Peter Härtling Knihy

Jedná se o poslední román, který Härtling před svou smrtí (v červenci 2017) vydal a vypráví o stáří, bolesti, nemoci, nemohoucnosti, samotě, zahanbující závislosti na pomoci druhých a o smrti.

Tato Härtlingova kniha memoárů vyšla v Německu v roce 2003 pod titulem 'Leben lernen: Erinnerungen' a její překlad 'Učit se žít: vzpomínky' je jedním z vrcholů knižní edice univerzitního Centra pro výzkum moravské německé literatury Poetica Moraviae. Härtling v knize v prvních dvou kapitolách vzpomíná na válečná léta na Moravě, od třetí kapitoly je už ovšem jeho osud spojen s Německem a český čtenář má ideální příležitost seznámit se s nelehkým poválečným vývojem této země až do současných dnů. Hlavním hrdinou tohoto 'vývojového románu' je Peter Härtling sám, vyhnanec, sirotek, který nedůvěřuje dospělým a jejich frázím, tře bídu s nouzí, revoltuje, miluje a píše básně, stává se novinářem, vydavatelem a nakonec slavným spisovatelem, aniž by ale přestal revoltovat, milovat a nedůvěřovat.

Autobiograficky laděný román z prostředí sanatoria, kde se autor podrobuje vyšetření srdce a bilancuje svou minulost.

Román je příběhem dvou sester a sondou do soužití Čechů, Němců a Židů v moravské metropoli na sklonku monarchie a mezi dvěma světovými válkami. Čtenář souběžně sleduje jak individuální lidské osudy, tak i obrazy doby, která předjímá, jak se bude jejich následný životní příběh odvíjet. Je konfrontován s otázkou, kdy a jak se člověk stává obětí a kdy spoluviníkem. Postačí, když se jen nezúčastní dění? Nebo je vinen i tím, že se nepokusil zabránit?

Příběhy malého chlapce, který je po smrti rodičů vychováván babičkou.

Kniha pravdivě zachycuje atmosféru v Brně, Olomouci aj. během druhé světové války, kdy Petr Härtling ve městě prožíval své dětství. Zároveň je kniha vzpomínkou na Härtlingova otce, jehož se Peter prostřednictvím knihy snaží pochopit. 33-746-87

Kniha pravdivě zachycuje atmosféru v Brně, Olomouci aj. během druhé světové války, kdy Petr Härtling ve městě prožíval své dětství. Zároveň je kniha vzpomínkou na Härtlingova otce, jehož se Peter prostřednictvím knihy snaží pochopit. 33-746-87

Ein ergreifendes, zutiefst persönliches Buch über eine Grenzerfahrung und deren Aufarbeitung »Der Schmerz, der mich weckte, drehte sich aus dem linken Handgelenk, fräste sich durch den Arm, der schwer und heiß wurde, erreichte die Schulter, lief auseinander, breitete sich als Gitter über die Brust aus, er lastete mit jedem Atemzug mehr und mehr, ein Panzer, der mir die Luft raubte, der mich zunehmend einschnürte und mir Angst machte.« Mitten in der Nacht erleidet Peter Härtling einen schweren Herzinfarkt, der Notarzt bringt ihn in die Klinik. Intensivstation. Operation. Es folgen ein Lungenödem und ein Hirnschlag und eine zweite Operation. Mit staunenden Augen, sensibel reflektierend beschreibt Härtling seine Wahrnehmungen und Erfahrungen, die Auseinandersetzungen der behandelnden Ärzte, die über sein Schicksal entscheiden, ihre rigiden Verhaltensvorschriften und seine sanfte Rebellion dagegen. Er vermittelt auf eindringliche Weise seine Verlusterfahrungen, etwa als er Ausfallerscheinungen hat und sich auf der Schreibmaschine nicht mehr zurechtfindet, und den unbezwingbaren Wunsch nach einer Fortführung des gewohnten Lebens – der ihm erfüllt wird, auch wenn die Erschöpfung bleibt. Zur Bewältigung des Erlebten, zum Zurückfinden ins Leben gehört für Härtling wie schon in ›Herzwand‹ auch die Spurensuche in der eigenen Biografie.