Juan Goytisolo i Gay Knihy

Soubor esejů o inspirativní síle kultury islámských zemí napsal španělský spisovatel a kritik evropské civilizace. Z textů lze vyčíst autorovo zaujetí různými složkami islámské kultury i určitou skepsi nad hodnotami, které vyznává uspěchaná moderní civilizace. Setkáme se s velmi různorodými tématy: publikaci otevírají cestopisné črty z putování po Kappadokii, autor nám dále přiblíží tanec dervišů zvaný samá, zápasy yagli v tureckém městě Edirne, knížka obsahuje i brilantně napsaný esej o Istanbulu (Město palimpsest) či text o lidovém kultu světců v islámu.

Nezvykle rozvíjené a v beznaděj ústící příběhy drobných lidí, jejichž ponurými rysy zamýšlel autor postihnout pokoření a zbídačení obyvatelstva Frankova Španělska. Dějištěm je Barcelona a časově jsou události rámovány přípravami a počátkem velkých církevních slavností, Světového kongresu víry, jež svým leskem mají oslnit masy a pomoci je udržovat v nevědomosti a nesvobodě. Doslov Eduard Hodoušek.

Román ze španělské současnosti poutavě líčí život katalánského městečka, bezduché hemžení jeho honorace, vliv amerikanismu na dospívající mládež i marné protesty jednotlivců proti přežilému společenskému zřízení...

Společenskokritický román. Realistický obraz života mladých lidí z barákové kolonie v předměstí Barcelony, jež bída hmotná nezadržitelně vrhá i v bídu mravní a mění je v chuligány. Jejich osudy zasadil autor do širšího rámce periférie velkoměsta, ve kterém příkře vystupují protiklady života bohatých a chudých a stávají se obžalobou režimu, který se marně snaží zakrýt hmotnou i společenskou vyřazenost zástupů pracujících tím, že je prohlašuje za spodinu.

Pohled do Španělska zotročeného Frankovým diktátorským režimem z pera pokrokového španělského spisovatele, žijícího v Paříži. Za třídenního putování okolím městečka Níjar v Almerijské provincii na jihu Španělska, vyprahlém a chudém kraji bez vody a lesů, měl možnost nahlédnout pod povrch věcí a poznat skutečnou tvář života země a jejích obyvatelů, vykořisťovaných i vykořisťovatelů.

Kolaps východního bloku: invaze Albánců na luxusní pláž, strhávání soch, podvedené postavy z budovatelských obrazů, zdrcující debaty o zakladateli vědeckého socialismu, který vše sleduje s rodinou v televizi. Současnost „konce dějin“ se prolíná s historickou perspektivou 19. století, mrtví ožívají a vypovídají, komentují události, přou se s živými i mezi sebou. Rodinný portrét, který se spisovatel na tomto pozadí pokouší načrtnout, je bezustání anachronicky potvořen Marxovým aktuálním mediálním obrazem. Zkrachovalý reálně socialistický svět zaplavuje prázdná, idiotická konzumní společnost, jež vítězí nad každým a vším. Je tohle konec, v nějž doufaly miliony lidí? Nebo je popis skutečnosti stále otevřený a podobně jako Sága rodu Marxů zůstává věčně nedokončenou stavbou?