Ladislav Stehlík (26. června 1908 Bělčice – 11. září 1987 Praha) byl český básník, spisovatel a malíř.
V novém vydání Brouků a hmyzu Ladislava Stehlíka a Josefa Lady se děti mohou dočíst, že náš největší brouk je roháč, proč mravenci chovají mšice, že vážky se vyskytovaly na Zemi dlouho před člověkem nebo jak vysoko se umí vymrštit kovařík. Nechybí tradičně krátké básničky.
Unikátní omnibus tří oblíbených Ladových veselých učebnic s ilustracemi Josefa Lady a půvabnými říkankami Ladislava Stehlíka. Jde o soubor původních titulů Savci, Ptáci, Brouci a hmyz. Věděli jste například, že vrány jsou tak chytré, že prchají před myslivcem s puškou, ale jakmile jde bez zbraně, ani si ho nevšimnou? A opravdu strká pštros v nebezpečí hlavu do písku? Vydejte se do pestrého světa opeřenců a žasněte s námi. V části věnované savcům, se děti dozvědí mnoho zajímavostí například o bobrech, jezevci, velbloudovi či medvídku mývalovi. A o hmyzu se děti mohou dočíst, že náš největší brouk je roháč, proč mravenci chovají mšice, že vážky se vyskytovaly na Zemi dlouho před člověkem nebo jak vysoko se umí vymrštit kovařík.
Josef Lada a Ladislav Stehlík ve své druhé společné "veselé učebnici" zaměřili pozornost na ptactvo. Věděli jste například, že vrány jsou tak chytré, že prchají před myslivcem s puškou, ale jakmile jde bez zbraně, ani si ho nevšimnou? Kdy tetřev hlušec neslyší? Proč pštros polyká kameny? A opravdu strká v nebezpečí hlavu do písku? Vydejte se do pestrého světa opeřenců a žasněte s námi. Volné pokračování bestselleru Savci po letech znovu vychází!
Vzpomínková próza na obec Myslív, kde Ladislav Stehlík působil. Vzpomíná na příběhy lidí v obci, věnuje se krajině.
Když básník Ladislav Stehlík pracoval na trilogii Země zamyšlená, chtěl připomenout šumavské toulky malíře a dřevorytce Josefa Váchala. Přes jejich společného přítele, ing. Josefa Řeřichy, požádal Váchala o vzpomínky. Váchal, žijící ve Studeňanech, byl zpočátku nedůvěřivý, ale nakonec příteli Řeřichovi odepsal. Stehlík mu v děkovném dopise připomněl další známé, jako faráře Františka Kašpara a malíře Josefa Hodka, a zmínil krajinu kolem Olšan, kde Váchal trávil čas u rodičů své ženy. Vzpomínky na milá místa a přátele Váchala inspirovaly k napsání téměř padesátistránkového dopisu. V únoru 1956 Stehlík obdržel Váchalovo psaní, které místo šumavských putování obsahovalo román Živant a umrlanti, situovaný do krajiny mezi Žinkovy, Sušicí, Horažďovicemi a Kasejovicemi. Váchal zde jako živant na vrchu Spravedlnost u Rabí diskutuje se třemi Stíny o spravedlnosti dějin a lidského údělu. Jejich debata je plná odkazů na společné známé, což naznačuje, že Váchal se psaním bavil a Stehlík jako čtenář také. Dopis byl dlouho uložen v archivu jako cenná relikvie, až ho v roce 1995 dcera Ladislava Stehlíka, historička umění Blanka Stehlíková, zpřístupnila čtenářům a knižně vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka.
Jednoduché říkanky o zvířátkách pro nejmenší.
Výbor z veršů. Vybral, uspořádal a doslov napsal Vladimír Janovic.
