Filip Karfík Knihy

Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d’histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie projevů posvátna napříč nejrůznějšími kulturami i dějinnými epochami, líčí zde Eliade jednotlivá náboženství lidstva v jejich dějinách. Toto dílo vyjadřuje autorovo přesvědčení o základní jednotě náboženských dějin lidstva, které zároveň ukazuje jako dějiny krizí, inovací a proměn náboženského vědomí člověka, jež se nepřestává vyvíjet. Třetí svazek Dějin je věnován náboženstvím starověké Eurasie, křesťanství po dobu křesťanských reforem, islámu, judaismu až po chasidismus a tibetským náboženstvím.

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce. Formou nápodoby Platónova Symposia, přeneseného do prostředí medicejské Florencie, tu Ficino předkládá svou syntézu platonismu, inspirovanou pohanskými i křesťanskými autory pozdní antiky, zejména Plótínem, Augustinem a Dionysiem Areopagitou. Stěžejním tématem této filosofie je láska. Ficino ji spolu s Dantem chápe jako božskou sílu, která prostřednictvím krásy milovaného člověka přivádí zbloudilou lidskou duši k poznání Boha. Latinsko- české vydání.

Data, jména a fakta k politickému a církevnímu vývoji v českých zemích

Polemický spis věnovaný problému uplatnění psychologické argumentace při výkladu logiky. Obsahuje zásadní diskusi a rozlišení psychologických a logických zákonů myšlení spolu s pozoruhodnými náběhy k obecnější fenomenologické problematice, které autor později zasvětil nejvýznamnější část svého filosofického působení.

Studie věnovaná rozboru Plótinova pojednání O svobodě a vůli Jedna, v níž Plótinos poprvé v dějinách západního myšlení formuluje myšlenku nekonečné boží svobody. Lze ji číst také jako úvod do Plótinovy filosofie.

Devět studií z antické filosofie věnovaných naukám o duši, poznání a světě u Hérakleita, Parmenida a starých pythagorejců, Platóna a Aristotela, ve stoicismu a u Plótina. Kniha sleduje jednu z vývojových linií antické filosofie, která sahá od předókratiků přes stoiky až po novoplatonismus a v jejímž centru stojí dialog Timaios. Dvě závěrečné studie poukazují na ohlasy antických myšlenek ve filosofii 19. a 20. století.

Obecný úvod do fenomenologického a historického studia náboženství z pera klasika moderní religionistiky určený pro široké publikum. Jednotlivé kapitoly knihy pojednávají o vztahu posvátného a profánního na rovině prostoru, času, přírody a lidského života.

Sborník textů z 3. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 11.–13. 10. 2001. Obsah: T. Ebert, The Role of the Frame Dialogue in Plato's Protagoras F. Karfik, Die Seele in der Gefahr. Zu Protagoras 310a8-314c2 B. Manuwald, Der Mythos im Protagoras und die Platonische Mythopoiie K. Thein, Teleology and Myth in the Protagoras G. Heinemann, Das „Ordnen" der „Naturen" (Prot. 320d-321c) A. Havlíček, Die Einheit und die Lehrbarkeit der arete im Protagoras F. L. Lisi, Wissen und Unwissen in Platons Protagoras Ch. J. Rowe, Hedonism in the Protagoras again: Protagoras, 351b ff. Ch. C. W. Taylor, The Hedonism of the Protagoras Reconsidered Ch. H. Kahn, Socrates and Hedonism J. Tomin, The Protagoras in the Light of the Seventh Letter P. Hobza, The Protagoras as Plato's Apology of Socrates B. Bossi, On Aristotle's Charge of Socratic Intellectualism: The Force of a Misunderstanding T. M. Robinson, Protagoras, the Protagoras and the Dissoi Logoi

Sborník textů ze 4. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 9.–11. 10. 2003. Obsah: C. C. Meinwald, Literary Elements and dialogue Form in Plato's Parmenides D. El Murr, La critique de la participation en Parménide, 131a-132b: unite, unicite et le paradoxe de Zénon B. Bossi, Is Socrates Really Defending Conseptualism in Parmenides, 132b3-d4? K. Thein, The Second "Third Man Argument": What Difference Does the Likeness Make? F. Fronterotta K. Sayre, The Method Revisited: Parmenides, 135e9-136c6 F. Karfík, Par rapport a soi-meme et par rapport aux autres. Une distinction clef dans le Parmenide de Platon S. Scolnicov, The Conditions of Knowledge in Platos's Parmenides Š. Špinka, Relation, Sein und Zeit D. Ambuel, On What Is Not: Eleatic Paradox in the Parmenides and the Sophist L. Brisson, Les quatre dernieres séries de déductions dans la seconde partie du Parménide de Platon D. O'Brien, Le Parménide historique et le Parménide de Platon L. Brisson, Réponse a Denis O'Brien M. Dixsaut, Les hypotheses du Parménide: Construire des mondes conceptuels possibles J. Dillon, Speusippus and the Ontological Interpretation of the Parmenides