 žil ve svém rodišti, v němž získal základní vzdělání a ukončil SVVŠ (maturita 1970). Na FF UK v Praze studoval český jazyk a dějiny filmu (1970–1976, diplomová práce Český odborný filmový tisk od svého počátku do znárodnění kinematografie). Již před ukončením studií nastoupil v listopadu 1975 jako administrativní pracovník v Ústřední půjčovně filmů. Po návratu z roční vojenské služby (1976–1977, mj. ve Vimperku a Českých Budějovicích) v ní pracoval jako jazykový redaktor. Od roku 1991 byl ve svobodném povolání, v letech 1993–2002 působil v České televizi jako redaktor v centru dokumentární tvorby. Poté ve svobodném povolání. První verše a úvahy otiskl Kaufmann pod občanským jménem v jihlavském gymnaziálním časopise LSD (1968–1969). Do roku 1990 uveřejňoval své texty pouze v exilu pod uměleckým pseudonymem Albert Kaufmann, mj. ve Svědectví (Paříž 1985), Obsahu a Listech – Čtení na léto (Řím 1988, 1989). V samizdatu vydal básnické sbírky Indiferentní krajina (Petlice 1981), Otvírací doba (1985), Záznamy (Petlice 1985). Přispěl do samizdatového sborníku Z Obsahu (1985), doslovem doprovodil samizdatovou knihu Petra Eislera (vl. jm. Jana Faktora) Texty 1980–1981 (b. d.). Od roku 1989 publikoval v Moderním analfabetu a je členem stejnojmenného literárního sdružení. Dále přispíval do Literárních novin, Lidových novin, Tvaru (1994 zde v příloze Tvary próza Itinerář; zde) a Světové literatury. Pod svým vlastním jménem (sporadicky též pod pseudonymem Vlasta Horská) překládal z němčiny (mj. titulky k filmům Rainera Wernera Fassbindera) a podílel se rovněž na knižních vydáních populárních kalendářů, v nichž byl autorem astrologických komentářů. Astrologické příspěvky dále publikoval v Květech, Tvaru, Co vás zajímá, Xantypě a v bratislavském magazínu Mystery. – Příležitostně užíval šifry V. H. V souboru veršů z let 1978–1981 Kaufmann ztělesnil životní pocity nonkonformní části vlastní generace, která programově odmítala občanské a estetické kontakty s establishmentem, vnímaným jako sféra morálního a citového znicotnění (sbírka Indiferentní krajina). Při generalizaci tohoto postoje autor užívá argotu a vulgarismů, jeho výpověď je pak racionálním komentářem moderní relativizace mravnosti a míří k vyslovení prožitku hnusu jako určující tvůrčí filozofie 70. let. Pozadí Kaufmannova odmítání současného stavu civilizace tvoří jeho zoufalá touha po emocionální a myšlenkové vzájemnosti v lidských vztazích. Potvrzují to i existenciální milostné motivy v reflexivní sbírce Otvírací doba, v níž nad obžalobou společnosti převažuje pocit permanentní skepse, směřující až k poloze zpovědi a k sebereflexi vlastního já. Svébytným básnickým deníkem je soubor dvanácti sešitů, souhrnně nazvaný Záznamy: metodou lapidárních sentencí, zlomkovitých úvah a poetických aforismů zde Kaufmann konfrontuje drama vlastní tvůrčí individuality s obecnou etickou a gnozeologickou krizí novodobého člověka. Pandánem k této sbírce je básníkův časopisecky publikovaný prozaický deník Itinerář, oscilující mezi nadčasovou touhou po absolutnu a mezi sarkastickými odsudky přítomných společenských a politických reálií.