Gustaw Herling Grudziński Knihy

Tři prózy polského autora spojuje téma osamělosti a vyloučení z lidské společnosti, které je existenciálním prvkem lidkého osudu. „Věž“ je příběhem malomocného, kterého nemoc vyloučila ze světa lidí. Jeho osud je konfrontován s prázdným životem osamělého muže v piemontské vesnici, který ale není schopen solidarity s jinými lidmi. „Ostrov“ je symbolem vyloučení ze světa, jeho kajícný hrdina – slepý a hluchoněmý, putuje po ostrově a setkává se s postavami, které skrývají svá tajemství. „Druhý příchod“ je meditací o příčinách náboženského fanatismu. Literárně i myšlenkově vytříbené prózy čerpají z krásy italské přírodní scenérie a odkazují se k významným italským uměleckým dílům.

Gustav Herling-Grudzinski napsal Jiný svět v roce 1950 a poprvé vyšla anglicky o rok později. Zaznamenal v něm svou zkušenost se stalinskými lágry, kam se dostal v roce 1940, poté, kdy si nacistické Německo a Rudá armáda rozdělili Polsko. Jiný svět tak patří k prvním svědectvím, z nichž se západní svět mohl dozvědět o nelidském systému sovětského gulagu. Na východní straně železné opony mohl vyjít až po roce 1990. Herlingovo svědectví je drtivé ale současně má i mimořádnou kvalitu literární. V Polsku, autorově vlasti, patří dnes mezi povinnou školní četbu. A je to kniha, která by neměla zmizet z knihkupectví ani v jiných zemích. Patří mezi několik nejvýznamnějších výpovědí o zločinech komunismu.

Soubor deseti originálních, literárně vytříbených próz z 90. let 20. století pochází z posledního desetiletí života polského exilového autora. Autor, žijící od padesátých let převážně v Itálii, se v povídkách vrací zpět do poválečného období minulého století a s pomocí autobiografických faktů seznamuje čtenáře s dobou, kdy se jako bývalý voják Andersenovy armády usazuje v Neapoli. V Itálii poznává mnoho přátel, o jejichž zvláštních, někdy až tajemných osudech poutavě ve svých krátkých prózách vypráví. Realistické, citově podbarvené příběhy se vyznačují zvláštní poetickou atmosférou a díky řadě autobiografických prvků přispívají k poznání života tohoto zajímavého autora.

Polský spisovatel, žijící od padesátých let v Neapoli a známý u nás svým nedávno vydanými memoáry Jiný svět, je spolu s Czesławem Miłoszem a Witoldem Gombrowiczem nejvýznamnějším polským autorem poválečného exilu i celé moderní polské literatury. V Polsku je dnes považován za klasika. Jeho Deník psaný v noci je strhující četbou spojující napínavé povídky se středověkou tematikou, pronikavé eseje o výtvarném umění, reflexi moderní literatury, aktuální společenské a politické úvahy a osobní zamyšlení o domově a exilu.

Výběr z Deníku významného moderního polského spisovatele. Obsahuje eseje mj. o Franzi Kafkovi, Dostojevském, Tolstém, Boccacciovi a dalších postavách světové literatury.

Po ohlasu, který u nás vyvolalo vydání autorových knih Jiný svět, Deník psaný v noci a jeho návštěva v Praze, vychází svazek autorových esejů. V mistrných analýzách klíčových děl novodobé italské (Croce, Lampedusa), anglické (Green, Pepys, Conrad), francouzské (Camus) a ruské literatury (Gorkij, Babel, Pastrernak, Bulgakov, Platonov, Solženicyn) se Grudzinski představuje jako jeden z nejpronikavějších evropských myslitelů druhé poloviny 20. století.

Dvojice povídek mistra moderní polské prózy se motivicky váže k válečným událostem na území bývalé Jugoslávie v první polovině devadesátých let. „Blahoslavená, svatá“ je tragickým příběhem polské dívky, která je během svého pobytu v Bosně podrobena sexuálnímu násilí ze strany srbských vojáků, navzdory tomu se však odhodlá donosit dítě, jež s jedním z nich počala. Protagonistou titulní prózy, nalezené v Herlingově pozůstalosti, je srbský kapitán Malić, jeden z aktérů masakru bosenských Muslimů ve Srebrenici, který zpočátku své nadřízené přemlouvá k lidskosti, sám pak ale v záchvatu zuřivosti zavraždí desítky lidí.

Gustaw Herling, einer der wichtigsten zeitgenössischen polnischen Autoren, erzählt in seiner Novelle ein unvergeßliches Ereignis, das auf eigenartige Weise mit der mittelalterlichen Kartause auf Capri zusammenhängt. Alljährlich wird im September die Maria dell'Isola in feierlicher Prozession von dort in die Hauptkirche getragen. Für Sebastiano, einen jungen Steinmetz von der Insel, wird die Arbeit an der Außenmauer der Kartause zur Katastrophe. Man findet ihn mit von frisch gelöschtem Kalk verklebten Augen schreiend in der Mittagshitze. Was ist geschehen? »Ein Meisterwerk poetischer Prosa, das die Dichte lyrischer Komplexität erreicht.« FRANKFURTER ALLGEMEINE ZEITUNG