Juan Goytisolo i Gay Životopis
Juan Goytisolo se prosadil jako jeden z nejvýznamnějších současných španělských autorů, jehož dílo záměrně boří hranice tradičních žánrů. V rané fázi tvorby se věnoval společenské kritice, avšak po exilu do Francie a následném pobytu v Maroku se jeho psaní stalo experimentálnějším. Goytisolo mistrně propojoval prvky poezie, malířství, beletrie a literatury faktu, zkoumal limity jazyka a hledal nové formy vyjádření. Jeho osobitý styl a neustálé zpochybňování identity a hranic fikce z něj činí jedinečnou postavu moderní literatury.
Největší žijící španělský spisovatel Juan Goytisolo se narodil roku 1931 v Barceloně. Sžíravá kritika Frankova režimu ho v padesátých letech dovedla až do pařížského exilu. „Celá desetiletí bylo moje jméno častěji slyšet v policejních služebnách než v knihkupectvích.“
Goytisolo proslul svým dlouhodobým politickým úsudkem, v morálním směřování se shoduje se svým vzorem Jeanem Genetem. Mario Vargas Llosa a Carlos Fuentes jej řadí do pantheonu svatých nespokojenců, k čemuž Goytisolo poznamenává: „Nemám rád ghetta.“
Až do Frankovy smrti byly Goytisolovy romány, odvážné kompozice proudu vědomí, ve Španělsku zakázány. „Jsme vzdělaná zvířata, která opakují s drobnými odchylkami stále stejné krutosti.“
Posledních dvacet pět let žije ve starém domě v marrákešské Medíně, kde se může věnovat své vášni pro muslimskou kulturu a „být na straně těch, kteří jsou odstrčeni dokonce i odstrčenými.“
Goytisolo nás oslňuje prózou divokou jako had: odvážnou, lstivou, mrštnou. Z jeho díla byly do češtiny přeloženy romány Cirkus (1959), Svátky (1962), Spodina (1963), cestopisné reportáže Níjarské úhory (1962) a kniha Za Gaudím v Kappadokii a jiné eseje (2005).
Juan Goytisolo žije v Marrákeši.