Antonín Procházka Knihy

Formou zápisků podané zážitky mladé ženy z doby protektorátních úzkostí a starostí.

Vydáno jako členská prémie v Literárním klubu Máj.

Paměti polistopadového politika a ústavního soudce Antonína Procházky (1927–2006) ukazují celý jeho život, s velkým důrazem na závěrečné patnáctiletí. Vynechána přirozeně nejsou léta prožitá v komunistickém kriminále ani „bezčasí“ normalizace. Zajímavými postřehy přímého účastníka je dokreslován politický vývoj po roce 1989, s pochopitelným důrazem na činnost federálního a posléze republikového ústavního soudu. V pohledu na vybrané konkrétní kauzy, jež Antonín Procházka jako ústavní soudce řešil, vystupuje integrita jeho myšlenkového profilu. Vydávané paměti jsou unikátním svědectvím o neobyčejném životě neobyčejné osobnosti.

Vydejte se s námi do časů minulých, o nichž vyprávějí následující krásné pověsti. Dozvíte se, o tom, odkud a kam přišli staří Čechové, proč kněžna Libuše musela rozsoudit znesvářené sousedy, jak získal Břetislav krásnou Jitku, kterak zemřel Václav IV., koho poslouchal golem, jak byla postavena Hladová zeď či Karlův most nebo co prorokoval Jan Kozina. Odhalte stará tajemství naší minulosti na dlouhé cestě dějinami. Děti jim naslouchají již po generace, a tak jsme je pro ně převyprávěli moderním, snadno srozumitelným jazykem. Příběhy jsou výborně doplněny překrásnými ilustracemi, které potěší oko každého, nejen malého čtenáře.

V tomto v pořadí třetím, nejzdařilejším a nejslavnějším zpracování broučkovského motivu, ocitne se pan Brouček ze stol. 19. v roce 1420. Autor líčí prostředí husitské Prahy i život v ní a heroickým prostředím provádí svého nehrdinského hrdinu. Na proti kladu sobecky pohodlného a zbabělého chameleonství Broučkova a mravní opravdovosti, statečnosti a obětavosti husitů ukazuje Sv. Čech úpadkovost své doby.

Cyklus veršovaných novel, klasické dílo, v němž ve stínu lípy u venkovské hospůdky vyprávějí životní příběhy sedlák, krejčík, učitel, vysloužilý voják, hostinská, pojezdný, potulný houslista a mlynář. Příběhy vážné i humorné,v nichž kontrastují dálky a domov, léto a zima, stáří a dětství, představují básnickou oslavu českého kraje i hlubokých citových vztahů, jimiž prostý člověk lne k rodné zemi.

Poutavý kaleidoskop se míhá čtenáři před očima ze Samešova líčení jeho cesty do severských krajin. Dozvíme se mimo jiné i o popularitě K. Čapka ve Skandinávii, o zvycích obyvatel, o norské královské rodině, stejně jako oseverských památkách na minulost. Sameš tu spojuje umění vypravěče se schopností bystrého pozorovatele, zmiňuje se o životě ve městech i na horách, o zajímavostech kolem admirála Larsena, Amundsenova pilota atd.

Píseň písní, někdy nazývaná též Píseň Šalomounova, je sbírka židovských „svatebních“ písní různých dob, řazená mezi tzv. pět svátečních svitků. Některé pocházejí patrně z 5. až 3. stol. př. n. l., jiné snad už z doby krále Šalomouna, kterému je tradičně připisovánoautorství písně. Píseň písní je jedním z nejznámějších dochovaných lyrických milostných textů z oblasti starověkého Blízkého východu. Od 8. století je četba Písně doložena jako sváteční četba o svátku Pesach. Podle židovské teologie popisuje Píseň písní alegoricky vztah mezi Bohem (ženichem) a Izraelem (nevěstou).