Ondrej Sokol Pořadí knih

Po dvoch úspešných dieloch o tom, aké je to voziť Nórov, prichádza Ondrej Sokol s historkami o vození Kórejcov. Obmena cestujúcich prináša nové spôsoby, akými sa dá šoférovi autobusu skomplikovať život, pričom autor sa vám ich nebojí dopodrobna opísať. Zmena nastáva aj v prostredí – tentoraz sa nebudeme premávať len po Nórsku, ale rovno krížom cez celú Európu. Z Nemecka cez Rakúsko s móresmi z čias monarchie, urobíme si zastávku v čiernej diere strednej Európy a cez našich južných susedov sa pretrmácame na divoký Balkán okolo roku 2014, aby sme sa šťastlivo presunuli vpred v čase aj v priestore za severný polárny kruh...Čo sa nemení, je Ondrejov typický humor a rozprávačský talent. Automaticky vás vtiahne na sedadlo vodiča medzi fotomaniackeho mnícha a sprievodkyňu. Napínavou jazdou zahraničím zistíte, že nezáleží na tom, či ste v Nemecku, u susedov alebo na Balkáne. Všade sa nájde nejaký dôležitý colník, šéf parkoviska, dôchodca alebo čajka, ktorí vám chcú pokaziť deň.Kniha obsahuje tradične veľa zábavy, dve záhadné kórejské tabletky a dokonca aj romantickú linku, v ktorej budete fandiť autorovmu kukovi.

Ondrej Sokol omnoho radšej počúva, než rozpráva. Vypočul teda modlitby i zbožné priania svojich fanúšikov a napísal pokračovanie svojho úspešného debutu o patáliách s vozením Nórov v autobusoch. Tentokrát sa dozvieme, aké je to šoférovať ekologické hybridy v extrémnych severských podmienkach, aké sú výhody vozenia turistov na Nordkapp a prečo jazdiť MHD, hoci aj v Nórsku, nemusí byť až taká výhra. Táto kniha má naozaj všetko: politicky nekorektný humor, intermezzo s ňuňu mačiatkom a dokonca virtuálnu prehliadku najsevernejšieho WC Európy. Viacerých čitateľov určite prekvapí tiež fakt, že nielen u nás sa zadávajú a vyhrávajú tendre s absolútne nezmyselnými podmienkami. V knihe Ako som vozil Nórov 2 je študovaný prekladateľ a vášnivý šofér autobusu Ondrej opäť v plnej sile - dočkáme sa trefných prirovnaní a zábavných historiek, cez ktoré nakukneme oknom autobusu do prostredia príťažlivej škandinávskej krajiny. Je to jednoducho Sokol taký, akého ho máme radi - otrlý, nad vecou a s chuťou voziaci rôzne národnosti po napínavých trasách. Nech mu to vydrží.

Vozit Nory v MHD není jen tak! Jednak je tam mnohem větší zima než na Slovensku, a podle Ondrejova psaní i mnohem větší sranda. Ale to může být i jeho stylem. Možná kdyby popisoval vyšívání v Zimbabwe, taky by vám to připadalo jako záviděníhodná činnost. Ondrej se hřeje v paprscích slávy od chvíle, kdy pověsil na internet svůj první článek a způsobil tím doslova výbuch. S každým dalším příspěvkem narůstal tlak, aby texty vydal knižně. Stalo se. Kniha, kterou právě držíte v rukou, se na Slovensku stala zcela nečekaně bestsellerem. Kromě tisíců čtenářů si získala i uznání kritiky nominaci na Cenu René. Jestli doufáte, že se dozvíte pikošky o geografických a demografických rozdílech a o norských zvyklostech, máte částečně pravdu. Jenomže je nemusíte postřehnout, protože se právě budete smát Ondrejovým neopakovatelným, trefným přirovnáním nebo mistrovsky gradovaným pointám. Ondrej Sokol se narodil roku 1980 v katastru malebného města Trenčín. Měl snahu vystudovat překladatelství a tlumočnictví, ale po zrušení fakulty se nakonec rozhodl splnit si dětský sen a začal jezdit pro Dopravní podnik Bratislava. Odtud už to nabralo rychlý spád po čtyřech měsících odešel do Norska, a dobře mu tak. Je to práce venku, vsedě, s hezkým výhledem a, jak sám říká, rozmanitá, každý den ho vytočí něco nového. Zároveň doufá, že reputace mezinárodně vydávaného autora bude mít pozitivní vliv na jeho sexuální život.