Knihobot

Jan Jedlička

    1. leden 1944
    Jan Jedlička
    Image to print : Peter Kneubühler and artists of his studio = Peter Kneubühler a umělci jeho dílny
    Maremma 1980-1994
    Basilika sv. Jiři na Pražském hradě. St. George's Basilica at Prague Castle
    Don Juan
    Kubula a Kuba Kubikula
    • Katalog k výstavě Jan Jedlička plánované od 28. 4. 2021 v 2. patře Městské knihovny v Praze. Jan Jedlička je malířem, kreslířem, grafikem, fotografem a filmařem, ale také chodcem, pozorovatelem a médiem. Jeho obrazy jsou především záznamem toho, co prožívá při chůzi krajinou a v závislosti na jejích proměnách. Kombinováním nejrůznějších technik a médií vytváří vícevrstevnaté obrazy míst, sledovaných obvykle v dlouhých časových horizontech. Katalog, který doprovází monografickou výstavu, připravenou pro prostory Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy, jako první představuje Jedličkovo dílo vcelku. Není koncipován chronologicky, ale jako mapování autorova pohybu krajinou a cestami různých uměleckých strategií. Protože každé Jedličkovo dílo je bez výjimky spojeno s určitým místem a časem, je také výběr děl tematicky členěn podle tří nejvýznamnějších geografických oblastí, v nichž autor pobýval: italská Maremma, Praha a některé oblasti britských ostrovů.

      Jan Jedlička2021
    • Příběhy medvědáře Kuby Kubikuly a malého medvídka Kubuly, na kterého si Kuba Kubikula vymyslel strašidlo Barbuchu, aby ho naučil víc poslouchat. Ale nakonec se se strašidlem Barbuchou oba skamarádili a s nimi i mnoho dětí. Veselé příběhy s pěknými obrázky Zdeňka Milera baví děti už mnoholet...

      Kubula a Kuba Kubikula2021
      4,1
    • Jan Jedlička

      Pimenti e disegni, disegni cartografici, mezzetinte e stampe, fotografie, film e video = pigments and drawings, cartographic drawings, mezzotints and prints, photographs, films and video

      • 149 stránek
      • 6 hodin čtení
      Jan Jedlička2007
    • Città dei vivi, città dei morti

      • 96 stránek
      • 4 hodiny čtení

      Jedlicka fotografiert im sachlich-dokumentarischen Stil eines Walker Evans' die Totenstadt in Grosseto, ein Friedhof, der in etruskischer Tradition wie eine Stadt erbaut ist. In die „Città dei morti“ mischt sich architektonisch immer mehr auch die „Città dei vivi“, die Stadt der Lebenden, deren neuere Bauten weniger den früheren Kapellen ähneln, sondern mit wohnlichem Interieur den modernen Lebensstil widerspiegeln und den Hinterbliebenen so den Schein des weiteren Zusammenlebens geben.

      Città dei vivi, città dei morti2004
    • Echo

      • 52 stránek
      • 2 hodiny čtení
      Echo1990