Viktor Čech Pořadí knih

Trojdílný výstavní projekt realizovaný v průběhu roku 2020 v pražské Galerii Akademie múzických umění (GAMU) byl pojatý jako sonda do tří podstatných aspektů, které ovlivňují náš tělesný pohyb po tomto světě. Prvním z nich je vztah choreografie našich myšlenek se zdánlivě tak odlišnými pohyby našeho fyzického aparátu, kolem kterého byla postavena výstava Choreography of Thought. Druhým pak to, jak jsou struktury našeho pohybu i jeho specifické kvality spojeny s úsilím v jeho fyzickém, psychickém i sociálním smyslu, z čehož vzešla koncepce výstavy Effort. Posledním úhlem pohledu se stala otázka časoprostorové kontinuity či naopak diskontinuity, kterou doprovází vnímá-ní rozprostřenosti našich i cizích těl v dané realitě. Tato publikace je katalogem shrnujícím celý projekt, současně ale obsahuje i soubor teoretických textů od kurátora a několika zúčastněných umělců. Ty se buď přímo vztahují k dané problematice, nebo zohledňují myšlenkové pozadí tvorby daných osobností a děl. Podobně jako onen celoroční proces kolektivního dialogu a oborových transgresí, je i tato kniha výsledkem společného tance v němž si jednotlivý účastníci několikrát prohodili své role i úhly pohledu.

Termín konání výstav, konaných při příležitosti 25. výročí založení fakulty, 24.10.-6.12.2018. V rámci pěti samostatných výstavních celků prezentovala svá díla více než stovka umělců (studentů, absolventů fakulty i pozvaných autorů) v prostorách Domu umění Ústí nad Labem, v Galerii Emila Filly, Galerii Hraničář a v Muzeu města Ústí nad Labem. Rozsáhlý projekt MO(NU)MENTÁLNÍ TOPOGRAFIE roku 2018 expandoval rovněž do veřejných prostor města, kde se sochy, vizuální objekty a instalace věnovaly výhradně širším historickým tématům spojeným s tzv. osmičkovými výročími, reprezentovanými roky 1918, 1938, 1948 a 1968, odehrávajícími se na půdorysu města Ústí nad Labem a jeho bezprostředního okolí. Publikaci s bohatou fotodokumentací doprovází sedm odborných kurátorských textů. Fakulta umění a designu si v roce 2018 připomněla 25. výročí založení vysokoškolských uměleckých studií na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V rámci oslav tohoto výročí fakulta uspořádala tvůrčí a výstavní projekt zaměřený na průzkum témat, která se z různých úhlů dotýkají specifik místa, kde působí – města Ústí nad Labem a přilehlého regionu.

Kniha Viktora Čecha je výstupem souvisejícím s jeho doktorským studiem v oboru Vizuální komunikace na FUD UJEP a zabývá se tématem výskytu choreografických mechanismů i samotného tance na poli současného vizuálního umění v posledních desetiletích. Je výsledkem několikaletého výzkumu autora v této oblasti, který byl spojen jak s publikací řady textů, tak rovněž s realizací výstavních projektů. Texty v této knize se zaměřují i na širší umělecko-historický kontext, s nímž je tento jev úzce provázán – především právě na předchozí vývoj v umění 20. století, současně však také otázky spojené úzce s teorií tance a choreografie i jejich historického vývoje. Ústředním bodem, kolem kterého se točí v této knize rozebíraná problematika je tedy otázka choreografie – v jejím původním slova smyslu – „psaní pohybu“ a jak se tento mechanismus projevuje v aktuální umělecké situaci. Tyto mezioborové přesahy jsou v tvorbě řady současných umělců často spojené i s reflexí analogických momentů v minulosti, především v avantgardních hnutích 20. století, současně jsou však příznačné pro aktuální vývoj v oblasti akčního umění, v němž se staly důležitými momenty otázky strukturovaného systému pohybu, inscenování i apropriace tanečních forem jako výrazového prostředku.

Katalog projektu nazvaného Je ne travaille jamais. Ten se zaměřil na okolnosti tvůrčího a „pracovního“ procesu na poli současného umění z pozice kurátora a teoretika. Ten ho nechápal jen jako problém sociální a politický, jak je dnes časté, ale chtěl ho implicitně ohledat v procesu jakési „inscenované teorie“ jako komplexního tématu. Autor koncepce a kurátor zde sám sebe a svou činnost postavil do uvozovek interpretace, v rámci níž se jako individuální vzorek vložil do laboratorního prostředí experimentálního galerijního prostoru. Spolu se sebou a svojí „prací“ sem ale přenesl i fragment umělecké „scény“, s níž je spojen svými aktivitami. Nejde přitom ani tak o mimetický a performativní přenos „reality“ do scénického rámce galerie, ale spíše o přenos jednotlivých témat a problémů.