Jan Jedlička Pořadí knih (chronologicky)

Katalog k výstavě Jan Jedlička plánované od 28. 4. 2021 v 2. patře Městské knihovny v Praze. Jan Jedlička je malířem, kreslířem, grafikem, fotografem a filmařem, ale také chodcem, pozorovatelem a médiem. Jeho obrazy jsou především záznamem toho, co prožívá při chůzi krajinou a v závislosti na jejích proměnách. Kombinováním nejrůznějších technik a médií vytváří vícevrstevnaté obrazy míst, sledovaných obvykle v dlouhých časových horizontech. Katalog, který doprovází monografickou výstavu, připravenou pro prostory Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy, jako první představuje Jedličkovo dílo vcelku. Není koncipován chronologicky, ale jako mapování autorova pohybu krajinou a cestami různých uměleckých strategií. Protože každé Jedličkovo dílo je bez výjimky spojeno s určitým místem a časem, je také výběr děl tematicky členěn podle tří nejvýznamnějších geografických oblastí, v nichž autor pobýval: italská Maremma, Praha a některé oblasti britských ostrovů.

Kdo by neznal roztomilého a nezbedného medvídka Kubulu, medvědáře Kubu Kubikulu a medvědí strašidlo Barbuchu? Připomeňte si je znovu, ale tentokrát trochu jinak. Dnes již klasické dílo Vladislava Vančury ilustroval v 70. letech 20. století Jan Jedlička pro švýcarské nakladatelství Sauerländer. Jedličkovy ilustrace provedené technikou jemné perokresby mají výjimečnou schopnost vystihnout krásu a poetiku Vančurova příběhu a jsou rovnocenným prostředkem komunikace, stejně tak jako překrásný Vančurův jazykový styl. Pohádkový příběh umožnil Janu Jedličkovi plně rozvinout jeho vrozenou kreslířskou genialitu (autor pochází ze slavné rodiny Ženíšků). Jedlička svými ilustracemi neodkrývá jen příběh a námět literárního díla, ale představuje i jeho prostor a čas.

Jedlicka fotografiert im sachlich-dokumentarischen Stil eines Walker Evans' die Totenstadt in Grosseto, ein Friedhof, der in etruskischer Tradition wie eine Stadt erbaut ist. In die „Città dei morti“ mischt sich architektonisch immer mehr auch die „Città dei vivi“, die Stadt der Lebenden, deren neuere Bauten weniger den früheren Kapellen ähneln, sondern mit wohnlichem Interieur den modernen Lebensstil widerspiegeln und den Hinterbliebenen so den Schein des weiteren Zusammenlebens geben.