Ryszard Legutko Pořadí knih

Dostává se vám do rukou překlad projevu maďarského premiéra Viktora Orbána pronesený na podzim roku 2023. Maďarský premiér Orbán čelí v České republice dlouholeté vlně mediální a společenské nenávisti, napadání, urážení a hlavně různým dezinformačním kampaním. Proč je vlastně Orbán v České republice stále více nenáviděn tou částí české společnosti, která se hrdě hlásá k eurohujerské orientaci? Bude to asi hlavně tím, že maďarský premiér Orbán nejen dlouhodobě prosazuje konzervativní politiku v Maďarsku, ale hájí zájmy Maďarska i v rámci EU a v širším záběru i v rámci světové politiky a to na prvním místě. Představitelé českých eurohujerů naopak hlásají upřednostňovaní zájmů Západu, tedy hlavně Německa, před zájmy Čechů. Podíváme-li se jen zběžně na to, jakým ekonomickým problémům čelí firmy a obyvatelé České republiky pod vedením vlády Petra Fialy a jeho koalice, můžeme proti tomu směle postavit Maďarsko. Jak praví sám Viktor Orbán v tomto projevu: „V letech 2022 a 2023 se svět převrátil vzhůru nohama. Vzpomeňte si, že v roce 2020 byl COVID, pak válka. A přestože se světová ekonomika v roce 2022 obrátila vzhůru nohama, Maďarsko mělo rekordní investice, nejvyšší v Evropské unii, rekordní zaměstnanost a rekordní vývoz. A v roce 2023 budeme mít opět rekordní investice, rekordní zaměstnanost a rekordní vývoz. Jen si to představte: Maďarsko je na 96. místě na světě podle počtu obyvatel, ale na 31. místě podle objemu vývozu. V některých technologiích jsme druzí, třetí nebo čtvrtí. A to se stalo, dámy a pánové, zatímco jsme v Evropské unii pod finančními sankcemi. Evropská unie odmítá – protiprávně odmítá – převést finanční prostředky, na které má Maďarsko nárok. Jedná se o 3 až 4 miliardy eur ročně. V těžkých letech jsme byli rekordmany, přestože nedostáváme 3 až 4 miliardy eur, které nám náleží. Přesto je náš model schopen těchto výsledků dosáhnout.“ Když nedávno přicestoval na návštěvu Maďarska slovenský premiér Robert Fico, který je levicově orientovaný a politicky je tak vlastně v mnoha ohledech v opozici vůči maďarskému premiéroví Orbánovi, Viktor Orbán na tiskové konferenci zdůraznil, že Maďaři a Slováci žijí vedle sebe ve střední Evropě, a tak musejí spolupracovat na vzájemném blahu bez ohledu na rozdílné politické orientace a názory na některé otázky. A proto i pro nás v České republice je důležité znát názory a pohledy maďarského premiéra Orbána, který v podstatě již několik desetiletí z různých politických pozic formuje politiku Maďarska. Stejně tak si můžeme vzít inspiraci z jeho pohledu na možnou cestu z krize, v níž se dnes EU a celkově Evropa nacházejí. Musíme si uvědomit, že nikdo nebude bojovat za zájmy obyvatel České republiky a nebude pracovat pro blaho obyvatel českých zemí než samotní Češi, Moravané a Slezané. Sám Viktor Orbán vyjádřil jasně, že zájmem politiků nějakého národa má být na prvním místě blaho jejich vlastního národa. Tento projev je dalším ze série projevů světových státníků a osobností, které vydáváme v našem nakladatelství a výzkumném centru. Již dříve jsme vydali projev ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina: „Putinovo poslední varování Západu před válkou“ a amerického prezidenta George Herberta Walkera Bushe: „Americký prezident varuje Ukrajince před sebevražedným nacionalismem“.

Myšlenky autorů směřují ke dvěma cestám: cestě liberalismu a cestě národního konzervatismu. Cesta liberalismu má svůj počátek na konci 17. století v myšlenkách Johna Locka a končí snahami nadnárodních finančních a mocenských elit o vybudování světa bez hranic a národů. Cesta národního konzervatismu je cestou světa svobodných národních států, kulturně zakotvených v národní, židovsko-křesťanské tradici. V knize vás autoři seznamují s důvody, proč jsou tyto dva směry neslučitelné, a zdůvodňují, proč je národní konzervatismus zřejmě jedinou cestou, na které jsou národy schopné udržet si svou svobodu a existenci.

Hlavním tématem knihy Triumf průměrného člověka je komunismus (socialismus) a liberální demokracie. Autor mezi ně nemíní klást rovnítko, nicméně nelze podle něj přehlédnout, že obě pozice mají ve výkladu světa podobné přístupy, které se projevují obzvlášť v posledních desetiletích. Společným ideo­vým zdrojem obou systémů je osvícenská nitrosvětská eschatologie, radikálně odřezávající člověka od minulosti s jejími komplikovanými národními, morálními, náboženskými a tradičními vazbami a autoritami – multidimenzionální naplnění jeho svobody má přinést teprve budoucnost. Člověk zbavený jha minulosti, ponechaný sobě samotnému, se postupně – jako rozhodující většina – zprůměrňuje, ubírá se cestou nejmenšího odporu. Výsledkem toho je, že se v současném světě stále více prosazují a obhajují vulgární, plytké, pobuřující věci, které přirozeně vypovídají o aspiracích „liberálně-demokratického člověka“.

První český výbor esejů jedné z nejvýraznějších postav současného politického myšlení. Kniha představuje průřez esejistickou tvorbou Ryszarda Legutka od osmdesátých let až do současnosti. V první části publikace se autor prezentuje jako nekompromisní „dekonstruktor" nejrůznějších „posvátných" pojmů určujících podstatu současné politické reality (tolerance, svoboda, lidská práva). Druhou část knihy představuje Esej o polské duši (2008), pojednání o kulturně-politických dějinách Polska 20. století, které vyvolalo bouři svojí kontroverzní tezí o Polácích jako „národu bez identity".