Peter Härtling Pořadí knih

Jedná se o poslední román, který Härtling před svou smrtí (v červenci 2017) vydal a vypráví o stáří, bolesti, nemoci, nemohoucnosti, samotě, zahanbující závislosti na pomoci druhých a o smrti.

Tato Härtlingova kniha memoárů vyšla v Německu v roce 2003 pod titulem 'Leben lernen: Erinnerungen' a její překlad 'Učit se žít: vzpomínky' je jedním z vrcholů knižní edice univerzitního Centra pro výzkum moravské německé literatury Poetica Moraviae. Härtling v knize v prvních dvou kapitolách vzpomíná na válečná léta na Moravě, od třetí kapitoly je už ovšem jeho osud spojen s Německem a český čtenář má ideální příležitost seznámit se s nelehkým poválečným vývojem této země až do současných dnů. Hlavním hrdinou tohoto 'vývojového románu' je Peter Härtling sám, vyhnanec, sirotek, který nedůvěřuje dospělým a jejich frázím, tře bídu s nouzí, revoltuje, miluje a píše básně, stává se novinářem, vydavatelem a nakonec slavným spisovatelem, aniž by ale přestal revoltovat, milovat a nedůvěřovat.

Román je příběhem dvou sester a sondou do soužití Čechů, Němců a Židů v moravské metropoli na sklonku monarchie a mezi dvěma světovými válkami. Čtenář souběžně sleduje jak individuální lidské osudy, tak i obrazy doby, která předjímá, jak se bude jejich následný životní příběh odvíjet. Je konfrontován s otázkou, kdy a jak se člověk stává obětí a kdy spoluviníkem. Postačí, když se jen nezúčastní dění? Nebo je vinen i tím, že se nepokusil zabránit?

Autobiograficky laděný román z prostředí sanatoria, kde se autor podrobuje vyšetření srdce a bilancuje svou minulost.

Příběhy malého chlapce, který je po smrti rodičů vychováván babičkou.

Kniha pravdivě zachycuje atmosféru v Brně, Olomouci aj. během druhé světové války, kdy Petr Härtling ve městě prožíval své dětství. Zároveň je kniha vzpomínkou na Härtlingova otce, jehož se Peter prostřednictvím knihy snaží pochopit. 33-746-87