Doplněné vydání původní knihy z roku 1889, nazvané Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách. Bohatě ilustrováno dobovými černobílými obrázky, nechybí slovníček archaických výrazů.
Perníková srdce z pouti, lité perníkové řezy, drobné perníčky – pečení perníků je úzce spjato se vzpomínkami na dětství, na vánoční čas, rodinu i všechny blízké. Kořenná vůně perníku neomylně připomene domov a maminku s kormoutkem v ruce, jak trpělivě zdobí jeden perníček za druhým. Nové, upravené vydání knihy Čeňka Zíbrta Staročeský perník, opatřené poznámkovým aparátem, přináší ucelený soubor stosedmdesáti receptů z historických rukopisů a knih na přípravu perníků, perníkových omáček (staročeské odvářky), marcipánu a jiných dobrot.
Výbor z textů významného etnologa na téma našeho národního nápoje – piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha „Z dějin piva a pivovarnictví“, doplněná o další texty z publikací „Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích“, „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých“ a „Pivo v písních lidových a znárodnělých“.
Tato kuchařka nabízí stovky receptů z historických kuchařských knih, které umožňují nahlédnout do stravovacích návyků našich předků. Čeněk Zíbrt shromáždil tisíce receptů, které přibližují, jak se stravovala vyšší třída v průběhu staletí, a to v době před příchodem brambor a dalších plodin, které dnes tvoří základ našeho jídelníčku. Místo cizokrajných ingrediencí se vařilo převážně z místních zdrojů, jako jsou obilniny, luštěniny, zvěřina, bobuloviny, houby a ryby. Kniha se vrací k vaření z lokálních surovin a přináší důležité poznatky o staročeském kuchařském umění. Zíbrtovo dílo, které zahrnuje rukopisné kuchařky od 15. století po Knihu kuchařskou Kateřiny Koniášové z roku 1712, je jedinečné a přispívá k poznání historické české kuchyně, která je často zaměňována s lidovou kuchyní po příchodu brambor. Nové vydání se zaměřuje na vlastní recepty a odstraňuje dlouhé pasáže v latině a staré němčině, což usnadňuje čtení. Kniha také reflektuje hojnost postních pokrmů, což ukazuje, jak se žilo podle církevního kalendáře. Doufejme, že se stane cenným zdrojem informací a inspirací pro moderní kuchaře, kteří chtějí experimentovat s historickými recepty.
Netradiční předpisy české kuchyně vycházejí z nedostatku potravin a nabízejí alternativní zdroje. Desítky receptů pro všechny zájemce o kuchyni nouze aneb kterak lze z lišejníků, bukvic, hlemýžďů a žab vyžíti. V době trvající krize recepty stále aktuální. Potěší však i zbohatlické gurmány u moderních sporáků či alternativní zdravoživotnístylohledače, kteří mohou společně experimentovat s netradičními bylinami a surovinami. Jedná se tak o první kuchařskou knihu budující stálý sociální smír. Publikace, jejíž první vydání vyšlo v roce 1917, je zaměřena na netypické zdroje obživy, ke kterým se z větší či menší míry muselo uchylovat obyvatelstvo v českých zemích v dobách nedostatku. Autor - renomovaný kulturní historik - se zaměřil na období roku 1817, kdy téměř v celé Evropě, v důsledku tíživých hospodářských podmínek, způsobených předešlými roky neúrody, zavládl hlad.
Zaříkání, (s)prosté pohádky, potěšitelné studie a vyprávění z českého venkova i města minulého století. Z rukopisů amatérských autorů, které Čeněk Zíbrt odložil do hloubi redakčního stolu časopisu Český lid, vybrali a edičně připravili Jana Štursová a Miloš Sládek.
Co se týče doby, ve které kniha vznikla, tak Zíbrt si dal za úkol, aby uvedl českou vědu do těsné souvislosti s vědou evropskou. Byl velkým stoupencem kulturní historie a také si uvědomoval nutnost specializací uvnitř historiografie. V této době pak také vznikají např. Hospodářské, či sociální dějiny a právě Zíbrt je považován za zakladatele moderních českých kulturních dějin. Uvědomoval si, že zde chybí disciplína, která by se zabývala dosud opomíjenými dějinymi každodennosti a kvůli udržení kontaktu s Evropou bylo nutno tuto mezeru zacelit. Kulturní dějiny tak měly podle Zíbrta tuto úlohu sehrát. Zíbrt napsal několik knih na toto téma, např. Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, Veselé chvíle v životě lidu českého, nebo Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. Věku.
Kulturní dějepisec a národopisec dr. Čeněk Zíbrt sleduje ve svém populárně vědeckém díle obyčeje českého a slovenského lidu a zachycuje zejména humor, kterým byly tyto zvyky okořeněny. Kniha vznikla uspořádáním národopisných studií a byla posléze rozdělena do osmi souborů. Čtenář zde nalezne popisky přástek, slavení masopustu, vítání jara spojené s pomlázkou, pojednání o Letnicích a dožínkách. Jsou zde zaznamenány i zábavy na svatého Martina, svatého Ondřeje a při dalších příležitostech, nechybí ani vrchol zimních zábav na Vánoce. Závěrečný soubor zachycuje již zaniklé lidové zábavy spojené s popisem obřadů při usmrcování hospodářských zvířat. I dnešnímu čtenáři může kniha přinést příjemné chvíle a poučení a probudit v něm zájem o naši kulturní historii. Text doprovázejí ilustrace ze starých pramenů.
