Michail Ščigol
26. srpen 1945 – 20. červenec 2022
Michail Ščigol se narodil 26. srpna 1945 v Čeljabinsku Ruské federaci ukrajinským rodičům. Vystudoval Kyjevskou Národní univerzitu stavebnictví a architektury a nástavbu urbanistiky Vysoké školy architektury v Moskvě. Už v té době se soustavně věnoval architektuře, sochařství a malbě.
Od roku 1969 pořádá samostatné výstavy a prezentuje své umění v mnoha státech světa (Ukrajina, Československo, Česká republika, Německo, Slovenská republika, USA, Rakousko, Italie, Belgie). Celkem měl okolo 90 samostatných výstav, z nichž nejvýznamnější se konaly v sídle Evropského parlamentu v Bruselu v roce 2008, v muzeu Andyho Warhola v letech 1991 a 2005, v Parlamentu České republiky v roce 2004, v muzeum Moderního umění Ukrajiny v Kyjevě v roce 2011, Art-centru Oděssa v roce 2011 či v Katedrále Sv. Víta v Praze v roce 2011.
V roce 1970 se stal členem Svazu architektů Ukrajiny. V roce 1993 je přijat do Unie výtvarných umělců ČR a je členem International Association of Art UNESCO.
Na jaře roku 1990 přijíždí do Československa, kde se sbližuje s významnými českými umělci – malíři Vladimirem Komárkem, Karlem Valtrem a sochařem Viktorem Koněčným. Jeho první výstava v Československu se uskutečnila v muzeu města Železnice v létě 1990. V roce 1999 mu bylo uděleno české státní občanství.
Od roku 1988 se umělec věnoval výhradně malbě. Vytvořil rozsáhlé cykly: Velká třešňová loupež (1990–1995), Noci v Železnici (1990–2006), Tristan a Isolda (1993), Ateliér, z černobílého soukromí (1995–2011), Skicák strýčka Tea (1997), Jsem Tančící dům (1997–2000), Biblické náměty (1991–2001), Povodňová zátiší (1998–2003), Se Šporkem a Braunem (1999–2003), A.V.E. Valdštejn (1999–2005), Jen krátká návštěva potěší (2003–2005), Kalvárie XX století (2009), Křižova cesta pro kostel Sv. Bartoloměje (obec Brada,2010), Deníky Franze Kafky (2013) a další celkem víc než 500 obrazů. Pro jeho malované příběhy jsou typické nadsázka, prvky grotesky a jemná sebeironie.
Michail Ščigol patřil k výrazným osobnostem české výtvarné scény. Ve svém díle vycházel z evropského expresionismu. Spojoval moderní umění západu s byzantskou kulturou východních Slovanů.