Siegfried Obermeier Knihy

Historický román vypovídá o rozporuplné osobnosti francouzských dějin 15. století, maršálovi Gillovi de Rais. V roce 1436 zahajují se souhlasem bretaňského vévody a inkvizice mladý ambiciózní právník, sekretář nanteského biskupa a kancléře, a dominikánský mnich tajné pátrání. V Nantes a okolí se snaží zjistit pravdu o osudu záhadně zmizelých desítek chlapců, odvedených na různá sídla Gilla de Rais, jednoho z nejbohatších šlechticů v kraji. Postupně odhalují odvrácenou tvář hrdinného maršála, spolubojovníka Jany z Arku, hájícího neohroženě zájmy Francie v bitvě u Orléansu. S pomocí odvážného informátora, sedlářského učně a sbormistra, riskujícího svůj život, se snaží shromáždit dostatek přesvědčujících důkazů, aby ho mohli zatknout a usvědčit ze zločinů. Až po čtyřech letech se v Nantes koná soudní proces, při kterém vycházejí najevo otřesná fakta o krutých činech zvráceného jedince, homosexuálního pedofila se sadistickými sklony. Německý autor podává na základě studia historických pramenů přesvědčivý obraz drsného a neklidného období konce středověku. 22.9.2003 Pek.

Za vlády Ramesse II. říše vzkvétá, na vzestupu je zejména stavitelství. V něm vyniká mladý a talentovaný sochař a pozdější stavitel Piaj, syn otroka a faraonův oblíbenec. Mezi ním a mladičkou vladařovou dcerou Merit vzniká postupně obapolná sympatie, která přeroste ve vášnivou, ovšem nedovolenou lásku. Vztah Merit a Piaje se vine dějem jako červená nit až do nevyhnutelného tragického konce. Souběžně je vylíčen život Ramesse II. a jeho manželek, dalším motivem je osud trestance Merua, toužícího po pomstě. Autor nám v barvitých obrazech předvádí přepych královského paláce, dílny balzamovačů i stavbu překrásného Hathořina chrámu. Spolu s lidskými city a vášněmi tak velmi sugestivně ukazuje život ve starověkém Egyptě v době jeho největšího rozkvětu.

Hrozivý bůh Mezi římskými císaři, proslulými skandály a vraždami, vynikal Cali-gula. Ještě za života svého předchůdce Tiberia dal zavraždit všechny případné násled-níky trůnu; pak se těšil na smrt imperátora. Tiberius ale nemínil zemřít. Žil v přepychové vile na Capri, obklopen věrnými centuriony a mladými dívkami. Caligula však nechtěl čekat... Strhující příběh plný vášně, lásky, nenávisti a touhy po moci nás zavede do Říma v 30. letech 1. st. n. l. Pestrá paleta osudů vznešených Římanů i chudých obyvatel Zátibeří tvoří ne zrovna idylický obraz života té doby. Přeložila Ivana Vízdalová. Váz., 400 stran, 14,5 x 22,7 cm

Více než pětačtyřicet let vlády učinilo z Karla Velikého nejslavnějšího středověkého panovníka, který zorganizoval na šedesát vojenských tažení, z nichž polovinu vedl osobně. Jeho energie byla téměř nevyčerpatelná a jeho ambiciózní dobyvatelské výpravy, administrativní opatření, obnova kultury a vzdělání vyžadovaly silný královský dvůr. Gerold, poddaný na dvoře Agilolfingů, se rozhodl vylíčit svůj život ve službách Karla. Na rozdíl od oficiálního životopisce Eginharta, Gerold s Karlem podnikl mnohá tažení a jeho zkušenosti z boje mu daly jedinečný pohled na královu osobnost. Gerold se vrací do své dobrodružné minulosti a otevřeně popisuje dobré i zlé skutky, kratochvíle, lásky, politické zvraty a nebezpečné cesty středověkou Evropou. Zmiňuje své přátelství s arabským obchodníkem Omarem, přijetí byzantskou císařovnou a zážitky z cest do Říma. Také se odvážně vyjadřuje o svém zapovězeném vztahu s Karlovou dcerou Picou a o vlivu manželek a konkubín na Karlova rozhodnutí. Po Karlově smrti se dvůr proměnil a jeho dcery a konkubíny byly uvrženy do klášterů, zatímco Gerold se ocitl na seznamu Ludvíkových "nepřátel".

Historický román zobrazující úsek římských dějin, kdy se božský Caesar setkal s vládkyní Egypta Kleopatrou.

Messalina (25-48 n.l.) užívala života plnými doušky, její sexuální život nevázanost znal záhy v Římě každý. Nikdo si však nemohl být jist před jejími rafinovanými, často smrtícími intrikami. Rok po uzavření jejího sňatku s Claudiem byl zavražděn císař Caligula. Claudius se stal římským císařem a nová císařovna Messalina dosáhla vrcholu své moci, nicméně její bezskrupulózní chtivost po rozkoši a politickém vlivu se nezmenšila a zdála se být bez hranic. Císař Claudius byl na svou mladou a krásnou ženu velice pyšný a o jejich hrůzných intrikách nic netušil. Messalina si vytyčovala velké cíle a na cestě za jejich dosažením se neštítila ničeho - pomluvy, násilné vyhnání do exilu i vraždy skutečných i zdánlivých protivníků byly na denním pořádku...... celý text

Sapfó, jejíž jméno máme spojeno s ženskou homosexualitou a lesbickými vztahy, je v knize představena jako uvažující, samostatná, sebevědomá žena, která získala přesvědčení, že nejen muži mají právo na kompletní vzdělání. Do tohoto vzdělání tradičně patřilo i učitelovo poučení o tělesné lásce. Tak i Sapfó ve škole pro urozené dívky, kterou založila, uvádí dívky "do života" komplexně, neboť jejich hlavním úkolem je, býti dobrými manželkami. Je tedy dobré, aby znaly i to, co se tradičně urozeným dívkám nesděluje... V rámci této "pedagogické erotické iniciace" pak docházelo mezi učitelkou a některými žákyněmi k hlubším vztahům, jejichž dochovanými svědky jsou do současnosti zlomky Sapfina básnického díla. Autor nabízí nejen přívětivý, sympatizující portrét, ale zejména zevrubný vhled do společnosti a dějin dané doby.

Král Amenhotep IV., manžel krásné Nefertiti, jenž si později říká Achnaton, se stává kacířem, jenž svým kultem Slunce radikálně skoncuje se staletými tradicemi. Velkých nepokojů v zemi využívají i nepřátelé za hranicemi jeho říše. Strhující historický román německého spisovatele a věhlasného znalce dějin starého Egypta je věnován Amenhotepovi IV., kacířskému králi z Amarny, jenž kolem roku 1361 př. Kr. provedl zásadní změny v životě státu, v náboženství a v umění. Po boku krásné manželky Nefertiijti zrušil zakořeněný Amónův kult a oficiálním bohem celé říše ustanovil Atona, boha Slunce. Slunečnímu kultu dokonce zasvětil nové město a přijal i nové jméno. Nadšení z faraonových reforem však nikterak nesdílely Théby a kněží zbavení moci, kteří od počátku jeho vlády spřádali proti panovníkovi vražedné intriky...

Německý romanopisec se v historickém příběhu navrací do starověku, k osudům legendárních postav krále Šalamouna a královny ze Sáby. Bilkis Balmaka je nejen krásnou ženou, ale i uvážlivou a oblíbenou panovnicí říše Sába. Když se doslechne o nebývalé moudrosti židovského krále Šalamouna, okamžitě se za ním vypraví do Jeruzaléma, kde je velkolepě přivítána. Dvojice je k sobě přitahována vzájemnými sympatiemi a nakonec zahoří i láskou, rozloučení je však neodvratné a královna se navrací do Sáby s darem, který nosí v sobě. V historickém žánru se autor pohybuje bez problémů, takže i tato výprava do starověkého Jeruzaléma je napsána čtivě a přitom zasvěceně, se smyslem pro legendy i historická fakta.... celý text

François Villon (1431 - 1463), nejvýznamnější francouzský lyrik středověku, vedl neklidný život. Krátce poté, co složil magisterské zkoušky na Navarrské koleji, musel z Paříže uprchnout kvůli rvačce na nože. Připojil se k nechvalně známé Coquille, jednomu z nejvlivnějších tajných společenství, které pro něj získalo omilostnění u krále. Po návratu do Paříže se proslavil svými satirickými verši. Ale vsadil na špatné přátele: podílel se na jedné loupeži a opět musel z Paříže prchat. V nepřítomnosti byl odsouzen k smrti. Zrada a intriky nepřátel ho přivedly do žaláře a orleánský biskup dal popravit jeho komplice. Biskupova metresa však podnikne vše, co je v její moci, pro muže, jenž miluje jinou... Villonovy básně a balady se těšily rostoucí oblibě v krčmách pařížského podsvětí i na dvoře vévody orleánského. Ve své poezii se projevoval jako velmi citlivý člověk, jenž sžíravým posměchem reagoval na aktuální události a často hanebné činy panstva, aniž si dělal starosti s morálkou a konvencemi. Ať byl drsný či něžný, drastický či melancholický, vždy mluvil z duše lidu, a to nejen své doby. Jeho dílo je nadčasové.