Jan Jedlička Knihy

Příběhy medvědáře Kuby Kubikuly a malého medvídka Kubuly, na kterého si Kuba Kubikula vymyslel strašidlo Barbuchu, aby ho naučil víc poslouchat. Ale nakonec se se strašidlem Barbuchou oba skamarádili a s nimi i mnoho dětí. Veselé příběhy s pěknými obrázky Zdeňka Milera baví děti už mnoholet...

V nedokončeném komickém eposu, obsahujícím značné množství autobiografických prvků, slouží romantická milostná dobrodružství tradičního hrdiny jako prostředek ke společenské satiře a kritice tehdejších evropských vlád. Byron změnil známou postavu Dona Juana v neheroického hrdinu, zbavil ho jeho tradiční démoničnosti i cynismu. Změnil také svůj básnický projev – oproti předchozím dílům kladl velký důraz na básnickou formu i styl.

Katalog k výstavě Jan Jedlička plánované od 28. 4. 2021 v 2. patře Městské knihovny v Praze. Jan Jedlička je malířem, kreslířem, grafikem, fotografem a filmařem, ale také chodcem, pozorovatelem a médiem. Jeho obrazy jsou především záznamem toho, co prožívá při chůzi krajinou a v závislosti na jejích proměnách. Kombinováním nejrůznějších technik a médií vytváří vícevrstevnaté obrazy míst, sledovaných obvykle v dlouhých časových horizontech. Katalog, který doprovází monografickou výstavu, připravenou pro prostory Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy, jako první představuje Jedličkovo dílo vcelku. Není koncipován chronologicky, ale jako mapování autorova pohybu krajinou a cestami různých uměleckých strategií. Protože každé Jedličkovo dílo je bez výjimky spojeno s určitým místem a časem, je také výběr děl tematicky členěn podle tří nejvýznamnějších geografických oblastí, v nichž autor pobýval: italská Maremma, Praha a některé oblasti britských ostrovů.

Jedlicka fotografiert im sachlich-dokumentarischen Stil eines Walker Evans' die Totenstadt in Grosseto, ein Friedhof, der in etruskischer Tradition wie eine Stadt erbaut ist. In die „Città dei morti“ mischt sich architektonisch immer mehr auch die „Città dei vivi“, die Stadt der Lebenden, deren neuere Bauten weniger den früheren Kapellen ähneln, sondern mit wohnlichem Interieur den modernen Lebensstil widerspiegeln und den Hinterbliebenen so den Schein des weiteren Zusammenlebens geben.